Zatímco v minulých letech musely některé školy nové děti odmítat, teď jim naopak chybí.
„Každý rok v pololetí se nějaké děti odhlásí. Tentokrát jich bylo čtrnáct. Není to nic hrozného, ale současná situace se na tom projevuje. Rodiče argumentují tím, že neví, co bude dál, nebo že už to dítě nebaví,“ konstatuje ředitel Základní umělecké školy Nepomuk na Plzeňsku Stanislav Vaník.
Distanční výuka funguje, naráží však na problémy. „Zapojit děti do online výuky je složité, zvláště když sedí celé dopoledne u počítače při školní výuce. Také je to trochu paradoxní, když si vezmeme, že ještě před dvěma lety jsme bojovali za to, aby děti trávili u techniky co nejméně času,“ podotýká.
Nejde prý o to, že se žáci odhlašují, věří totiž, že až se situace vylepší, přihlásí se noví. Hlavní je děti u jejich oboru udržet.
„Distančně jde, byť samozřejmě s problémy, učit třeba matematiku nebo češtinu, ale u hudby a obecně u umění je to komplikovanější. My se tomu teď musíme přizpůsobit, třeba i v tom, že nelpíme na dodržování ročních výstupů. Tady jde o jinou věc, a to udržet děti u jejich oborů. To není žádné podbízení, ani výzva k tomu, aby nedělaly vůbec nic. Jde třeba o to, že nemusí hrát skvěle stupnice, ať cvičí, co je baví, hlavně ať mají k nástroji stále vztah. Stejně tak ve výtvarce není nutné probrat všechny techniky, které byly v plánu. Důležité je, aby u umění dítě zůstalo,“ sděluje Vaník.
Problémy s distanční výukou řeší také na Základní umělecké škole Václava Vačkáře ve Zbirohu na Rokycansku. Nejlépe prý funguje Hudební a Literárně-dramatický obor. Horší je to s výtvarným a tanečním.
Šest let měli plno, teď jsou na třech čtvrtinách
„U výtvarného děti potřebují nejrůznější pomůcky. Běžně je mají k dispozici ve škole. I teď si je tu mohou rodiče vyzvednout, vše je ale tak pro ně komplikovanější. Co se tance týče, tam je zase důležitý prostor, který žáci doma nemají. Bohužel došlo k tomu, že žáci z těchto oborů se začali odhlašovat. Doufáme, že až se výuka obnoví v běžném provozu, zase se to spraví a děti se budou vracet,“ sděluje ředitelka Kateřina Egermaierová.
Kapacita školy je 272 dětí. „Zhruba šest sedm let jsme měli plno a museli jsme děti odmítat. Najednou jsme v pololetí na třech čtvrtinách kapacity. To s sebou nese samozřejmě finanční propady. Čekala jsem, že situace bude špatná, ale že až takhle, to mě nenapadlo. Pokud nenabereme děti zpátky, budeme muset možná i propouštět. Už teď došlo k částečným snížením úvazků,“ doplňuje.
Pro malé umělecké školy je to podle ní komplikovanější. „Mám tady učitele, kteří sem dojíždějí poměrně zdaleka, takže se jim nevyplatí učit třeba jen tři hodiny, potřebují jich alespoň šest nebo sedm,“ konstatuje Kateřina Egermaierová s tím, že i v těchto podmínkách škola ale nějaký čas vydrží.
„Co se týče provozu, už na podzim jsme udělali potřebná opatření. Zastavili jsme nákupy nástrojů i vybavení tříd. Peníze dáváme pouze na nezbytné výdaje, případně na nutné opravy. Samozřejmě jsme kvůli distanční výuce museli posílit internet. Teď se modlíme, abychom dostali možnost alespoň výuky jeden na jednoho, hlavně kvůli těm nejmenším. Aby každý žák mohl přijít na individuální výuku,“ dodává.
Od října mají ve škole k dispozici výukovou platformu Google učebna, kdy každé dítě má svůj účet, přes nějž se může přihlásit. „Fungujeme v rámci daných možností bez potíží, samozřejmě kromě těch technických, které byly hlavně ze začátku. Problém je v tom, že na rozdíl od běžné školy nemá žák zušky povinnost se on-line výuky účastnit,“ dodává.
Přenosy se sekají, slyším každé třetí slovo
Učitelé se společně se svými žáky musí vypořádat rovněž s technickými problémy. „Přenosy se opožďují, sekají se. Slyším třeba každé třetí slovo. Nejsme úplně v centru města, děti proto mívají špatné připojení. Někdy jsme nuceni výuku ukončit. Jedna hodina třeba probíhala přes klasický telefonát. Jen jsme s žačkou probraly, na co si má dát pozor,“ říká učitelka zpěvu zbirožské zušky Andrea Frídová.
Co se týče kvality zvuku a tónu, to se už s prezenční výukou vůbec nedá srovnat. „Zvuk tónu nedokážete pořádně identifikovat, ani když máte dobrý, natož špatný přenos. To můžeme lépe překontrolovat přes nahrávku. Jenže děti jsou citlivé a nerady samy sebe slyší. Pokud není nahrávka podle jejich představ, smažou ji a odmítají poslat, protože se stydí. Na běžné hodině by je ani nenapadlo něco podobného řešit,“ podotýká.
Její slova potvrzuje i Stanislav Vaník. „Problémy jsou, co se týče přenosu zvuku, ať používáte jakoukoliv platformu, je třeba otázka dynamiky problém. Hraje dítě nerytmicky, nebo se jen seká internet? I takové problémy učitelé musí řešit,“ míní ředitel nepomucké školy.
Ředitelé uměleckých škol se shodují i v tom, děti potřebují mít při distanční výuce co nejzajímavější podněty.
„Já si myslím, že to zvládáme dobře, výuka probíhá, jak by měla. Máme jen minimální počet dětí, které se odhlásily. Většinou je to z důvodu, že mají problémy ve škole. My učíme různými způsoby, například přes Skype. Dokonce se účastníme on-line soutěží a máme tam i úspěchy, zajišťovali jsme také třeba výzdobu nového očkovacího centra. Rozhodně se snažíme, aby děti měly smysluplnou výuku,“ sděluje ředitelka plzeňské Základní umělecké školy Terezie Brzkové Iva Vainarová.
Ve všech školách už se ale těší, až budou moci vyučovat opět klasickým způsobem. „Ať je ta distanční sebedokonalejší, nikdy nemůže nahradit tu běžnou. Kontakt učitele s žákem je hodně důležitý,“ doplňuje.
