„Stav vodního kola s mechanickými převody vyžaduje restaurátorský zásah, neboť hrozí nenávratná ztráta autentického materiálu. Dřevěné a kovové prvky jsou v různém stupni degradace, vykazují povrchová poškození, jako je oxidace kovu či hniloba dřeva,“ shrnul mluvčí olomoucké pobočky Národního památkového ústavu Vlastimil Staněk.
Unikátní technická památka z 19. století |
Jedinečná technická památka z bývalého rapotínského mlýna pochází ze závěru 60. let 19. století, zhruba z roku 1867.
Jejím hlavním prvkem je vodní kolo s lopatkami vyrobené z litinové konstrukce a z habrového a dubového dřeva. V průměru má bezmála čtyři metry, v rámci dochovaného soukolí na něj navazují další ozubená kola z litiny i dřeva – jedno více než dvoumetrové – a také další kovové i dřevěné součástky, na nichž byly pod podlahou nasunuté řemeny, které pohyb přenášely dál.
„Vodní kolo sloužilo jako pohon mlýnského zařízení až do doby po roce 1923. Po přebudování mlýna na strojní truhlárnu na konci 20. let pak až do konce 40. let pohánělo tamní zařízení,“ upřesnil Staněk s tím, že způsob, jakým předci vyřešili převod energie, je po technické stránce v celé republice atypický.
V Rapotíně a okolí jde pak o jediné zařízení svého druhu, které se v původním stavu dochovalo až do dnešní doby.
„Jde o unikátní technické zařízení, jež se dochovalo v autentické podobě na původním místě. V rámci České republiky se tak řadí mezi ojedinělé technické památky. Reprezentuje hodnotný doklad využití vodní energie a zručnosti sekernického, zámečnického a mlynářského řemesla obyvatel Podesní ve druhé polovině 19. století,“ uzavřel Staněk.
