Podle informací, které zveřejnila v uplynulých dnech policie, prováděl muž montáže blíže neupřesněných výrobních zařízení nejméně od března 2016 do konce minulého roku pro různé společnosti v Česku i v zahraničí.
„A to i přesto, že měl oprávnění pouze k údržbě a servisu. Přesáhl tak rozsah svého živnostenského oprávnění při nejméně čtrnácti zakázkách, za které vystavil faktury v souhrnné výši bezmála 600 tisíc korun,“ popsal prostějovský policejní mluvčí František Kořínek.
Tomu, že šlo ze strany muže pouze o neúmyslný přehmat či neznalost, nasvědčuje fakt, že vydělané peníze za „nelegální“ práci řádně uváděl v účetnictví a danil.
Nakonec se ovšem dostal do hledáčku hospodářské kriminálky. Stalo se tak poté, co ho jeden z jeho zákazníků, patrně kvůli sporu, nahlásil živnostenskému úřadu a ten záležitost následně předal policii.
Úřad: Je-li poskytnutých služeb hodně, musíme to předat policii
Prostějovský živnostenský úřad odmítl s ohledem na zákonem nařízenou mlčenlivost potvrdit, zda byl oním úřadem, který záležitost řešil a podnět policii podal.
V obecné rovině ale uvedl, že v podobných případech musí být záležitost postoupena policii, pokud množství neoprávněně poskytnutých služeb dosáhne většího rozsahu. Teprve když policie dojde k závěru, že nedošlo k trestnému činu, může začít prohřešek řešit sám jako přestupek proti živnostenskému zákonu.
„Za tyto přestupky pak může uložit pokutu, jejíž maximální výše dosahující od 500 tisíc korun do jednoho milionu je odstupňovaná podle druhu živnosti, v rámci které dotyčná osoba neoprávněně podnikala,“ tlumočila stanovisko úřadu mluvčí prostějovského magistrátu Anna Kajlíková.
Muži teď ovšem hrozí mnohem vážnější následky, neboť trestní zákoník stanovuje sazbu za neoprávněné podnikání v krajním případě až na pět let vězení.
Trestní stíhání považuji za hraniční, říká advokát
Je nicméně nepravděpodobné, že by skutečně za mřížemi skončil. Kromě toho, že stát nepřipravil o žádné peníze, si už mezitím chybějící živnostenské oprávnění doplnil.
Podle olomouckého advokáta Petra Konečného muž doplatil především na to, že si své chyby nevšiml příliš dlouho.
„Neoprávněné podnikání musí být k tomu, aby mohlo být posouzeno jako trestný čin, prováděno ve větším rozsahu. To znamená, že šlo o činnost srovnatelnou s výkonem zaměstnání, tedy soustavnou a provozovanou s cílem získat trvalý zdroj příjmů. Podle současné soudní judikatury to představuje činnost provozovanou nejméně šest měsíců,“ nastínil Konečný.
„S podobným případem jsem se nicméně dosud nesetkal. Trestní stíhání považuji za dosti hraniční, neboť je sporné, nakolik bylo jednání dotyčného muže úmyslné, když živnostenské oprávnění na příbuzné činnosti měl. Nemluvě o prakticky nulové společenské nebezpečnosti či škodlivosti jeho jednání,“ dodal.
Únikem může být podmíněné zastavení, je ale třeba se přiznat
I kvůli tomu by podle Konečného policie měla zvážit možnost, že by po vyhodnocení důkazů a okolností trestní stíhání muže sama zastavila.
Další variantou je pak takzvané podmíněné zastavení, ke kterému může přistoupit státní zástupce nebo i soudce. To se používá u méně závažných případů, při kterých není vzhledem k okolnostem žádoucí viníka trestat.
Mužův případ je prakticky učebnicovým příkladem pro jeho využití, neboť nezpůsobil žádnou škodu ani se nelegálně neobohatil, navíc už napravil situaci tak, aby dál zákon neporušoval. Při podmíněném zastavení by mu tak byla stanovena zkušební doba, po jejímž uplynutí by bylo trestní stíhání definitivně zastaveno a muž by vyvázl i bez zápisu v trestním rejstříku.
„Je s tím ovšem spojená nutnost kompletně se doznat, že jste se trestného činu dopustil, což není pro každého přijatelné a někteří proto raději chtějí jít k soudu, aby konstatoval, že nic nespáchali. Na druhou stranu je podmíněné zastavení určitá sázka na jistotu. U soudu může dotyčný neuspět, bude mít zápis v rejstříku a navíc třeba dostane i peněžitý či dokonce podmíněný trest,“ upozornil Konečný.