„Hodně našich pacientů má v tomto období nedostatek pohybu a přibírají na váze. To vede ke zhoršení diabetu, stejný dopad má i stres daný strachem z infekce,“ popsal Zdeněk Rušavý, vedoucí lékař Diabetologického a nutričního centra Fakultní nemocnice v Plzni.

„Diabetes je velmi rizikové onemocnění nejen proto, že na covid-19 může diabetik zemřít, ale i proto, že nemocní teď méně chodí ven, méně komunikují s lidmi, což má neblahý vliv i na jejich psychiku,“ shrnul Rušavý.

Třetina pacientů podle něj na kontroly vůbec nedorazí. Podobné procento lidí, kteří teď do ordinace nemíří, potvrdil i lékař diabetologické ambulance Mulačovy nemocnice v Plzni Vlastimil Boreček.

Třetina diabetiků na kontroly vůbec nedorazí

Pozitivní podle něj je nyní jedině snad to, že při první vlně covidu-19 se nemocní báli ještě víc a na kontroly jich tehdy chodilo ještě méně. Podle Borečka se kompenzace diabetiků, což je soubor opatření, která mají vést k normalizaci hladiny cukru v krvi, krevního tlaku či dlouhodobému udržení optimální tělesné hmotnosti, v době covidové zhoršuje.

Strach z kontrol se netýká vysokoškolského studenta Patrika Siebera z Horní Břízy na Plzeňsku, který má diabetes 1. typu od dětství. „Kvůli covidu-19 bych kontroly nevynechal, byl jsem na prohlídce v létě, další termín mám za tři týdny, kdy do nemocnice vyrazím s respirátorem,“ řekl Patrik.

Z nemocnice prý obavy nemá, ale nikam jinam, kde se shlukuje víc lidí, nechodí.

„Nechci se zbytečně vystavovat riziku, protože vím, že my, diabetici, máme horší průběh nejen covidu-19, ale každé jiné nemoci. Jakmile ulehneme do postele, stoupne nám glykemie, což je následek útlumu pohybu. Nemoci jsou většinou provázené tím, že nemůžeme jíst, což je u diabetiků také komplikace, protože i jídlo je kompenzační pomůcka k udržení glykemie,“ vysvětlil Patrik, který se v těchto dnech věnuje distanční vysokoškolské výuce.

A protože do školy nechodí a jak říká, jediný pohyb během studia je cesta z pokoje do kuchyně, pravidelně běhá.

Díky sportu potřebuje méně inzulinu

„Když člověk chodí do školy, má denně na kontě mnoho kroků. Teď, v době covidové, to musím nějak nahrazovat. Běhat vyrážím jen k večeru, kdy ven moc lidí nechodí,“ uvedl Patrik.

Ten už přesně ví, co pohyb s tělem diabetika udělá. I pro jeho blahodárný vliv před rokem běžel v Plzni půlmaraton. „Když jsem začal před půlmaratonem více trénovat, zjistil jsem, že se mi zvýšila citlivost na inzulin, to znamená, že jsem si potřeboval píchat menší dávky. Zkrátka lidé, kteří sportují každý den, potřebují inzulinu méně,“ popsal student, který blahodárný vliv pohybu vysledoval i u svých svěřenců na letním táboře, kde pracuje jako vedoucí.

„Přijedou tam děti, které sedí hlavně doma a moc se nepohybují. Když z tábora, kde hodně sportujeme, odjíždějí, stačí jim poloviční dávka inzulinu,“ podotkl Patrik.