Za ubodání tříleté dcery a pokus o vraždu syna dostala žena 22 let vězení

  10:02
Výjimečným trestem v délce 22 let vězení potrestal Krajský soud v Plzni osmadvacetiletou ženu, která letos v dubnu v Karlových Varech zavraždila svoji tříletou dceru a nožem chtěla o život připravit i pětiletého syna. Stalo se to v den, kdy žena měla kvůli nezaplacení nájemného opustit byt.

Trest si má žena odpykat ve věznici se zvýšenou ostrahou. Dále jí soud uložil povinnost uhradit poškozeným kolem 1,7 milionu korun. Rozsudek není pravomocný, obě strany si nechaly čas na rozmyšlenou.

„Obžalovaná jednala s rozmyslem, racionálně, nebylo to náhlé hnutí mysli. Přestože jí nehrozilo, že skončí na ulici, udělala to, protože nebylo po jejím, nerealizovaly se její představy o budoucnosti. Její pohnutka byla sobecká. Své děti měla chránit. Důvěřovaly jí, neměly žádné zranění na rukou, vůbec se nebránily. Za této situace soud nemůže rozhodnout jinak, než navrhl státní zástupce,“ vysvětlila soudkyně.

Vražda a pokus o druhou se odehrál 16. dubna v karlovarské čtvrti Doubí jen pár okamžiků před tím, než měla žena s dětmi opustit byt. Důvodem bylo to, že nezaplatila nájemné.

Přestože jí její sestra nabídla dočasný azyl u ní doma, osmadvacetiletá obžalovaná nabízenou pomoc nepřijala a rozhodla se situaci, která se jí jevila jako bezvýchodná, vyřešit s nožem v ruce.

Podle obžaloby svoji tříletou dceru nejméně devětkrát bodla do krku a nejméně pětkrát pak bodla také jejího o dva roky staršího brášku. Jen díky tomu, že do bytu přišla majitelka, chlapec přežil.

Obžalovaná, která měla celkem tři děti, během hlavního líčení přiznala, že přemýšlela, které ze svých tří dětí nechá žít a které ne. Dvě starší se rozhodla zabít, aby se nemusely dívat, jak se z nich stávají bezdomovci. Dvouměsíčního syna se rozhodla nechat žít, protože si nic nebude pamatovat.

Znalci o matce uvedli, že má poruchu osobnosti, která se projevuje oslabeným smyslem pro realitu, vinu za své životní obtíže hledá u druhých, nechává se unášet svými představami a zdůrazňuje své ublíženectví. Řešení věcí odkládá, vymlouvá se, fabuluje, přitom je tvrdohlavá a sebestředná.

„Věděla, že ten den se bude muset rozhodnout, že se bude muset vystěhovat z bytu. Při své zatvrzelosti se s tím ale nemínila smířit. Chtěla ostatním ukázat, že ona má pravdu, že ona je ten chudák, ta poškozená, nešťastná, zoufalá,“ vysvětlili znalci ženinu motivaci k děsivému činu.

Obhájce, který navrhoval, aby se případ překvalifikoval z vraždy na zabití, kde je nižší sazba, argumentoval, že se žena dostala do psychické „bubliny“, ve které nebyla schopna o svých krocích příliš rozhodovat.

„Obžalovaná není schopná vidět svět jinak, než svým způsobem. Kvůli poruše osobnosti není schopna nacházet řešení jako ostatní lidé. V posledních týdnech (před činem) žila ve velkém stresu. V důsledku jeho nakumulování nebyly zachované její ovládací schopnosti. Domnívám se, že byla snížena její příčetnost,“ řekl ve své závěrečné řeči.

Chtěla ostatním ukázat, že ona je ten chudák

Žena se do bytu nastěhovala v lednu, v březnu nezaplatila nájem. Když se majitelka o peníze přihlásila, nejdřív jí tvrdila, že zapomněla. Pak si vymyslela, že je problém s bankou, následně přestala komunikovat. Když přišla majitelka na kontrolu bytu, překvapilo ji, že místo jednoho přihlášeného dítěte v něm byly tři.

Nájemkyně lhala, že od ní odešel přítel a zablokoval jí přístup k penězům. Ženy se dohodly, že se nájemnice odstěhuje v půlce dubna, majitelka pak na žádost ženy lhůtu ještě o den prodloužila.

Když si však v osudný dubnový den majitelka s manželem přišli ve smluvený čas byt převzít, zaslechli za dveřmi dětský pláč. Dveře bytu si odemkli svými klíči.

V ložnici na posteli viděla majitelka bytu ležet ubodanou holčičku, pod topením spatřila nezraněné miminko. Obžalovaná k ní byla zády, seděla nad dalším dítětem. Dělala na něj „pšt, pšt“. „Řekla jsem: ‚Proboha, co se to stalo?‘ Ona seděla. Nereagovala. Vyběhla jsem z bytu a volala záchranku,“ řekla svědkyně.

Autoři: ,