Hlavním vybavením je vak s tekutinou. Pacient si ho věší za lustr

  9:26
Zdeněk Šíma z Klatov je od května v pořadníku na transplantaci ledvin. Trpí totiž dědičnou chorobou tohoto důležitého orgánu. Od července, kdy mu ledviny téměř vypověděly činnost, využívá dialýzu. Ale ne klasickou. Vsadil na peritoneální neboli břišní dialýzu, která je oproti hemodialýze šetrnější.

Zdeněk Šíma je jedním ze tří pacientů, kteří chodí na peritoneální neboli břišní dialýzu. | foto: Klatovská nemocnice

„Bohužel stále přibývá pacientů s vážnými poruchami ledvin, které když přestanou fungovat, neodvádí se z krve do moči a dále pak z těla ven nadbytečné a v podstatě toxické látky. Tito pacienti jsou pak závislí na dialýze, která se ale zatím v Čechách poskytuje převážně přístrojově a pacienti na ni musí jezdit třikrát týdně zpravidla do nemocnice, kde pak tráví včetně cesty šest až sedm hodin,“ popsal primář interního oddělení Klatovské nemocnice Jan Vachek s tím, že přístrojová hemodialýza očišťuje přímo krev.

Peritoneální dialýza funguje jinak. Pacient ji po zaškolení provádí sám, a tedy v čase, který mu vyhovuje. Do nemocnice nemusí. Dojíždí zpravidla jen jednou měsíčně na kontroly.

Jinak může být doma, může chodit do práce, klidně i cestovat. A nemusí s sebou vozit žádný přístroj, u něhož by seděl několik hodin. Jeho hlavním vybavením jsou vaky se speciálním roztokem.

Právě to, že nemusí dlouhé hodiny trávit v nemocnici, přesvědčilo Zdeňka Šímu, který je i přes svůj hendikep zvyklý žít aktivním životem.

„Je to jednoduché, pouze se musí na operaci, kdy vám voperují do břicha katetr,“ popsal pan Zdeněk. Přiblížil, že se jedná o menší operaci v narkóze, která trvá zhruba 30 minut.

„Druhý den už jsem žádnou bolest necítil, za dva dny jsem byl z nemocnice doma a mohl jsem nasadit dialýzu,“ přiblížil.

Čtyřikrát denně výměna roztoku

„Princip je takový, že pacient si katetrem do dutiny břišní bezbolestně napustí tekutinu z vaku, která pak na sebe během několika hodin nasaje všechny nadbytečné látky a tělo tím vyčistí,“ vysvětluje lékařka dialyzačního pracoviště Kateřina Oulehle.

Po několika hodinách se tekutina vypustí a do těla se opět vpraví nová čistá, která pak očisťuje organismus opět další časový úsek. Výměna roztoku se provádí většinou čtyřikrát denně, pacienta ale zásadně neomezuje, protože trvá zhruba 20 minut.

Mezitím se lidé mohou věnovat libovolné činnosti, třeba jakékoli fyzicky nenáročné práci, procházkám, spaní. „Dva litry tekutiny v břiše člověka nijak výrazně neomezují,“ podotkla lékařka.

Pacient, který využívá takzvanou peritoneální dialýzu, potřebuje tyto vaky se speciální tekutinou.

Pacient, který využívá takzvanou peritoneální dialýzu, potřebuje tyto vaky se speciální tekutinou.

„Ani ženy se nemusí bát, že by jim to nevhodně vytvarovalo postavu,“ směje se pan Zdeněk. Ten si prý vak většinou pověsí na lustr nebo na dveře, aby tekutina mohla do břicha bez problémů natéct. Distribuční firma mu prý každý měsíc až domů přiveze paletu krabic, ve kterých jsou vaky s roztokem.

„Na okrese jsme jen tři, přesto si nepřipadám jako pokusný králík, protože vím, že se metoda používá asi od roku 2016, takže jsou s ní zkušenosti,“ uvedl Šíma, kterému poškození ledvin lékaři diagnostikovali zhruba před pětadvaceti lety, odkdy se funkce orgánu neustále oslabovala.

Ale ve srovnání s dobou, kdy dialýzu nepoužíval, se prý cítí mnohem lépe. „Paní doktorka říkala, že se zlepšil i můj krevní obraz. Předtím jsem se čtvrt hodiny věnoval fyzické práci a už jsem musel odpočívat, teď je to lepší, ale není to takový skok, že bych mohl třeba půlden pracovat. To bohužel ne,“ přiblížil Zdeněk, který je nyní v invalidním důchodu.

Všem, kteří se nyní rozhodují, jaký druh dialýzy zvolit, tu domácí bez rozmýšlení doporučuje. „Zatím jsem totiž nemusel řešit žádný problém,“ sdělil pacient, pro kterého je teď světlem na konci tunelu pozvání k transplantaci ledviny ve chvíli, kdy se najde vhodný dárce.

Nedochází k prudkým výkyvům objemu tekutin

„Paní doktorka z transplantačního mi říkala, že to bude probíhat tak, že mi jednou večer zavolají, já si sbalím kufr a narychlo budu muset přijet do nemocnice. Proto už mám kufr částečně sbalený,“ uvedl Zdeněk Šíma.

Hlavní přínos peritoneální metody je podle Vachka přirozenější proces očišťování. Probíhá vlastně nepřetržitě celý den, tedy jako u zdravých ledvin. V těle tak na rozdíl od hemodialýzy nedochází k prudkým výkyvům složení krve a k velkým výkyvům objemu tekutin.

Břišní dialýza totiž přirozenějším způsobem nahrazuje funkci ledvin a pacient s ní má méně přísná dietní omezení, včetně méně striktního omezení tekutin.

Naopak pacient léčený hemodialýzou musí přijímat tekutiny velmi obezřetně a v omezeném množství.

„To postupem času vede ke zhoršování až ztrátě tvorby moči. Prudké výkyvy stavu hydratace na dialýze vedou časem i ke zhoršení mozkových funkcí. Zároveň u nich vlivem hemodialýzy dochází ke chronickým ztrátám krve a potřebují častěji transfuze. Peritoneální dialýza je nazývána také mostem k transplantaci, protože využití této léčby je spojeno s lepším přežíváním pacientů. A také přežití ledvinného štěpu je u pacientů léčených peritoneální dialýzou lepší než u pacientů na hemodialýze,“ vysvětlila Oulehle.

Nejen z tohoto důvodu je v mnoha zemích západní Evropy moderní peritoneální dialýza stále žádanější metodou a v zemích, kde jsou mezi městy velké vzdálenosti, jako je třeba Norsko a Švédsko, je poměr břišní a přístrojové dialýzy téměř vyrovnaný.

„V Čechách ji zatím využívá zhruba jen 300 pacientů z téměř šesti tisíc dialyzovaných. Klatovská nemocnice letos nabídla tuto péči třem lidem a mezi pacienty hledá další vhodné zájemce,“ sdělil Vachek.