Divadlo postihlo kvůli pandemii už druhé zavření. Muzikál musel přestat hrát dokonce dříve. Jaké byly vaše pocity, když jste se dozvěděl, že jsou zakázána představení, v nichž se zpívá?
Pozor, bylo to: „v nichž se převážně zpívá“! Tehdy se ve mně začala vzmáhat nezvladatelná vlna vzteku. Napadalo mě: každé malé dítě má víc rozumu, než ti, kteří o nás rozhodují. To přece není normální, dobrovolně přistoupit na život v absurdní komedii. Odmítám se stát bezduchou loutkou bez vlastního mozku.
Jaké další komplikace vám kromě samotného faktu, že jsou představení zrušena, opatření přinášejí?
Ponechme stranou mé soukromé starosti herce na volné noze, který je momentálně bez příjmů. Z pohledu plzeňského zaměstnance to jsou samozřejmě celé komplexy problémů, které začínají u nepředstavitelně těžkého plánování budoucnosti čtyřsouborového divadla. O finančních zmatcích vůbec nemluvím. A také o finančních následcích pro hudebníky, herce a mnoho dalších závislých profesí.
Moje vlastní kompetence šéfa momentálně velí hledat pro soubor, který mám na starosti, takový objem práce, aby nezakrněl, neztratil vrcholnou kondici, ke které jsme se dopracovali. A zřejmě k tomu ještě přibude nezanedbatelná práce s nabouranou psychikou. To vše v omezeném počtu účastníků, v rouškách a s rozestupy dva metry. No, bude to ještě zajímavé.
Herci teď přišli o svou práci. Jaké jsou jejich možnosti? Mohou i v této situaci pracovat nějakým způsobem pro divadlo, anebo hledají spíše alternativy?
Jsme pořád ujišťováni, že ekonomika se nezastaví. Nemáme tedy důvod měnit svá povolání, vlastně jen vyčkáváme. Finanční podpora ministerstva se prý blíží, hurá. Slušností by bylo se o ní zmínit už při prvních zákazech a vyvinout je včas. Ne, muzikáloví herci nemají teď možnost pracovat pro divadlo. O potupných brigádách za každou cenu se nechci zmiňovat.
Jednu činnost, při níž se mohou členové souboru uplatnit, jste ale v Plzni našli...
Zadal jsem jim vytvoření youtubového kanálu naší vlastní muzikálové televize s každodenním vysíláním. Vrhli se do toho s neuvěřitelnými ambicemi a skvělými nápady. Možná jsme objevili funkční dimenzi, jak být v pravidelném kontaktu s diváky. Svou MuzTV navíc získávají úžasné zkušenosti a tříbí hereckou profesionalitu.
Ekonomické ztráty sčítají nejen samotní herci, ale soubor a vůbec celé divadlo obecně. Co v tomto směru představuje největší problém?
Inscenace, do kterých jsme investovali opravdu velké peníze, se zkrátka nehrají a výdělky nepřicházejí. To je jednoduchá matematika pro divadlo. Pro soubor to může mít pouze to riziko, že se investovaná energie a dovednosti pomalu oslabují. V nejhorší situaci jsou ale externí zaměstnanci. Hostující tanečníci, hudebníci, zpěváci... to je čiré zoufalství.
Ve druhé polovině listopadu má být premiéra My Fair Lady, kde i vy osobně máte roli. Jak opatření komplikují přípravy? Nemáte strach, že se divadla do termínu premiéry neotevřou?
Strach si nelze připouštět. Zkoušky už máme dávno za sebou, mezitím jsme možná všechno zapomněli, ale dejte nám termín a budeme fit. První termín premiéry byl v polovině května. Teď počítáme s 21. listopadem. Samozřejmě po opakovaných zradách nevěřím už vládě ani slovo, přestože bych si to moc přál. Jak ale plánovat další přesun, když mají opatření oficiálně za tři týdny skončit?
Jak se liší podzimní uzavření divadel od toho jarního? Vnímáte obojí ze svého pohledu jinak?
Ten zářijový vládní chaos všechno nevratně znevážil. Už nedokážeme táhnout za jeden provaz a spíš si každý přemýšlíme stranou o vlastní smysluplnosti. Ta dávno avizovaná druhá vlna je nesrovnatelně jiná.
Zrovna v tento komplikovaný rok slaví muzikál v Plzni 70 let. Takovou oslavu jste si určitě nepředstavovali. Jak moc se opatření plánovaných oslav dotkla?
Neuskutečnili jsme tenkrát v březnu ten opravdu výjimečný slavnostní galakoncert, který jsme měli připravený. Jediný večer z vyprodané trojice se uskutečnil začátkem této sezony. Ale budu bojovat za to, aby se i ty dva další ještě někdy odehrály. Za pandemii nikoho nesoudím, to je ta takzvaná vyšší moc. A my vydržíme. Pak se jeviště rozzáří a znovu bude co oslavovat.
Nicméně výročí je to úctyhodné. Co pro vás znamená, že můžete navazovat na takovou tradici?
Naštěstí pro mě znám i ta méně úspěšná období plzeňského souboru, takže mě to trochu uklidňuje a necítím se být vězněm zodpovědnosti. Ale možnost navazovat na všechny úspěchy, ta mě motivuje plnit svěřený úkol, jak nejlépe dovedu. Pokud se podaří znovu vytáhnout náš soubor na vrchol, na kterém byl před covidem, budu cítit, že jsem sny svého ředitele a hlavně svoje vlastní nezklamal.