„Když mě na festival pozvali, poslali rovnou fotografii tohoto domu a jeho stručnou historii. Zeptali se, jestli mám o tuhle zeď zájem. Podíval jsem se na kondici domu a jeho příběh a říkal jsem si, že by se na koncept malby hodil,“ říká Dmitrij Proskin známý pod pseudonymem Chemis.
Osloven byl poměrně brzy, takže měl dost času na vymýšlení motivu. „Bylo to tak týden dva. Pak dva dny na návrh, udělání skici a tu pak na místě upravit přímo podle potřeby zdi,“ dodává.
Do své malby zakomponoval i oprýskanou zeď. „Říkal jsem si, že by se dala přímo do díla využít. Napadlo mě, že by se mohla fasáda loupat a tím dítě přikrýt. Tahle věc se hodí k domu, jako ochrana pro nízkopříjmové rodiny, které musí v těchto podmínkách vychovávat děti. Domov poskytuje bezpečí a to jsem chtěl znázornit,“ vysvětluje umělec kazachstánského původu, který ve své tvorbě často odráží sociální tematiku.
 |
„Dá se říct, že tenhle dům mi do koncepce sednul,“ doplňuje. Několikadenní práce ve velké výšce a vedru mu prý zas tolik nevadila.
„Já jsem zvyklý, nevidím v tom problém, ani počasí nevadí. Je lepší, když je vedro, než kdyby pršelo. A pokud tvorba člověka baví, je jedno, v jakých podmínkách dělá. Když tvoříte s radostí, vždycky vás to baví. Je pravda, že v tomhle případě na mě čekaly různé výzvy. Nějakou fasádu jsem musel dohodit, něco zase odsekat, pracoval jsem se sbíječkou. Bylo to náročné a úmorné, ale nutné, aby byl výsledek takový, jaký byl záměr. Je to poprvé, co jsem musel při malování zeď modifikovat. Bylo to zajímavé, ale nevím, zda bych chtěl něco podobného opakovat. Každopádně bylo mým záměrem, aby vše vypadalo, jak jsem si představoval,“ podotýká Chemis, který do Plzně zavítal poprvé.
„Od pondělí jsem byl jenom u zdi, moc jsem toho neviděl. Lokalit, kde by se dalo tvořit, je tady mraky, ale konkrétně o žádné nemůžu mluvit, protože jsem neměl čas udělat si nějakou prohlídku města. Místní festival je rozhodně skvěle organizačně zvládnutý, úplně bez problémů a dá se říct, že je na světové úrovni. Objíždím akce v různých zemích, takže mohu porovnávat,“ doplnil.
Umění má promlouvat
Budova na Jateční půjde s největší pravděpodobností během několika let k zemi. Ustoupí totiž plánovanému východnímu okruhu.
Ani fakt, že malba na objektu nevydrží dlouho, umělci příliš nevadí. „Lidé mi říkali, jestli není škoda, že maluji právě na tenhle dům, když se bude bourat. Podle mě to ale má smysl. Umění má promlouvat. Kdybych to samé udělal třeba na nějaké garáži, tak i kdyby tam zůstala napořád, bude dílu chybět pointa. Nevadí mi, že dům zbourají. Do té doby si lidé mohou malbu prohlédnout a zamyslet se nad ní. A třeba i nad faktem, že věci jsou pomíjivé,“ konstatuje Proskin.
Ten má na svém kontě celou řadu počinů po celé České republice nebo v zahraničí, o nichž se bouřlivě diskutuje. To je třeba případ plačícího prezidenta Masaryka v Olomouci nebo obraz ženy potápěčky, která přestřihává záchranný kruh utečencům na jedné z pražských fasád.
Zatím posledním dílem, kterým na sebe Chemis výrazně upozornil, byla malba holčičky pod ukrajinskou vlajkou, která chrání Krtečka, Mickey Mouse, včelku Máju a další pohádkové postavičky. Obraz je k vidění na domě v pražské Mojmírově ulici.
„Když něco maluji, nemám žádná očekávání a není cílem, aby to budilo nějaký rozruch. Chci pouze vyjádřit svůj názor. Za ohlasy jsem rád. V tomhle případě hlavně za ty ze strany ukrajinské veřejnosti. Ti tam jezdí, fotí si to a snímky posílají domů. Píšou mi a děkují. Podařilo se nám vybrat čtvrt milionu na pomoc ukrajinským dětem, které jsou v České republice. Udělali jsme volnočasové kroužky, kam mohou chodit zadarmo,“ říká umělec, který začínal na české graffiti scéně.
„Už jsem si zvykl, že lidé streetart často pořád berou jako projev vandalismu. Typické jsou řeči lidí, kteří jdou kolem a říkají: tohle se mi libí, ale ty čmáranice všude, za to bych jim zlámal ruce. Já jim to odkývu, ale myslím si své. Kdyby nebylo čmáranic, nejsou ani hezké obrázky. K nim se člověk musí propracovat. Bez těch čmáranic to nejde,“ vysvětluje.
V Plzni v předchozích dnech tvořilo v rámci festivalu Wallz dalších devět umělců nejen z České republiky. Zaměřili se například na zeď v prostoru jedné z náplavek, podchodu nebo domu v Božkovské ulici.
