Ceny i nominace v anketě serveru i-divadlo posbírala představení Elisabeth, Josef a jeho kouzelný plášť i Billy Elliot. Šéf muzikálového souboru Divadla J. K. Tyla Lumír Olšovský se pak stal divadelní osobností roku.
„Plánujeme denně, i když se všechny nové plány hroutí. Nedáme se, vydržíme, uzdravíme se a vtrhneme na jeviště, abychom ukázali, že když jet na muzikál, tak do Plzně. Ať to bude kterýkoli. Tady se totiž budou dělat muzikály na sto procent. Celou duší, hlavou i srdcem,“ okomentoval současnou situaci Olšovský.
Zákaz akcí pro divadlo představuje velké komplikace. To potvrzuje i herec Pavel Režný. „Je hrozná škoda, že nehrajeme, člověk vypadne z rytmu. Běžně hrajeme minimálně čtyřikrát týdně, někdy až osmkrát. Jsme zvyklí hrát opravdu často,“ konstatuje Režný.
Hraní mu teď hodně chybí. „Je to až obrovská závislost. Když toho někdy máte hodně, říkáte si, potřebujete pauzu, abyste mohli zvolnit. A teď, když to přišlo, najednou žádné zvolnění nechcete. Toužíte naskočit zpátky do toho úžasného kolotoče, kde se potkáváte s diváky, kolegy, novými režiséry, novými výzvami. Je to vynucená pauza, všichni doufáme, že nebude trvat moc dlouho,“ svěřil se muzikálový herec.
Vzhledem k tomu, že divadlo je zavřené, není možné tam ani zkoušet. „Musíme se teď připravovat doma. Chystáme se na další premiéru, kterou je muzikál My Fair Lady. Ten první týden, kdy opatření začala platit, jsme shodou okolností měli mít zrovna osm představení a všechna se zrušila. Nyní spolu komunikujeme po Facebooku a dalšími kanály, kterými to jde, abychom se domluvili, jakým způsobem budeme představení dělat,“ sděluje Pavel Režný.
Nacvičovat doma není žádná legrace, ale nic jiného mu momentálně nezbývá. „Člověk se musí udržovat. Jakmile z toho vypadnete, je to špatné. Myslím si, že divadlo a speciálně to muzikálové se takhle dělat dlouho nedá. Ale jinak to v současnosti nejde. Je to podobné jako u sportovce. Ten také musí pořád trénovat. Atlet běhá pořád dokola, není to jenom o tom, že zaběhne maraton a potom se válí. Hodně lidí si myslí, že jenom večer hrajeme a přes den nic neděláme. Ale opak je pravdou. V podstatě to kolem je ještě důležitější. Musíte zkoušet, aby to pak na jevišti vypadalo, jak má. Aby měl divák zážitek,“ podotýká herec, který se těší, až se opět objeví na jevišti.
Radost mu udělal fakt, že v anketě i-divadla byl zvolen diváky i odborníky nejlepším muzikálovým hercem. Ocenění mu vynesla role Smrti v představení Elisabeth.
„Bylo to neskutečné. Jsem vděčný, že cena přišla zrovna za tuhle roli, která je moje srdcová. Elisabeth je úžasný muzikál. Mám ho moc rád. Těší mě, že jsem zabodoval u diváků i odborné poroty. Je to asi důkaz, že inscenace je dobře nastavená a snad tomu odpovídá i můj výkon,“ pochvaluje si.
V anketě si nejlépe vedl muzikál o císařovně Sissi
Důvod k optimismu má v nelehké době díky soutěžním úspěchům také šéf muzikálu Lumír Olšovský „Mám obrovskou radost. Už dávno si i-divadla vážím. To opravdu neříkám kvůli těm pozitivním výsledkům z posledních let. Už když mě tu a tam natřeli za mé dřívější inscenace, cítil jsem, že jde o médium, které se formuje z názorů zkušených divadelních duší. A ta masa přispívajících diváků! Ten přehled a snaha o redakční nezaujatost! Klobouk dolů. Takže - rozhodli letos určitě správně,“ pochvaluje si Lumír Olšovský.
Fakt, že nejlépe si vedl muzikál Elisabeth, který plzeňské divadlo J. K. Tyla uvedlo v české premiéře, pro něho představuje satisfakci za všechnu vloženou energii a průvodní tvůrčí bolesti.
„Trochu podezřívám samotný čas, že zásadním způsobem ovlivňuje hlasování. Stejnou péči věnujeme i ostatním inscenacím, ale zkrátka Billy Elliot je o půl roku starší dítě, Josef o rok. Na druhou stranu neupírám samotnému dílu Elisabeth, že se umí mezi konkurencí prosadit a svoji sílu vykřičet do světa. Je to zkrátka velký epos,“ míní Olšovský.
Váží si přízně poroty, ale i diváků. „Když mi některý divák říká, já divadlu tolik nerozumím, nejsem odborník, odpovídám: divák je největší odborník ze všech. Vždyť pro něj naše práce vzniká, na něm jsme závislí, jemu vyrábíme zážitky, jen díky němu divadlo existuje. Každá inscenace není pro každého, ale nesnesl bych argument, že moji inscenaci lidi nepochopili proto, že jsou hloupí. To už by mě hubila vlastní hloupost. Tak tedy co pro mě znamená víc? Ideál je získat ocenění od všech,“ myslí si.
