„Kryt byl vybudován v roce 1963. Tehdy všem, kdo o tom rozhodovali, vrtalo hlavou, jak stavbu v podzemí utajit před veřejností. Padlo rozhodnutí spojit to s výstavbou tělocvičny. Takže v podzemí vznikl utajený kryt, nad ním se budovala tělocvična,“ přiblížil historii místa školník Střední školy řemesel Petr Šťastný.
České železnice byly v té době rozděleny na čtyři oblasti. A právě ze Šumperka se měla řídit celá Morava. Ředitelství Střední dráhy jinak sídlilo v Olomouci. „V případě chemického či jaderného útoku by se do podzemí pod naší školou přestěhovalo celé moravské vedení,“ vysvětlil.
 |
Do krytu se vstupuje těžkými pancéřovými dveřmi a několik desítek metrů dlouhou chodbou. Centrální část krytu představuje místnost s ohromnou mapou tehdejší Československé socialistické republiky, na které jsou podrobně vyznačeny železniční tratě včetně budov a dalšího příslušenství.
„Mapa je tak podrobná, že jsou na ní označeny i jednotlivé výhybky. Každá má svůj kód,“ popsal Šťastný. V místnosti zůstala nástěnka s novinovými výstřižky starými téměř šedesát let. A tabulky s instrukcemi, co je potřeba udělat v případě napadení.
Pod zemí nechybí ani telefonní ústředna, ale i technická místnost s bateriemi. „Vždycky jsem si myslel, že baterky sloužily na udržení provozu v případě výpadku elektřiny, ale baterkárna sloužila pro rozběh diesel agregátu, který elektřinu vyráběl,“ upozornil Šťastný.
Bunkr byl zcela oddělen od světa
Jde o hermeticky uzavřený prostor za pancéřovými dveřmi, takže nesměla chybět vzduchotechnika na výměnu vzduchu. „Je funkční i dnes, protože vzduch se musí měnit pravidelně, jinak se sem nedostane,“ objasnil školník.
Pokud selhala elektřina, musela na obsluhu vzduchotechniky nastoupit lidská síla a větrat mechanickou klikou. Kryt měl taky vlastní výrobu elektřiny a rozvodnu.
Školník Petr Šťastný u agregátu na výrobu elektřiny v bunkru pod šumperskou průmyslovkou
Elektřinu vyráběl velký diesel agregát. Nafta se z cisterny čerpala nahoru do nádrže umístěné pod stropem a potom tekla samospádem do agregátu.
„Někdy před patnácti lety proběhla zkouška, zda je agregát funkční, což se potvrdilo. Řekl bych, že by byl schopný provozu i dnes,“ poznamenal Šťastný.
Pancéřová dvířka ukrývají tajnou chodbu
Za jedněmi pancéřovými dvířky, kterými se zřejmě dalo prolézt jen po kolenou, je vchod do tajné chodby. Než by se někdo dostal přes kvalitní zabezpečení do bunkru, nějakou dobu by to trvalo.
Brno odhaluje kryt hluboko ve skále, byl připraven i na atomový útok |
„Do té doby by všichni stihli opustit podzemní prostor touto chodbou, která ústí na dvoře nedaleké zdravotnické školy. Výstupní místo je tam kryté přístřeškem pro popelnice,“ popsal Šťastný.
Tajný bunkr pod průmyslovkou naštěstí nikdy nebyl v ostrém provozu. Byl využit jen k několika cvičením. „Z vyprávění vím, že přijelo vedení a vybraní železničáři, byli zavřeni v podzemí tři dny a simulovali řízení dopravy,“ vysvětlil.
Průmyslovka má také historické podzemí
Protože bývalá železniční průmyslovka využívá také historické prostory šumperského zámku, má též středověké podzemí. V jeho klenuté části byly konírny, část sloužila jako sklep.
„Ten je nyní využíván jako výuková místnost, kde se učí budoucí zedníci,“ vysvětlil školník. Z podzemí vede opravená podzemní chodba, má pár desítek metrů.
„Je velmi pravděpodobné, že kdysi spojovala zámek s radnicí,“ sdělil znalec šumperské historie Radek Auer. Podle historických pramenů byl kopec, na jehož vrcholu vzniklo ve středověku město, protkán sítí chodeb.
„Domy na náměstí v Šumperku měly dvě až tři patra nad zemí a stejně tak i pod zemí. Sklepy byly průchozí mezi jednotlivými domy. Když s vývojem válčení přestaly plnit funkci úkrytu před nepřítelem, lidé je od sebe oddělovali, zazdívali a taky postupně zasypávali, protože je už nepotřebovali,“ vysvětlil Auer.
Dnes se podle něj nedá určit, jak rozsáhlé šumperské podzemí bylo. „Nikdy neproběhl žádný historický průzkum podzemí a otázka je, jestli vůbec někdy proběhne a do jaké míry je to reálné,“ naznačil Auer.
