Zarzycký doufá, že lidi neodradí od účasti u voleb situace kolem koronaviru. „Byl bych rád, aby přišli a nebáli se. Místnosti budou dezinfikované a dbá se na bezpečnost ve všech ohledech. Bylo by dobré, aby hlasováním vyjádřila svou vůli co největší část populace,“ uvedl.

Na billboardech máte vysoká čísla, která se týkají investic do bytů nebo cyklostezek. Jedno heslo za všechny: 117 kilometrů obchvatů, vyřešeno. Ty údaje se ale zjevně nevztahují k Plzeňskému kraji. Nechlubíte se cizím peřím?
Naopak. Jsou to údaje z ministerstva pro místní rozvoj, kde máme ministra od roku 2014. My tím mimo jiné říkáme, že pokud například stavíme v regionech silniční obchvaty nebo cyklostezky, jde na to hodně peněz z národních zdrojů. Ukazujeme, že bez nich by to nešlo. Podle mě se tedy chlubí cizím peřím spíš ten, kdo z úrovně kraje tvrdí, že postavil silniční okruh. Kraj v podobných investicích má roli především jako přerozdělovací instituce.

Jenomže například na druhou etapu západního okruhu Plzně byla použita evropská dotace zhruba 1,5 miliardy korun. To není z národních zdrojů. Takže čísla, která používáte, se týkají i projektů financovaných z dotací EU?
Ano. Je pravda, že na západní okruh půjde 1,5 miliardy u EU. Z převážné části se tedy podle mě nejedná o investici kraje. Tři čtvrtiny ceny zaplatí peníze, které pouze přešly přes krajský úřad a protekly přes ministerstvo pro místní rozvoj. Myslím, že je v podstatě jedno, jestli se jedná o národní nebo evropské dotace.

Před volbami slibujete, že se zasadíte o transparentní hospodaření a efektivní řízení kraje. Můžete uvést příklad, kdy hospodaření kraje transparentní nebylo?
Nechci se do takové debaty pouštět. Chci uvést, jak si to představuji já. Příklad: V městském obvodu Plzeň-Doubravka máme šikovného starostu, který přišel s myšlenkou takzvaného participativního rozpočtu. V rámci toho se vyčlenily peníze na investice a chceme, aby se na rozhodnutí o jejich využití mohla podílet veřejnost. To bych chtěl, aby bylo možné přenést i na krajskou úroveň.

Ale koronavirová krize letos zásadně nabourala veřejné rozpočty, takže na něco podobného už prostě nebude.
Podmínky se poklesem příjmů z daní hodně změnily a měli bychom si říct, co jsou pro nás priority. Nechci dělat to, k čemu sáhlo vedení kraje, když například prosazují v jednotlivých oblastech rozpočtu korekce až o desítky procent.

Letos se změnil v kraji autobusový dopravce. Někteří zastánci změny mluvili o dopravní revoluci a posunu k lepšímu. Vy jste ale změnu kritizoval. Slibujete, že zajistíte stoprocentní fungování autobusového dopravce. Co tedy plánujete?
Nemluvíme o dopravci, slibujeme stoprocentní fungování krajské dopravy. Ale co se týče dopravce, budeme tvrdě vyžadovat uplatnění sankcí za jeho pochybení. Je pravda, že lidé v kraji dostali moderní klimatizované autobusy, ale mám informace o vozech, které se zpožďují, nebo dokonce ze zastávky odjely dřív, než měly, a lidem vlastně ujely. Mám tedy pocit, že dopravce nefunguje bez chyb. Nechápu, proč náš kraj k sankcím nepřistoupil neprodleně jako jinde. Proč? Ale ten problém je větší, není to jen o dopravci. Chtěli bychom například prosadit centrální krajský dopravní dispečink, kooperaci všech druhů dopravy včetně železniční.

Zdravotnictví je zřejmě hlavním tématem letošních krajských voleb. V posledním volebním období se mluvilo o možnosti sloučit krajské nemocnice do jednoho holdingu. Nestalo se to, ale leckteří politici v tom vidí možnou cestu, jak zmírnit ekonomické a personální problémy nemocnic spadajících pod kraj. Jaké řešení máte vy?
Ten problém je širší. U nás v kraji jsme měli Zdravotnický holding, který se přejmenoval na Nemocnice Plzeňského kraje. Nechoval se ale jako holding. Manažeři Nemocnic Plzeňského kraje stojí třicet milionů ročně a nevytvořili žádný systém fungování krajského zdravotnictví. Nevím, jaká práce za nimi je. Minimálně od roku 2014 zdravotnictví v kraji stagnuje. Ví se například, že si v regionu nemocnice navzájem přetahují personál. Nemocnice mají představenstva a dozorčí rady, které vnímám především jako politické orgány, a já nevidím žádné výsledky jejich činnosti. Chci, aby krajské zastupitelstvo řeklo, kterou cestou se v případě nemocnic vydáme. Můžeme podporovat vizi holdingu a nastavíme systém tak, aby holding rozhodoval. I o tom, jaká oddělení se budou kde provozovat a jaké vybavení se do jednotlivých zařízení nakoupí. Máme analyzováno, že synergický efekt z centrálních nákupů je 8 až 10 procent výdajů. Tedy úspora v desítkách milionů korun ročně. Nebo se můžeme rozhodnout, že holding zrušíme, a říci si, za jakých okolností se to stane a jak stanovíme pravidla pro provoz nemocnic. Určitě jsem připraven začlenit pod kraj i Sušickou nemocnici.

V kampani jste deklarovali, že je pro vás důležitá primární zdravotní péče, jako jsou ambulantní lékaři, pohotovosti a záchranka. Chcete pracovat na tom, aby v těchto složkách systému bylo dost lékařů a zdravotních sester. Není to příliš velké sousto? Jak chcete něco takového zařídit?
Jednoduché to určitě nebude. Myslím, že musíme v první řadě začít u motivace mladých lidí, aby se věnovali studiu zdravotnictví, lékařství. Motivovat je k tomu, aby po studiu neodešli pracovat za hranice. Z úrovně kraje je možné dotovat zajištění konkrétních druhů zdravotních služeb a jsou možnosti, jak po dohodě se zástupci obcí zdravotníky v jednotlivých oblastech udržet. Měli bychom se snažit, aby v těch oblastech lidi působící ve zdravotnictví chtěli žít. Nejde přitom jenom o peníze. Personál ve zdravotnictví musí vědět, že někde nebude muset sloužit 18 hodin denně, že bude mít podporu v přístrojovém vybavení. Důležité také je, aby krajská zdravotnická zařízení spolupracovala a byla ochotná si vypomáhat. To jsou základy cesty k tomu, aby lidé nemuseli z některých míst jezdit k lékaři třeba 60 kilometrů.

V předvolební kampani jste se zmiňovali mimo jiné o tom, že chcete optimalizovat zaměření a počet středních škol v kraji i počet pedagogů. Není i tohle těžko splnitelné předsevzetí?
Možná už to bude znít jako klišé, ale podstatné je, aby spolupracovaly velké firmy se středními nebo vysokými školami. V rámci vzdělávacího systému v kraji je možné přispět k tomu, aby školy pro téměř polovinu oborů nebyly jenom v Plzni. Střední školy mohou zřídit své pobočky také mimo Plzeň. A v případě pedagogů je podobně jako u zdravotníků zapotřebí snažit se jim vytvořit v jednotlivých oblastech zázemí pro dlouhodobější působení. Obecně platí, že potřebujeme lidi motivovat, aby chtěli žít v jednotlivých okresech.

V poslední době politici v souvislosti se změnou klimatu a suchem častěji mluví o životním prostředí. Vy slibujete, že budete prosazovat opatření proti rychlému odtoku vody z krajiny. Plánujete při tom spolupracovat se zemědělci. Jak? Mnozí z nich, zejména ti, kteří hospodaří ve velkém, nechtějí rozdělovat lány mezemi, leckteří nemají chuť pomáhat ke vzniku tůní a podporovat podobná opatření. Zato je slyšet stížnosti, že by jim to narušilo dosavadní osevní plány nebo používání velkých strojů, které si pořídili.
My své aktivity směřujeme k tomu, aby se neničil zemědělský půdní fond. Nechci, aby dál vznikaly gigantické průmyslové haly. Chci zároveň prosazovat, aby v kraji vznikaly remízky, různé valy nebo prohlubně a mokřady. Tedy to, co tam patří. Nedávno například Plzeňský kraj koupil od zemědělce pozemky pro mokřad a my jsme pro to hlasovali. I takhle může vypadat spolupráce se zemědělci. Oblast životního prostředí a nakládání s vodou ale souvisí také s budováním vodovodů, kanalizací nebo čistíren odpadních vody.