iDNES.cz

Josef přečkává mrazy v boudě na kraji Plzně, topí v soudku od psího žrádla

  11:10
Ani v současných mrazech neplánuje čtyřiačtyřicetiletý bezdomovec Josef, že by odešel z boudy na okraji plzeňské čtvrti Košutka. I když venku mrzne, uvnitř má příjemné teplo. Topí si v kamínkách, která si vyrobil ze soudku od psího žrádla.

„Takhle jsem dopadl po rozvodu. Měl jsme problémy s alimenty a skončil na ulici. Byl jsem už v hodně městech, třeba v Praze nebo v Domažlicích, ale tady v Plzni je to nejlepší,“ říká muž původem ze středních Čech, který podle svých slov takto žije dvanáct let.

Pouští nás do obydlí, které je jakýmsi dvojdomkem. Část, ve které bydlí, stavěl sám. „Skládáte to jako z lega. Jsem z vesnice, dost věcí jsem se naučil,“ říká Josef.

Druhá část má vlastní vchod i topení, žije tam další člen zdejšího společenství. Škvíry ve stěnách jsou vyplněné montážní pěnou, aby neutíkalo teplo. Bundy visí na háčcích. Na stěně je složené zrcadlo z dílů, skříňka, stolek s kovovou krabičkou, rádio na baterky.

Přes rozkládací pohovku má Josef potah. Světlo dovnitř prochází velkou tabulí z mléčného skla. Na zvýšené podlaze leží koberec. Pořádek je překvapivý.

„Když je venku 10 nebo 15 pod nulou, uvnitř se snažím mít alespoň 15 stupňů plus. Večer, když přiložíte mokré dřevo, hřeje do rána. První zimu na ulici jsem začínal v obyčejném stanu ve spacáku. Hodně jsem se musel naučit,“ vysvětluje Josef. V průběhu povídání otevře dveře do příbytku mladší muž. „Jdu pro vodu,“ řekne a zase odejde.

Josef říká, že Plzeň je podle něj místo, kde je větší šance na přežití zimy venku. „Jezdí sem z Charity. Máme od nich roušky, oblečení, někdy i jídlo,“ srovnává zkušenosti.

Vysvětluje, že slušní bezdomovci jsou mezi sebou solidární. Je rád, když mu někdo nabídne brigádu i na den dva za jídlo, oblečení nebo pár korun.

„Snažím se koukat, kde je šance na práci s ubytováním. Nejraději někde tady v Plzni, ale kvůli koronaviru ubytovny nové neberou. Když člověk trošku pije alkohol, ale aby měl v sobě jenom trošku, hodně to chrání,“ popisuje svoji ochranu před covidem.

I když Josef tvrdí, že nemá strach, zevnitř na dveřích má petlici a vedle pověšený silný řetěz na další zajištění vstupu. „Když se dozvíme, že někdo je alkoholik nebo fetuje, snažíme se ho poslat dál. Základem je, aby ostatní byli rozumní, dalo se s nimi domluvit. Pak komunita funguje skoro jako rodina,“ vysvětluje.

Autor:
zpět na článek