Městys Koloveč na Domažlicku se loni stal v kraji velkou raritou. I když se jedná o malé sídlo s ani ne tisícovkou lidí, nastoupil sem loni v dubnu praktický lékař Miroslav Kubiska.

To se v oblastech v pohraničí nazývaných periferií stává spíš výjimečně. Častěji se opakuje scénář, že lékař odejde do důchodu a jeho místo zůstane prázdné. 

A co poradit obcím, které lékaře také chtějí získat? Miroslav Kubiska říká, že u něj rozhodlo hlavně to, že městys dal najevo vstřícnost a poskytl lékaři finanční, administrativní i psychickou podporu. Lékař navíc nastoupil ve chvíli, kdy pomocnou ruku podal i stát.

Proč jste kývl na nabídku stát se praktickým lékařem v Kolovči?
Po více než 25 letech v Domažlické nemocnici, kde jsem po celou tu dobu vedl rehabilitační oddělení, jsem začal pomalu pociťovat, že už mě práce neuspokojuje jako dřív. Došlo u mě k určité automatizaci v pracovní činnosti, hodně mě trápily i různé personální změny v nemocnici v posledních letech a její postupně se zhoršující ekonomické hospodaření. Cítil jsem, že potřebuji nový impuls. Velkou motivací byla touha poprvé v životě si vyzkoušet pracovat nikoliv jako něčí zaměstnanec, ale sám na sebe. Navíc ve svém věku jsem věděl, že pokud se chci rozhodnout pro změnu, mám asi poslední možnost.

Někteří lékaři to řeší tak, že si založí soukromou praxi. O tom jste neuvažoval?
Původně jsem chtěl skončit v nemocnici a provozovat ordinaci rehabilitace privátně, ale přes veškeré úsilí se mi nepodařilo získat smlouvy se zdravotními pojišťovnami. Proto jsem využil toho, že jsem také držitelem atestace ze všeobecného lékařství a poohlížel jsem se po volné praxi praktika. Městys Koloveč vlastní budovu zdravotního střediska a od první chvíle jednání s jeho zástupci jsem cítil velkou vstřícnost. Když jsem nastoupil, ordinace byla několik měsíců prázdná poté, co předchozí lékařka odešla do důchodu, byla už také prakticky bez registrovaných pacientů. Ti se v době nejistoty a zavřeného střediska přehlásili jinam. Takže začátky byly finančně velmi napjaté.

Teď už se pacienti vracejí?
Naštěstí se postupně vracejí, ale je pravda, že ne tak rychle, jak jsem předpokládal a doufal. Takže po více než roce provozování praxe nejsem ještě zdaleka na počtech mé předchůdkyně. To mne trochu mrzí, očekával jsem od místních obyvatel a lidí z přilehlých spádových obcí větší patriotismus, protože každá praxe praktického lékaře je z velké části honorována právě dle počtu zaregistrovaných pacientů.

Takže svého kroku trochu litujete?
V žádném případě nelituji a pokud mi bude sloužit zdraví, v Kolovči určitě zůstanu minimálně do důchodu. Mám spolehlivou a hodnou sestřičku, prostory ordinace jsem kompletně nově zařídil a vybavil lékařskými přístroji podle svých představ. Koloveč navíc není od mého bydliště v Domažlicích tak daleko, je to 17 kilometrů, takže přes léto jezdím občas na kole překrásnou krajinou. Nemusel jsem ani rezignovat na svou původní odbornost rehabilitace a manuální medicíny. Mám pojišťovnami nasmlouvané provádění i těchto výkonů u svých registrovaných pacientů a těm mohu i přímo rozepisovat rehabilitační procedury bez toho, že by museli na vyšetření ještě k jiným specialistům.

Stát vypsal některé podpůrné programy, aby lékaře na venkov dostal. Vstoupil jste do některého z programů?
Měl jsem štěstí, že v loňském roce, kdy jsem otevřel svou praxi v Kolovči, ministerstvo zdravotnictví vyhlásilo dotační program pro přesně určené odlehlejší oblasti republiky, kam oblast Kolovečska také náleží. Navíc o pomoc mohla zažádat pouze ordinace, která zahájila svůj provoz nejdéle tři měsíce před vyhlášením dotace, což jsem v té době také splňoval. Třicet procent finančních nákladů jsem musel dodat z vlastních zdrojů, za poskytnutou sumu jsem zcela vybavil ordinaci novým nábytkem a koupil jsem veškeré potřebné přístroje, které v Kolovči nikdy nebyly a jsou dnes pro moderní praxi samozřejmostí.

O jaké přístroje jde?
EKG, tlakový holter k 24hodinovému měření krevního tlaku, spirometr k vyšetření funkce plic pacienta, přístroj pro diagnostiku spánkové apnoe, přístroj pro diagnostiku CRP, glykemie, glykovaného hemoglobinu, srážlivosti krve, přístroj pro diagnostiku okultního krvácení ve stolici a další. Loni se ještě městys přihlásil do vyhlášeného dotačního titulu Plzeňského kraje na IT dovybavení zdravotních středisek, takže se sháněly veškeré možné doklady a vypracovávala se společně žádost včetně specifikace přístrojů. Vzhledem k únavné práci nás pak společně velmi mrzelo, když zastupitelstvo kraje nakonec celý dotační titul neschválilo.

Pro letošní rok ale Plzeňský kraj schválil další dotační program.
Letos byla vyhlášená nová dotace jak pro praktiky samotné, tak i pro obce vlastnící zdravotní střediska na vybavení objektů i na přístrojové vybavení. Znovu jsme se do něj přihlásili a doufáme, že tentokrát budeme úspěšnější. Městys by chtěl dle mých plánů výrazně zkultivovat a zpříjemnit prostory čekárny a já bych chtěl koupit nový potřebný přístroj, podmínkou dotace je padesátiprocentní spoluúčast městysu i lékaře.

Co by měl podle vás stát udělat, aby i jiné obce lékaře získaly?
Někdo hledá ubytování, někdo pro své děti místo ve škole, školce, další třeba možnost vhodného zaměstnání pro partnera, společenské a kulturní vyžití. Mně třeba pomohl v rozhodování viditelný zájem zástupců městyse o moje představy a jejich snaha mi ve všem vyjít vstříc. Prostě jsem cítil, že mě tady chtějí. Když se tedy dnes podívám po své ordinaci, vidím něco zcela jiného a mnohem hezčího než před rokem, kdy jsem tady začal. A abych nezapomněl, první kalendářní rok praxe mi zcela odpustili nájem.

Některé lékaře láká v pohraničí i blízkost německých hranic a zájem o německou klientelu. Myslel jste na to také?
Mám smlouvu se všemi hlavními českými zdravotními pojišťovnami, samozřejmě, pečuji o české občany dojíždějící za prací do Německa, takzvané pendlery. Smlouvy s žádnými německými pojišťovnami nemám a o žádné občany Německa nepečuji. Musím se přiznat, že tato varianta činnosti mne při zahájení soukromé praxe ani nenapadla. Kdybych měl zájem, určitě bych našel volný obvod rodinného lékaře při hranicích v Německu. Ale i když se německy domluvím dobře, o tom jsem vůbec neuvažoval. Já jsem v Čechách spokojený a naše profesní organizace Sdružení praktických lékařů hlídá naše zájmy velmi dobře.