Město pro zhruba 40 Romů včetně dětí nechalo na pokyn krizového štábu postavit stany v areálu bývalých kasáren Na Hůrkách.

Původně byla jako lokalita pro jejich umístění vytipována budova v Lázních Bohdanči, kde má svůj objekt ministerstvo obrany. V jediném lázeňském městě kraje ale Ukrajince romského původu odmítli, proto skončili dočasně Na Hůrkách.

Cizinecká policie teď prověřuje, zda mají romští uprchlíci stejně jako ostatní Ukrajinci na udělení statusu nárok. „Během pohovoru cizinecká policie získala indicie, že by romští uprchlíci mohli být státními příslušníky cizího státu nebo by mohli mít požádáno o vízum v jiném státě či by tam mohli mít jiný pobytový status. Proto jsme před udělením víza zahájili řízení a požádali o spolupráci Polsko, Maďarsko, Německo a Rumunsko. Získali jsme zatím odpověď ze dvou států, kde žádný pobytový status nemají,“ řekla policejní mluvčí Markéta Janovská.

Pokud by stejná odpověď přišla i z jiných států, běženci by na udělení statusu uprchlíka v Česku měli nárok. Aby neskončili s malými dětmi na ulici, nechalo jim město spolu s krajem postavit nad rámec sociálního systému pro Ukrajince postavit stany a hygienickým zázemím. Některé romské organizace to však kritizují.

„Trvale tam zajíždějí naše hlídky, žádné problémy nezaznamenaly,“ řekla policejní mluvčí Markéta Janovská.

Ubytování poskytnou vysokoškolské koleje

Město Pardubice na začátku týdne pro ostatní běžence otevřelo nouzové ubytování na nevyužívaných kolejích Univerzity Pardubice. Objekt má místa pro 200 lidí a je určen pro krátkodobé bydlení, uprchlíci tam mají základní vybavení.

V budově je 50 garsoniér se čtyřmi skládacími lůžky či matracemi. Každá garsoniéra má vlastní sociální zařízení a kuchyňku včetně lednice a elektrického vařiče.

„Podařilo se nám využít budovu na Stavařově, kterou kromě několika administrativních místností univerzita nevyužívala, a zprovoznit ji pro účely nouzového ubytování tak, jak to definovala vláda. Mělo by jít o ubytování krátkodobé, přechodné,“ řekl primátor Martin Charvát z hnutí ANO.

Se situací kolem zajištění uprchlíků je krajně nespokojený. Dnes odeslal otevřený dopis premiérovi Petru Fialovi a ministru vnitra Vítu Rakušanovi.

„Do Pardubic přicházejí lidé bez dokladů, není u nich tedy jisté, že utíkají z Ukrajiny, a proto celý proces do udělení „víza“ trvá déle. Nejde o hodiny, ale o několik dnů. Do té doby, dokud celý vstupní proces uprchlíci nezavrší, pro český stát kvůli Vámi nastavenému systému neexistují. Neexistují pro „HUMPO“, neexistují pro zdravotní pojišťovnu ani úřad práce. Ale fyzicky tady jsou a zůstávají bezprizorní. Budu konkrétní: veškeré ubytovací kapacity, které město Pardubice zprovoznilo, jsme dle metodického pokynu vložili do systému HUMPO, tudíž s nimi nemůžeme nakládat. I když je tam pár lůžek volných, nejsou čekatelé na vízum v systému, a tudíž bez nároku na cokoliv. Zde se ukazuje, jak je systém špatně nastaven. Vždyť složky IZS by mohly v každém krajském městě zřídit jakýsi „čekací“ tábor. Proč k tomu nedáte pokyn,“ ptá se Charvát premiéra.

Ubytovna je nouzová

Ubytovna na kolejích má parametry nouzového bydlení, zajišťuje obyvatelům základní potřeby.

„Během dvou tří týdnů si situaci vyhodnotíme. Je možné, že některé z bytů bude třeba upravit a udělat z nich kvalitnější zázemí například pro starší příchozí se zdravotními potížemi,“ doplnil primátor. Součástí objektu je studijní zázemí a herny pro děti, administrativní místnost, sklady a prádelna. Funguje tam wi-fi. V objektu bude zajištěna nepřetržitá recepční služba i ostraha.

O vybavení bytů se postarala Krajská hospodářská komora Pardubického kraje. „Naše komora oslovila firmy, které jsou členy, zda by se mohly zapojit a pomoci. Ochota z jejich strany byla velká, 16 firem nám darovalo zhruba půl milionu korun, za které jsme pořídili veškeré vybavení bytů jako ledničky, rychlovarné konvice, fény,“ řekl předseda komory Jozef Koprivňanský.

Zároveň firmy přispěly na nákup nejnutnějšího zboží, jako jsou hygienické prostředky a potraviny, které se vydávají v centru humanitární pomoci v Jindřišské ulici.

„Druhým velkým partnerem města jsou jeho obyvatelé, kterým opětovně děkuji. Kromě těch, kteří uprchlíky přímo ubytovávají, jsou stále desítky lidí, kteří naše sběrné místo zásobují základními potravinami a drogerií,“ uvedl Charvát.

Město současně připravuje projekt rekonstrukce desítek bytů v Husově ulici v domech naproti věznici. I tam už někteří běženci bydlí. „Vnímáme, že některé rodiny minimálně z jižní části Ukrajiny, která je soustavně ničena ruským agresorem, se nebudou mít kam vrátit. Proto v Husově ulici připravujeme jednoduchou rekonstrukci zhruba 60 bytů,“ sdělil primátor.

Manžel bojuje s Rusy, jí pomohla česká firma Valentina Chrycenková (uprostřed) odešla do Pardubic. Majitel firmy Edera Antonín Mlejnek s kolegyní Klárou Hejděncovou jí našli bydlení. Ukrajinka Valentina Chrycenková pochází z Kyjeva, po ruské invazi se tam bála zůstat. Odjela proto se dvěma dětmi do Česka, její muž narukoval k ukrajinské armádě a obsluhuje drony. V Pardubicích musela šestatřicetiletá žena začít nový život, najít si s práci, dětem zajistit školu. „Mám tady práci, mám ubytování, ale je mi těžko na duši. Chtěla bych se vrátit, ale u nás pořád není bezpečno, děti musí být v bezpečí,“ řekla s tím, že jejím synům je sedm a 12 let. S chlapci odjela Valentina z Ukrajiny před dvěma měsíci jen se třemi taškami. Spoustu jim toho chybělo. Z humanitárních darů získali mikiny, trička a další oblečení a věci. „V Pardubicích jsou výborní lidé,“ pochvalovala si Chrycenková. Na Ukrajině zůstali i její rodiče, kterým dala na starost svého malého psa, s sebou ho vzít nemohla. Chvíli v Česku bydlela Valentina s dětmi u svého bratra, ale ten má jen jeden pokoj, a tak se tam nevešli. Valentina spala na podlaze. Díky pardubické organizaci Most pro, která pomáhá cizincům, se potkala s lidmi z firmy Edera, kteří jí našli bydlení a platí za něj nájem. „U nás ve firmě se lidé ptali, jak mohou Ukrajině pomoct. Rozhodli jsme se, že nejefektivnější bude zajistit uprchlíkům ubytování formou placení nájmu a vybavení bytu,“ uvedl majitel společnosti Antonín Mlejnek. „Pomoc je na dobu neurčitou, jak bude potřeba,“ dodal. Firma poskytla dva byty, ve kterých bydlí dvě ženy, každá z nich má dvě děti. „Obdivovala jsem její pozitivní přístup a energii, která z ní čišela,“ oceňovala Valentinu zaměstnankyně firmy Klára Hejděncová. Na Ukrajině Valentina Chrycenková podnikala, měla obchod s kukuřičným zrnem na výrobu popcornu a prodávala přístroje, které ho zhotovují. „Firmu jsem musela dočasně zavřít,“ řekla. V Pardubicích si brzy našla práci, prodává v bufetu pardubického akvacentra, a chlapci začali chodit do základní školy. Kvůli všem změnám ve svém životě nemá tolik času na sport, čehož lituje. S manželem se snaží vídat denně přes videohovory. „Komunikujeme přes viber, je v pořádku,“ kvitovala s uspokojením Ukrajinka. Její čeština se zlepšuje, učí se třeba z českých videí na internetu. Cizí jazyky se naštěstí učí snadno, umí anglicky, německy a rusky. (ČTK)