Vražda a pokus o druhou se staly jen několik minut před tím, než měla matka tří dětí kvůli nezaplacenému nájemnému opustit byt v karlovarské čtvrti Doubí. I když jí na přechodnou dobu nabídla azyl její sestra, žena její nabídku nepřijala. Situaci, kterou považovala za bezvýchodnou, se rozhodla vyřešit nožem.
„Dívku usmrtila nejméně devíti bodnými ranami nožem o délce čepele 20,5 centimetru a nejméně pěti bodnými ranami se pokusila usmrtit i chlapce. Jen díky okolnostem, které nemohla ovlivnit vůlí, nedošlo ke smrti nezletilého,“ popsal státní zástupce Jiří Richtr s tím, že žena útočila výhradně na krk. Musela si podle něj být vědoma, že když útočí právě do tohoto místa, kde jsou životně důležité tepny, způsobí svým dětem smrt.
Žalobce ve středeční závěrečné řeči zdůraznil, že žena jednala s rozmyslem a věděla dobře, co dělá. U soudu totiž sama vypověděla, že se rozhodla nechat žít jen dvouměsíčního syna, protože si do budoucna nebude nic pamatovat. Starší děti se rozhodla zabít proto, aby se nemusely dívat, jak se z nich stávající bezdomovci a nemají co jíst.
Obhájce naopak argumentoval, že se žena dostala do psychické bubliny, ve které nebyla schopna o svých krocích příliš rozhodovat.
„Obžalovaná není schopná vidět svět jinak, než svým způsobem. Kvůli poruše osobnosti není schopna nacházet řešení jako ostatní lidé. V posledních týdnech žila ve velkém stresu. V důsledku jeho nakumulování nebyly zachované její ovládací schopnosti. Domnívám se, že byla snížena její příčetnost,“ řekl obhájce a dodal, že by případ měl být změněn na zabití, kde je sazba do 15 let vězení.
Jako ideální vidí obhájce trest v délce tří maximálně pěti let. „Sazba 20 a více let se uděluje nájemným vrahům, ne matce,“ řekl obhájce.
Vinu za své obtíže hledá u druhých
Podle znalců má žena histriónskou poruchu osobnosti. Ta se projevuje sebestředností, zvýšenou citovou zranitelností, nespokojeností a tvrdohlavostí.
„Motivací k činu bylo egocentricky pojaté ukončení subjektivně vnímaných pocitů bezvýchodnosti, osobní krize, bezradnosti, nepochopení, nenaplnění nereálných představ vyplývajících z její osobnosti,“ shrnul psychiatr Petr Žižka.
Psycholožka doplnila, že u ženy se porucha osobnosti projevuje oslabeným smyslem pro realitu, vinu za své životní obtíže hledá u druhých, nechává se unášet svými představami, zdůrazňuje svoje ublíženectví. Řešení věcí odkládá, vymlouvá se, fabuluje, přitom je tvrdohlavá, zjistili znalci.
Žena se v lednu nastěhovala do bytu, v březnu nezaplatila nájem. Když se majitelka o peníze přihlásila, nejdřív jí tvrdila, že zapomněla. Pak si vymyslela, že je problém s bankou, následně přestala komunikovat. Když přišla majitelka na kontrolu bytu, překvapilo ji, že místo jednoho přihlášeného dítěte v něm byly tři.
Nájemkyně lhala, že od ní odešel přítel a zablokoval jí přístup k penězům. Ženy se dohodly, že se nájemnice odstěhuje v půlce dubna, majitelka pak na žádost ženy lhůtu ještě o den prodloužila.
Chtěla ukázat, že ona je ten chudák, řekli znalci
Když si však 16. dubna majitelka s manželem přišli ve smluvený čas byt převzít, zvonili a klepali marně. Pak uvnitř zaslechli krátký dětský pláč. Majitelka odemkla svými klíči.
„Šli jsme do ložnice. Tam jsem to viděla,“ těžce hledala svědkyně u soudu slova.
Znovu se jí před očima vybavila podřezaná holčička na posteli. Ležící nůž. Pod topením spatřila nezraněné miminko. Zády k ní byla žena. Seděla nad dalším dítětem. Dělala na něj ‚pšt, pšt‘. „Řekla jsem: Proboha, co se to stalo? Ona seděla. Nereagovala. Vyběhla jsem z bytu a volala záchranku,“ řekla svědkyně.
„Věděla, že ten den se bude muset rozhodnout, že se bude muset vystěhovat z bytu. Při své zatvrzelosti se s tím ale nemínila smířit. Chtěla ostatním ukázat, že ona má pravdu, že ona je ten chudák, ta poškozená, nešťastná, zoufalá,“ vysvětlili znalci ženinu motivaci k děsivému činu.
