Markéta Oplocká z Kaznějova na Plzeňsku se teď doma učí se třemi dětmi. Vzdělávání na dálku jí zabere zhruba šest hodin denně. Nejvíce se věnuje šestiletému synu Stanislavovi, který je v první třídě.
„Ve škole byl jenom chvíli. Než si stačil zvyknout, přišla distanční výuka. Je to pro všechny náročné, taková zkouška trpělivosti,“ popsala. Podobné názory zaznívají nejenom od rodičů, ale také kantorů.
Oplocká si musí harmonogram dobře naplánovat. Dopoledne patří online hodinám, procvičování nebo úkolům, odpoledne zase zájmovým kroužkům. „Každý ještě hraje na hudební nástroj. A výuka je samozřejmě také online,“ řekla.
Už teď se smiřuje se scénářem, že děti se 2. listopadu do lavic nevrátí. „Epidemiologická situace není dobrá. Myslím, že půjdou, až začnou počty nemocných trochu klesat. Holčičky jsou ve třetí a páté třídě, takže povinnosti už zvládají. Ale u Stáníka to tak jednoduché není. Nevydrží se dlouho soustředit, takže si děláme pauzy. Hlavně mu nechci školu zprotivit, toho se bojím,“ přiznala.
Rovněž Petru Vondráčkovou ze Šťáhlav na Plzeňsku občas přepadají obavy. Má starosti, jestli svému sedmiletému synovi vše dostatečně vysvětlí.
„Přeci jenom nejsem pedagog. Ten už ví, jak s dětmi pracovat, na co se zaměřit a podobně. Malý ještě není samostatný. Musím u něj opravdu sedět a na sto procent se mu věnovat. Doufali jsme, že v tomhle režimu pojedeme jenom čtrnáct dní, ale zatím to na změnu nevypadá,“ uvedla.
Jestliže bude distanční vzdělávání pokračovat, zřejmě si koupí další počítač. „Dělíme se o jeden. Potřebuje ho desetiletá dcera na online hodiny, syn i já, protože pracuji z domova. Když skončíme se školou, sedám k notebooku a do večera pracuji,“ nastínila.
Kantoři šťáhlavské školy vyšli už na jaře rodičům vstříc a natáčejí výuková videa. Na nich vysvětlují základní látku z češtiny, matematiky, prvouky nebo cizího jazyka a také ukazují, jak ji procvičovat.
„Samozřejmě teď je to velká zátěž pro rodiče, kteří s dětmi doma pracují. Vzdělávat prvňáčky a druháčky na dálku je sice dobrá myšlenka, ale realita je opravdu jiná. Zvlášť u prvňáčků je to komplikované. Zpočátku jim vysvětlujete úplně všechno. A oni si postupně vytvářejí nějaké návyky,“ sdělila dlouholetá učitelka Hana Šťovíčková.
Ředitel: Vytvořili bychom skupiny, které se nepotkají
Domnívá se, že týdny bez klasických hodin budou žákům chybět. Ostatně jarní měsíce to podle jejího názoru potvrdily. „Scházely jim nejenom různé hry a aktivity, při nichž učivo trénují, ale i sociální kontakty se spolužáky. Naštěstí jsme stihli to důležitější zopakovat a dopilovat,“ dodala Šťovíčková.
Ředitelka božkovské školy Hana Stýblová už netrpělivě čeká, až jí přijdou objednané kamery. „Zatím jsme využívali hlavně program Škola online a nabízeli individuální konzultace. Ale pro prvňáky kamery potřebujeme. U nich je distanční výuka opravdu problém. Učí se pomaleji, potřebují názorné ukázky. Nemají ještě návyky jako starší děti. Věřím, že to společně zvládneme. Ostatně co nám zbývá. Důležité je především ubezpečit rodiče, že se na nás kdykoliv můžou obrátit,“ zdůraznila.
Stýblová by stála o to, aby alespoň prvňáci a druháci dostali výjimku a mohli 2. listopadu znovu nastoupit. Dodržování veškerých opatření by se podle jejího názoru dalo zařídit. Třídy by se rozdělila do skupin, které by se spolu nepotkávaly.
„V červnu jsme měli takový adaptační měsíc, kdy jsme opakovali to, co jsme probírali na jaře. V září jsme konečně najeli na látku daného ročníku a do toho spadla druhá vlna a školy opět zavřely. Nemůžeme přeci takhle fungovat pořád,“ je přesvědčená.
Podobně situaci vidí Karel Štípek, který stojí v čele Nové školy v Domažlicích. „Osobně bych prvňáky, druháky i třeťáky do školy zase pustil. Vytvořili bychom dvanáctičlenné skupiny, které by se střídaly. Určitě by to bylo snazší než současné nastavení,“ soudí Štípek.
Ten upozorňuje i na praktické komplikace, s nimiž se setkávají. Ne všichni rodiče totiž ovládají počítač natolik, aby svému dítěti dokázali pomoci. Řeč je hlavně o sociálně znevýhodněných rodinách.
