Jak podle vás vypadá celkový obraz krajiny v Plzeňském kraji? Je nemocná? Máte představu, jaké léky jí předepsat?
Krajina podle mě není v dobrém stavu. Po desetiletích intenzivního využívání došlo k narušení základních funkcí jako například zadržování vody. Připravujeme návrhy, které se soustředí na obnovu těchto funkcí. Voda je život a my potřebujeme život vracet do krajiny. Chceme opravit třeba vodní toky. Před půlstoletím byly narovnané, dnes by se mohly znovu vracet k původní podobě, obnovit by se měly zničené mokřady. Budeme mít širokou datovou bázi, ale dobře lze postupovat třeba podle starých map. Vodoteče jsme v Česku za posledních 100 let zkrátili asi o třetinu. Pokud by si člověk o třetinu zkrátil krevní oběh, zřejmě by mu pak taky nebylo dobře.
Krajinu netvoří jen potoky a řeky. S čím potřebuje pomoci území mezi nimi?
Potřebovali bychom změnit poměry v zemědělství a lesnictví. Tam by mohla být role kraje podpůrná a osvětová. Hejtmanství se to snaží ovlivnit prostřednictvím grantů, zaměřuje se na finanční podporu malých a středních farem. Bylo by zapotřebí více rozčlenit krajinu, vracet meze, remízky, zatravnit některá pole, vytvářet průlehy k zadržování vody.
Hodně odborníků, kteří se stavem krajiny zabývají, považuje za největší problém zemědělství. Tvrdí, že zásadní jsou negativní dopady hospodaření na velikých plochách spojené s používáním chemikálií. Vnímáte to stejně?
Zemědělství je komplex mnoha problémů. Především je přístup k pěstování plodin hodně technický. Jedním z problémů je zničení edafonu (společenstvo organismů žijících v půdě - pozn. red.) chemizací zemědělství. V půdě chybí žížaly, ale i větší komplex půdních živočichů, a to je mimo jiné jedna z příčin sucha. Pokud je půda živá, pak se do ní vsakuje mnohem víc vody. Myslím, že je nutné zemědělcům ukazovat data o důsledcích používání chemie a vysvětlit jim, že pokud to bude pokračovat, pak na polích nebude možné nic pěstovat. Chceme jim doporučovat opatření, aby se to změnilo.
Proč jsou problematické velké rozlohy polí?
Na velké plochy má výrazný dopad nejenom vodní, ale také větrné eroze. Jemné části půdy jsou odnášené a půda tím ztrácí úrodnost. Ta se ztrácí i s chybějícím edafonem. Velkozemědělství se chová, jako by krajinu ani nepotřebovalo. Na stav půdy se rezignuje. Lijí se na ni pesticidy, poté hnojiva, něco tam nakonec vyroste. Je to takový inženýrský model. Je potřeba do půdy vrátit život, což je zase provázané s návratem vody do krajiny.
Vy věříte, že dokážete dost zemědělců přesvědčit, aby opustili onen inženýrský model, na který si zvykli?
Nemyslím, že to vyřešíme za rok. Ale kraj může nastavit směr. Je samozřejmě potřeba hodně jednotlivců, kteří se k němu připojí. Promýšlíme marketingovou kampaň, ve které by se všechno podstatné vysvětlovalo. A přitom může kraj zkoušet prostřednictvím asociace krajů ovlivnit nastavení zemědělských dotací, které jsou v tomto případě klíčové. Dotace by se mohly poskytovat například s ohledem na to, jestli zemědělci někde na pozemcích mají tůně nebo protierozní opatření. Systém dotací a hospodaření v zemědělství stále příliš ovlivňují agrobaroni.
Velkým problémem je, že většina polí je v nájmu a nájemce se o půdu zkrátka nestará jako dobrý hospodář. Je zapotřebí podporovat drobné zemědělce, kteří se o půdu dobře starají a mají k ní vztah. Ke zlepšení pomáhají i lidé, kterým záleží na tom, co jedí. To je také součást změny zespoda, na kterou spoléhám.
Domníváte se, že ona změna zdola může sehrát podstatnější roli?
Mohla by. Třeba každý rodič, který nakupuje pro své děti, ovlivňuje spotřebu. Lidi už si víc uvědomují, že na výběru potravin záleží jejich zdraví. Několik let roste obliba farmářských trhů nebo komunitních zahrad. Je to potřebná změna ve společnosti. Pro výraznější změnu je však potřeba ovlivnit i agrobarony, kteří využívají většinu zemědělské půdy. Možná, že oni budou ke změně dotlačeni tím, že nakonec na zničené mrtvé půdě nebude možné pěstovat nic.
Důležitou součástí krajiny jsou lesy. Ty v posledních letech zažívají krizi a kůrovec má hody. Je to jen důsledek sucha, nebo je příčin víc?
Je to podobné jako se zemědělstvím. Za stav lesů může také především technicistní přístup jejich správců. Les není vnímán jako živý ekosystém, ale spíše jako „pole na dřevo“. Ten přístup tady v minulých desetiletích nastolila podstatná část lesníků. Se smrkem se dobře pracuje, roste rovně a rychle. Většinově se proto začal pěstovat smrk. Přestalo se hledět na to, které stromy a kde mají vhodné prostředí a co je dobré pro les jako celek. Tak nám tady vznikla výrazná převaha smrkových porostů v nevhodných oblastech. Sucho problém prohloubilo a kůrovec se do toho pustil. Jednalo se ale v podstatě o přirozenou reakci ekosystému na nerovnováhu.
Správci lesů už přiznávají, že hospodaření vedlo k průšvihu. Tvrdí, že jej chtějí napravit. Vedou si podle vás dobře?
Věřím, že už snad lidi vidí, že lesy mají problém. Věřím, že je záměr k nim přistupovat jinak. Ale já to zatím v krajině nevidím. Vidím, že například z pasek u nás na jižním Plzeňsku se vyklízí veškerá dřevní hmota. Není to dobré pro uchycení nových stromů ani pro půdu. V lesích kolem se dosazovalo a já jsem zatím moc sazenic jiných než smrkových a borových neviděla. Myslím, že vzhledem k tomu, jak obtížně se dnes nové stromy v krajině uchycují, bychom měli mít mnohem větší respekt k velkým starým stromům v krajině. Každý z nich má obrovskou hodnotu.
Někteří odborníci na životní prostředí tvrdí, že při pokusech o nápravu stavu krajiny nemá význam provádět jenom jednotlivá opatření, ale že je lepší i v menší oblasti provést víc opatření najednou – udělat tůně, vybudovat zasakovací příkopy, vysázet stromy… Souhlasíte?
Určitě. K tomu se snažíme směřovat. Chceme proto nejdřív shromáždit všechna data, abychom to dokázali dobře vysvětit. Například bychom si vytipovali část povodí, o které bychom se chtěli postarat, a v něm navrhli více druhů opatření. Mohlo by se tak zabránit problémům se suchem nebo s větší erozí půdy.
Dá se říct, že v některých oblastech Plzeňského kraje je stav krajiny horší než v ostatních částech regionu? Jsou tady regiony, které si při „léčení“ zaslouží větší pozornost - akutní péči?
Takových je hodně. Monokulturní lesy a velká pole máme bohužel napříč celým krajem. Z hlediska kvality vody je problematická třeba nádrž Hracholusky. Kraj se snaží řešit komplexně celé povodí, hlavně aby se do vody nedostávalo tolik fosforu z polí a rybníků. Nepříliš dobrá je voda v Úhlavě, která zásobuje Plzeň. Okres Plzeň-jih, kudy Úhlava protéká, je hodně ovlivněný zemědělstvím. Za socialismu byla zemědělstvím hodně poničená také část Horažďovicka nebo Tachovska, které se z dřívější spíš ovocnářské oblasti přeměnilo na jedno velké pole.
A které jsou naopak oblasti, kde je krajina v pořádku?
Je to například značná část Šumavy. Některé toky, jako je Křemelná, zůstaly pěkně zachované. Na Šumavě se dnes také revitalizují dříve odvodněná rašeliniště. Chráněná území jsou obecně dobré příklady. Kromě Šumavy je to i Český les, kde je také řada mokřadů, rašelinišť nebo zachovalé zbytky bučin. Do našeho kraje zasahuje také CHKO Brdy.
O nutných změnách krajiny v Česku se začalo v posledních letech intenzivně mluvit v souvislosti s dlouhotrvajícím suchem. Loni ale pršelo relativně často, v zimě nechyběl sníh. Letos je zatím srážek také dost. Nevyřeší se problém se suchem a krajinou v podstatě sám, tím že prostě přijde vlhké období?
Těžko říct. Bylo by to trochu věštění z křišťálové koule. Jsem terénní přírodovědkyně, takže se dívám hlavně přímo na krajinu. A problémů vidím moc, ať už prší, nebo ne. Pokud chcete někde pěstovat zdravé potraviny, těžko se k tomu hledá dobré místo. Není možné je pěstovat na polích, kam se lijí chemikálie a roste tam řepka. Změna v zemědělství je velmi potřebná a zadržování vody je přitom důležité, aby se vracel do krajiny život. Sucho je jedním z projevů toho, že se s krajinou zachází špatně. Tím, že je víc srážek, problém nezmizí.
Budeme zažívat třeba jiné projevy rozkolísaného klimatu. Klimatologové upozorňují, že v atmosféře dochází k mnoha příliš prudkým změnám. Zažíváme vpád arktického vzduchu a po něm rychle přichází vpád afrického vzduchu. To všechno ovlivňuje lidský organismus i vegetaci. Vlivů je moc. Mohou přijít povodně a budeme mít starosti s opačným extrémem, než je sucho.
V souvislosti s pandemií covidu-19 se objevily úvahy, že její důsledky pomohly trochu změnit vztah lidí k přírodě. Myslíte, že je to možné?
Zdá se mi, že v poslední době se lidé vracejí k přirozenějšímu způsobu života, uvědomují si, že příroda je důležitá i pro jejich zdraví. Třeba více chodí ven a všímají si přírody v okolí. Dopady pandemie tento trend prohloubily. Možná společnost prochází jakousi terapií virem, která mění pohled na hodnoty. Může vést i k přemýšlení o stavu krajiny.