Vášeň pro běžecké lyžování ale Květoslavu Žalčíkovi z Jesenicka zůstává nadále. Jejím výsledkem je nyní v turisty a sportovci oblíbené horské osadě Rejvíz malý nenápadný domek zapuštěný v zemi za chatou Férovka. Ukrývá muzeum lyžování, v němž jsou k vidění exponáty připomínající české milníky tohoto sportu.
Vznik muzea je spojen se Žalčíkovou sběratelskou vášní, která započala zhruba před patnácti lety.
„Začalo to nevinně. U kamaráda jsem viděl jeho sbírku starých lyží a řekl si, že si jich také pár nasbírám. Jenže jsem pak bohužel pořád chodil po místech, kde nějaké byly, a nechtěl jsem je tam nechat,“ popisuje, jak svému koníčku propadl.
„Najednou jsem zjistil, že mám v garáži sto párů, a nakonec to narostlo až na dvě stě padesát. A to jsem je nikdy nebral přes internet,“ vypráví.
Kvůli nedostatku místa vzniklo muzeum
Když už nebylo lyže kam dávat, rozhodl se postavit u své chaty na okraji vsi, ve které nabízí ubytování, také muzeum. Párů jsou v něm téměř dvě stovky.
„Ani nechci, aby to bylo muzeum lyží, spíš muzeum lyžaření. Rád bych, aby tam byly i příběhy mých kamarádů. Společně jich máme v lyžování hodně,“ vysvětluje Žalčík.
Říká, že s Neumannovou, Bauerem či Koukalem byl patnáct let víc než s rodinami. „280 dní jsme byli mimo barák,“ sdělil. Dodnes jsou přáteli. Úspěšní reprezentanti mu do sbírky věnovali lyže.
Nahromadil také čepice, hole nebo dresy upomínající na české lyžování v posledních desetiletích.
Nejcennější kousek: lyže Bohumila Hanče
Úplně nejcennější kousek muzea je ale ze začátku minulého století a jsou jím lyže Bohumila Hanče.
Získat je byl malý zázrak. „Kamarád Honza Weisshäutel měl Hančovy lyže vystavené v rohu své kanceláře v Praze. Řekl jsem mu, že budu dělat muzeum, jestli by je nevěnoval. Prý mám přijít, až bude hotové,“ popisuje Žalčík.
Za rok a půl byl za kamarádem znovu. „Měl zrovna dobrý den a řekl, ať si je vezmu,“ říká k výbavě závodníka, jenž v roce 1907 získal svůj první titul z mistrovství zemí Koruny české v běhu na lyžích na 50 kilometrů.
Žalčík, který dlouho působil v Dukle Liberec, po návratu zpět na sever Olomouckého kraje mimo jiné vychovává mládež na jesenickém sportovním gymnáziu. Sám přitom také ještě plánuje studovat, a to historii milovaného sportu.
„Až zakončím trenérskou kariéru, chtěl bych tady popisovat, jak se vyvíjely lyže a vázání či kde se vyráběly boty. Na to bych pak navázal příběhy z toho, co jsem zažil,“ přibližuje.
Vstupné vybírá jen symbolické, aby pokrylo údržbu. Zatím se mohou zájemci o prohlídku poptat v hospodě, časem možná přibude i stálá otevírací doba muzea.
