Necelý hektar louky nad Chvojencem na Pardubicku zarostlý vysokou trávou, z níž v pravidelných odstupech vyčnívají proutky mladých třešní ptačích tenčí než malíček, může být zárodkem něčeho velkého. První ukázka systému agrolesnictví v Pardubickém kraji má ambici změnit způsob uvažování českých zemědělců.
„Jenom na dřevu za každý kmen očekávám výnos kolem padesáti tisíc korun,“ říká vlastník sadu a odborný lesní hospodář Aleš Erber. Vsadil totiž na geneticky hodnotné stromy, které mu zajistí kvalitní dřevo.
Kmeny ale pochopitelně nedorostou potřebného průměru hned. „Za čtyřicet let,“ dodá. V budoucnu chce prodávat ovoce, předpokládá, že utrží i za semena.
Agrolesnictví v praxi u lesa s včelími úly vypadá skoro romanticky. Trochu takové i je. Kombinace pěstování dřevin a zemědělství může krajinu obohatit o sady hrušní na pastvinách, o lipové aleje s úly nebo třeba o obilná pole s pravidelnými pásy ořešáků nebo topolů. Nižší výnosy kvůli záboru půdy stromy by měly v budoucnu nahradit zisky z prodeje dřevin nebo jejich plodů.
Takové hospodaření navíc brání erozi, šetří půdu, která umí lépe zadržet vodu, a je šetrné ke zvěři. Otázkou není, zda to prospěje krajině, ale jestli se to českým zemědělcům a vlastníkům půdy vyplatí a budou ochotni změnit své zvyky. A smíří se s tím, že agrolesnictví je investice do budoucnosti. Podobně jako třeba výsadba lesa.
Zemědělci mají zpravidla pronajatou půdu
Potíž je v tom, že v Česku zemědělci hospodaří zpravidla na pronajaté půdě. Výsadba stromů je dlouhodobou investicí, zatímco pozemky jsou obvykle pronajaté na pár let. Musí se tedy sejít osvícený vlastník a podobně zapálený farmář.
„Hospodaření bude navazovat na další generace, musíte mít vizi a cítit to. Lidé, kteří nemají vztah ke stromům, to dělat nikdy nebudou. Musí se to co nejdříve nastartovat, až to pojede v plné síle za třicet čtyřicet let, budeme se bavit o něčem jiném,“ řekl Erber.
On sám pastvinu s 24 třešněmi pronajal tamnímu farmáři Davidu Skutilovi, který se řadu věcí snaží dělat jinak. Rozhodně ale odmítá, že by byl idealista, který ve jménu tažení za ekologické zemědělství je ochoten ekonomicky krvácet. „To v žádném případě, musím vydělat,“ říká.
Sám chystá na šesti hektarech další výsadbu dřevin. Jaké budou, to se ještě nerozhodl. „Těch sadů od vesnice k cestě tu bylo historicky několik. Fungovalo to předtím, bude to fungovat i nyní,“ soudí farmář. Navíc si pochvaluje, že šetrné hospodaření se líbí stále většímu počtu vlastníků půdy, kteří mu raději pronajímají další pozemky, než aby sloužily pro zásobování bioplynky.
Pokusit se spojit zemědělství s lesnictvím přináší řadu výhod i mnoho komplikací. Tak například farmář nemůže posekat trávu velkým strojem, ale musí objíždět jednotlivé stromky, takže na Erberově relativně malém sadu stráví hodinu. Na druhou stranu je to pro půdu i travní porost lepší. „My sem přijedeme sekat s traktorem s třímetrovou lištou, který váží čtyři tuny. Vedle jezdí třicet pět i padesát tun,“ řekl Skutil.
Zatímco v půdě u sousedů, kteří zelenou hmotou krmí bioplynku, jsou i v době tak bohaté na srážky vidět pukliny a tráva je značně prořídlá, sad je na tom viditelně lépe. Trávu farmář seká na seno, až když je vysoká, takže stačí vykvést a semínka vyklíčit.
Zelené hmoty podle svých slov může mít i víc než sousedé, kteří sekají podstatně častěji. „Ekonomicky to může být pro mne dokonce i výhodnější, když bude sucho, tento porost udrží vláhu. Záleží na podmínkách,“ řekl Skutil. Má to i další výhody. Pokud jsou v trávě schovaná srnčata, jsou už při sekání podle něj dost velká na to, aby utekla.
Farmáři a vlastníci pozemků, kteří se rozhodnou vsadit na dřeviny, ale nečeká ráj na zemi. „Stromky jsem musel oplotit, ale zjistil jsem, že v oplocení mám příliš velká oka, srnka jím prostrčila hlavu, protože třešeň je pro ni luxus. Potom mi část stromků uschla, protože byla velká sucha. Teď je zase mokro, všechny myši a hraboši z celého okolí se stáhli do mého čtverce,“ vypočítává Erber.
Výhody v podobě lepší půdy a životaschopné krajiny podle něj jasně převažují. Navíc český stát i Unie hodlají agrolesnictví podporovat i dotacemi. „Ti, kteří budou první, na tom vydělají,“ soudí Erber.