Týmu vědců z Univerzity Palackého v Olomouci, Masarykovy univerzity v Brně a Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích identifikoval uvnitř nádoby pozůstatky prosa a hořkých bylin.
Tato kombinace přivedla odborníky k úvahám, že naši předkové v nádobě uchovávali hořké bylinné pivo, jak oznámili na tiskové konferenci v Pardubicích.
 |
Nové informace umožnila především spolupráce archeologů s přírodovědci. Uvnitř vědra vědci zjistili látku miliacin, která je považovaná za indikátor prosa. Objevili i pozůstatky přidaných bylin a vaření škrobových zrn. Rostlinná směs vedla vědce k úvahám o pivu dochuceném hořkými bylinami.
„Kriticky nelze vyloučit použití směsi na přípravu hořkého kašovitého pokrmu, který by však byl nejspíše nepoživatelný,“ uvedla archeoložka Zuzana Golec Mírová z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.
Chemik a zároveň zkušený domácí pivovarník Lukáš Kučera se pokusil takový nápoj vytvořit.
„V minulosti byla piva kvašena tzv. divokými kvasinkami, u nichž je výsledek vždy neznámý. Obecně jsou takováto piva poté velmi kyselá a více připomínají víno nebo zkvašený mošt. Můžeme tedy říct, že se pivo blížilo dnešnímu stylu lambik, ale hořčené bylinami (styl gruit). Pivo se nám podařilo také uvařit,“ neskrýval radost Kučera.
Po klasickém postupu při vaření piva, po rmutování, přidal pět hlavních bylin - světlík, mochnu, jitrocel a hlavně tužebník. Paleobotanik Libor Petr dodal poměr těchto bylin.
„Postupoval jsem tak, aby to bylo pitelné a nemělo negativní účinky na bolest hlavy. První doušek je opravdu hodně kyselý, ale člověk nesmí přestat pít a kyselost jde stranou a víc vynikne chuť bylin. Jak pivo leží, hořkost ustupuje,“ řekl Kučera. Pivo je desetistupňové a do nádoby se vešlo 150 litrů nápoje.
Nález, který nemá obdoby
Situlu objevil náhodný nálezce před čtyřmi lety u Kladiny, části Sezemic na Pardubicku.
„Jedná se o mimořádný nález, ve východních Čechách vůbec první svého druhu a ani podobné nálezy na Moravě nebo v jižních Čechách se nemohou chlubit srovnatelnou výzdobou nebo velikostí. Nádoba je před konzervací 60 centimetrů vysoká a 56 centimetrů široká,“ uvedl ředitel Východočeského muzea v Pardubicích Tomáš Libánek.
Unikátní bronzovou nádobu kontrolovali také pracovníci radiodiagnostického oddělení Pardubické nemocnice. Hledali praskliny nebo jiné vady, na které musejí dávat pozor konzervátoři.
I když rozměr nádoby neumožňoval pohodlné vyšetření na „cétéčku“, přesto bylo toto oddělení jedinou možnou variantou vyšetření.
„Zatímco jindy archeologické nálezy absolvují rentgenové snímkování ve specializovaných laboratořích v Roztokách u Prahy nebo v Technickém muzeu v Brně, tentokrát extrémně křehký stav nádoby tak dlouhou cestu neumožňoval,“ řekl Libánek.