Čtyřiadvacet Bulharů ve Stříbře na Tachovsku zůstalo během nouzového stavu bez práce. Cizinci rázem přišli o všechny příjmy, agentuře však stále platili nemalé peníze za ubytovnu.
Pomoci se dočkali až od zaměstnanců pobočky Člověk v tísni. Podobných případů v Plzeňském kraji přibývá, shodují se zástupci oslovených neziskových organizací.
Skupinu Bulharů tvořila kromě mladých mužů také čtyřčlenná rodina. Ta se ocitla ve vůbec nejhorší situaci, protože zaměstnání ztratili oba partneři.
Za ubytovnu platila rodina 18 tisíc měsíčně
„Čekali doma a nedostávali ani korunu. Nebyli ve výpovědi, takže si nemohli zažádat ani o podporu. Za ubytovnu platili dohromady osmnáct tisíc měsíčně. Agenturu nezajímalo, že s nimi žijí dvě děti. Velmi rychle jim u ní vznikaly dluhy. Pořád hlídali telefon, jestli už jim zavolají, aby zase mohli vydělávat,“ popsala terénní pracovnice Kateřina Vostatková ze stříbrské pobočky Člověka v tísni.
Podobně tomu bylo u zbytku zahraniční skupiny. Věci se rozhýbaly až v momentě, kdy do záležitosti Vostatková vstoupila. Proklepla smlouvy i vyplácení mezd. Klientům rovněž zařídila mimořádnou okamžitou pomoc.
„Dokumenty nedostávali ani přeložené. Neměli výplatní pásky. Peníze před ně vysypali ze čtyř papírových sáčků, na kterých bylo česky napsáno, ať si částku ihned přepočítají. Oni ale často neumějí skoro vůbec česky,“ zdůraznila terénní pracovnice.
Ta nakonec pro rodinu zajistila, aby je automobilka přijala jako kmenové zaměstnance. „U ostatních už je to složitější. Na pár dní v týdnu se do práce vrátili. Nechtějí už bojovat. Mají totiž strach, aby je nenechali úplně na holičkách, “ dodala.
Situaci ve Stříbře a Tachově, kde jsou rozsáhlé průmyslové zóny, označila za tikající bombu.
„Trneme, jestli se scénář nebude opakovat. Nedělám si iluze, že u některých dalších agentur nebudou podmínky podobné. Ovšem to by bylo na samostatný boj, na který bohužel nemáme kapacitu,“ zalitovala.
Podle vedoucího plzeňské pobočky Centra na podporu integrace cizinců Tomáše Pfeifera je zmíněný okres dlouhodobě problematický.
„Tam, kde je více firem, jako například na Tachovsku, je pak logicky i více osob, které jednání agentur nějakým způsobem poškozuje. A nyní během krize, kdy většina firem omezovala výrobu, je to samozřejmě mnohem zřejmější,“ sdělil.
Někteří cizinci se stihli vrátit domů, jiní zůstávají
Kvůli lepšímu přehledu provedli průzkum mezi podniky napříč Plzeňským krajem. Ty potvrdily, že jako první dostali výpověď právě cizinci. „Řada z nich se stihla vrátit domů, druhá skupina zůstávala v České republice,“ doplnil Pfeifer.
Přesná čísla však nemá k dispozici. Společnosti je totiž nechtějí poskytovat. Starostové obou zmíněných měst vývoj událostí sledují. Ladislav Macák, který stojí v čele Tachova, na komplikace související s agenturními zaměstnanci opakovaně upozorňuje.
„Někteří už odjeli, jiní se potulují po městě. Obávám se, že se to bude zhoršovat. Fabriky na sto procent nenaběhly a zřejmě ani nenaběhnou. Propouštějí na Nové Hospodě i v Tachově,“ řekl Macák. Ten zastává názor, že hlavní zodpovědnost za cizince nesou agentury, které se o ně mají postarat.
V kontaktu s podniky ve Stříbře a okolí je tamější starosta Martin Záhoř. Dosud zaznamenal pouze jedno hromadné propouštění. Doufá, že k dalšímu nedojde. Už v dubnu vytvořil krizový scénář, jehož součástí byla eventuální pomoc od armády.
Stížnosti řeší i Organizace pro pomoc uprchlíkům
První stížnosti už řeší i Organizace pro pomoc uprchlíkům, která sídlí v Plzni.
„Aktuálně se věnuji třem případům. Klienti nedostávali během krize zaplaceno. Agentura dokonce jednu paní donutila podepsat dohodu a ještě záměrně změnila datum, tam už jsem podal žalobu. U dalších dvou chceme jít smírnou cestou, jestli to půjde,“ nastínil právník Michal Himmer. Očekává, že lidí bude v následujících týdnech či měsících přibývat.
V České republice agentury zaměstnávají zhruba 375 tisíc cizinců. „Osmdesát procent z toho spadá pod Prahu, Mladoboleslavsko a Plzeňsko. Předpokládáme, že podobný počet jich v zemi pracuje nelegálně,“ vyčíslil ředitel Asociace pracovních agentur Radovan Burkovič.