Osm minut. Tolik stačilo, aby se jindy neškodný Podolský potok proměnil v nezvladatelný vodní živel.

„Když se dnes přijedete podívat, neuvěříte, že se z potůčku stala čtyřicetimetrová řeka, ale ten šok, jak to bylo rychlé a nedalo se tomu čelit, ten byl asi větší,“ říká starosta Heřmanova Městce Josef Kozel.

Tehdy povodeň odstartovaly vydatné sobotní lijáky. Ale s hladinou heřmanoměsteckých mikropotůčků to skoro nic neudělalo.

„V neděli kolem 11. dopolední jsem ještě objížděl potoky a kontroloval čidla, o půl hodiny přicházela první hlášení, že se zvedá voda. Ale v našem případě je to z 25 centimetrů na 30. Tedy nic, co by člověka vyděsilo. Ale pak se během osmi minut čidla náhle zvedla na 2,5 metru a přestávala měřit. Bylo to jako tsunami,“ říká Kozel.

Jak padal vytrvalý déšť v území nad Heřmanovým Městcem, tak se v kaňonu Podolského potoka slila voda v jeden příval a v Heřmanově Městci se vylila.

Rozbouřená voda se prohnala parkem a mířila dál k zámku, který slouží jako domov důchodců. Rozlila se na nádvoří a do spodního patra památkově chráněné budovy, kterou obývají i těžce nemocní klienti. 

„Nejtěžší příběh povodní je bezpochyby ohrožení více než stovky seniorů v domově důchodců. Nedovedu si představit, že bychom tyto seniory s vážnými zdravotními diagnózami převáželi na gumových člunech a evakuovali je,“ vzpomíná Kozel a zmiňuje obrovskou solidaritu lidí, kteří se, jak říká, „najednou chytili za ruce a fungovali“.

Ředitelka tohoto domova důchodců právě v inkriminovaném víkendu odjela na dovolenou. Tři hodiny pak v autě protrpěla, protože se k ní přes rádio a internet dostávaly katastrofické zprávy, takže se vracela na vyplavené pracoviště, kam ji dostávali hasiči. 

„Všichni zaměstnanci z Heřmanova Městce a okolí se sjeli a pomáhali,“ vzpomíná Klára Husáková.

Co nejrychleji bylo potřeba nastartovat kuchyň a také zatopenou kotelnu a prádelnu, tedy nejzásadnější provozy. 

„Do srpna bylo všechno hotovo. Do listopadu jsme pak opravovali pokoje, kam se vraceli senioři. Rozsáhlé práce máme za sebou také v zámeckém parku, tam byly někdy cesty až do jednoho metru vytopené a vymleté, louky zasažené bahnem se rekultivovaly. Jediné, co nám zbývá, je Rytířský sál, na jehož opravě se budeme domlouvat s památkáři,“ říká Husáková. 

Škoda na historickém objektu se pohybuje kolem 44 milionů, většinu zaplatila pojišťovna. Do domova, který byl najednou vzhůru nohama, chodili dobrovolníci, kteří zajišťovali seniorům třeba nákupy svačin.

„Obědy samozřejmě měli, ale třikrát týdně jsem jim chodil pro svačiny, pochoutky, bral jsem je pro několik oddělení,“ říká student konzervatoře Vojtěch Bartoníček. Nyní byl za své nezištné počínání odměněn Pardubickým krajem.

Jakkoli se zdá, že povodeň nezanechala stopy, něco přece jen zůstalo – obava, aby se zákeřná blesková povodeň nevrátila. „Ještě nemáme jistotu, že se to nebude opakovat. Není dokončeno žádné protipovodňové opatření, které by tomu zamezilo,“ říká Kozel. 

Město má zpracovaný předprojekt suchého poldru mezi Heřmanovým Městcem a Kostelcem u Heřmanova Městce. Počítá se s tím, že zachytí ještě větší vodu, než přišla do regionu přesně před rokem.

Jednání s majiteli polí a luk město teprve čekají. „Chceme se s nimi férově vyrovnat, aby mohli buď hospodařit na jiných pozemcích, nebo aby dostali takové vyrovnání, aby necítili křivdu, že jim město pozemky blokuje,“ říká Kozel.

Město podle něj o protipovodňové opatření usilovalo od roku 2015, ale nedařilo se ho prosadit, byl pokládán za zbytečný.

„Blesková povodeň pomohla myšlence, která by se bez loňské velké vody jen těžko realizovala. Doufám, že bude poldr do čtyř let stát,“ dodává Kozel.