Srub pohraničního opevnění osadili zvony pro kulomety, jako v roce 1938

  17:22
Dvě věrné repliky zvonů pro lehké kulomety instalovali nadšenci na střechu vstupního srubu K-S 22a dělostřelecké tvrze Bouda na Orlickoústecku. Na své místo se zvony vrátily po téměř 83 letech. Stejně jako v roce 1938, i dnes se výjimečná akce neobešla bez velkých manévrů těžké techniky.

Jedna z mála takřka dokončených tvrzí československého těžkého opevnění, která se měla spolu s celým pevnostním systémem první republiky stát hradbou proti rozpínajícímu se nacismu, dostává podobu, jakou měla před všeobecnou mobilizací v září 1938, kdy její osádku tvořilo 119 vojáků.

Horečné přípravy začaly na Boudě už v noci na dnešek, kdy se cenný náklad v podobě zvonů pro lehké kulomety vydal na svoji cestu z Ostravy.

„Zajímavější náklad jsem ještě nevezl. Cesta se 17 tunami za zády byla v pohodě, jen jsem měl obavy tady v zatáčce na lesní cestě, kde jsem v rozbláceném terénu hrabal,“ řekl k menším komplikacím pár set metrů před cílem řidič kamionu Lukáš Pavelka, který k tvrzi Bouda ve zhruba osmisetmetrové nadmořské výšce dojel na čas.

Pak už se dal do práce mohutný jeřáb spolu se sehraným týmem členů Klubu vojenské historie a techniky Ostrava, kteří v úzké vazbě s dodavatelskou firmou repliky zvonů v dílnách ve Vítkovicích vyráběli.

„Vyráběli je jen malý kousek od původní továrny, kde se zvony odlévaly před více než 80 lety. V republice mají určitě nejvíc zkušeností s osazováním replik pancéřových prvků. Podobné zvony osazovali do střechy svého pěchotního srubu MO – S 33 Kozmice na severní Moravě, který opravují,“ řekl Martin Ráboň ze Společnosti čs. opevnění k hledání nejvhodnějšího dodavatele, který by zhotovil tvarově a technologicky nejzdařilejší repliky zvonů.

A vše dnes muselo sednout na milimetry. „Ještě můžeme a dolů. Pozor na prsty,“ naváděl předseda ostravského klubu vojenské historie Tomáš Hradil své spolupracovníky.

Ti museli zvony po vyložení z kamionu, před uložením na střechu tvrze, přišroubovat k podkladovému prstenci tak, aby vše odpovídalo původnímu originálu. Ten byl kvůli transportu složen také ze dvou dílů. 

Sedmitunový zvon usadil jeřáb za hodinu a půl

První zvon do připravené šachty na střeše Boudy vklouzl po zhruba hodině a půl. „Je svisle vodorovně ustanoven, střílny jsou tak, jak mají být. Osazení proběhlo elegantně bez jediného zádrhelu. Doufáme, že až to bude po nás v budoucnu někdo rekonstruovat, řekne, že tohle žádnou opravu nepotřebuje,“ oddechl si po instalaci zvonu Martin Ráboň.

Původní zvony pro vchodový srub tvrze Bouda byly skutečnými obry vyrobenými v nejvyšší třídě odolnosti. Krátce po obsazení Sudet je však nacisté odvezli do Říše.

Hmotnost každého ze zvonů přesáhla těžko představitelných 52 tun. Stejně jako celý srub měly odolat palbě děl ráže 42 cm a leteckým pumám o hmotnosti 1 000 kilogramů. Každá z replik má sice „jen“ něco málo přes 7 tun, tvarově a rozměrově se však od původních zvonů neliší.

Na délku mají čtyři metry, stěny dosahují tloušťky třiceti centimetrů. Jen místo mohutného ocelovolitinového odlitku konstrukci tvoří „sendvič“ ocel-beton-ocel. 

„Vše co bude vidět zvenku a zevnitř je ocel. Hmotu uvnitř mezi silnými ocelovými plášti tvoří beton. Návštěvník zvenku ani zevnitř zvonu nic nepozná,“ dodal Ráboň ke dvěma bojovým stanovištím, z nichž jedno bude vyzbrojeno lehkým kulometem.

Srub dostane i novou omítku

Oba zvony, z nichž vyčnívá asi čtvrtina celkové výšky, zbývá ještě zabetonovat na hloubku 3,5 metru a natřít stejnou barvou, jakou bude mít po rekonstrukci celý vchodový objekt tvrze.

„Ve hře byla sytě zelená barva, která se dochovala na velkých plochách stěn dalších objektů tvrze Bouda – pěchotních srubů K – S 21 Kazi a K – S 24 Libiše. Bohužel jsme dosud neobjevili žádný archivní dokument, který by zelenou barvu potvrzoval i na vchodovém srubu tvrze. Nic z úlomků původní omítky neprozradila ani specializovaná laboratoř. Srub nyní dostane standardní tmavě šedou omítku, která na Králicku u objektů těžkého opevnění převládala,“ řekl k finální podobě Martin Ráboň s tím, že pokud se do budoucna objeví důkaz, že i barva srubu byla sytě zelená, přemalují ho.

Práce na obnově vnějšího vzhledu kulturní památky mají být hotové do konce června. Kromě zvonů a omítky se mají na Boudu vrátit posuvná vrata vjezdu pro nákladní automobily i dveře vchodu pro pěší. Investici v hodnotě více než 8 milionů korun platí Pardubický kraj.

Pěchotní zvony na tvrzi Bouda

Pevnost Bouda v Králíkách

Pěchotní zvony sloužily jako stanoviště pozorovatele určeného k řízení střelby hlavních zbraní, k pozorování a střežení terénu v okolí příslušného srubu. Jen při blízkém napadení objektu se pozorovatel zapojil do obrany okolí srubu kulometem. Zvon měl vnitřní průměr v ose střílen 1300 mm a výšku okolo 4000 mm dle konkrétního provedení. Hmotnost každého z nich přesáhla 52 000 kg. Měly odolat palbě děl ráže 42 cm a leteckým pumám o hmotnosti 1000 kg. Tehdejší cena takového zvonu se pohybovala okolo 245 tisíc korun. Pro tvrzový objekt K – Ba – S 22a byly vyrobeny firmou Vítkovické horní a hutní těžířstvo v nejvyšší používané odolnosti, s kódovým značením W a tloušťkou stěn 300 mm. Šlo o tzv. pěchotní zvony, označované AJ/N, určené zpravidla do všech typů těžkých objektů. Vyráběly se se dvěma až šesti střílnami pro lehký kulomet vzor 26 (na srubu K – Ba – S 22a byly oba zvony čtyřstřílnové) a s otvorem o průměru 9 cm ve vrchlíku pro pěchotní periskopický dalekohled 4× vzor 38. Oba zvony byly v roce 1939 vytrženy a odvezeny do Říše k dalšímu využití – nejspíše skončily jako zdroj kvalitní suroviny pro hutě.