Dobrovolníci před rokem pomáhali vyplaveným lidem a prožívali s nimi jejich tragédie. Splín zaháněli kytarou i štamprlí. Katastrofa spojená s fyzickým a psychickým vypětím jim dala novou životní perspektivu.
„Pamatuju si to živě, přišli jsme na Jesenicku za paní, jež tam seděla na břehu a hrozně plakala. Volali jsme krizového interventa a ona nám popisovala, jak dvacet metrů od nás stál dům,“ přibližuje první dny katastrofy dvacetiletý Michal Janeček.
„Nedovedli jsme si to představit, vlastně jsme si to ani nechtěli představovat, protože v tu chvíli tam už ani nebyl ten pozemek, natož aby na něm bylo něco postaveného,“ říká.
Web s vouchery do Jeseníků zkolaboval. Lidé na to šli špatně, tvrdí provozovatel |
V nejhůře zasažených oblastech Jesenicka strávil týden. A přestože na střední škole studoval požární ochranu a s mimořádnými situacemi se tak už setkával, události loňského září ho stejně jako mnoho jeho vrstevníků silně zasáhly.
„Jeden pán bydlel přímo u řeky a nemohl chodit. Vyprávěl, že když se blížila voda, tak jen seděl a modlil se,“ přidává další útržek vzpomínek na emotivní zážitky studentka psychologie Johana Bartošová.
Emoční náročnost přebíjela tu fyzickou
Silné okamžiky plné negativních zážitků ovšem přebíjela solidarita místních i spolunáležitost mladých lidí, kteří obětovali vlastní komfort a ochotně se brodili v bahně a kontaminované vodě.
Na Jesenicku zboří dva mosty poničené povodní, bude se jezdit po provizoriu |
„Tahali jsme nábytek, uklízeli bahno a u toho s kamarády ze sboru čtyřhlasně zpívali. A ti starší lidé, kteří už na uklízení neměli sílu, si tam sedli a poslouchali nás,“ vzpomíná na světlé chvilky pětadvacetiletá studentka, jež na severu Moravy strávila čtrnáct dnů.
Dobrovolnické centrum Univerzity Palackého obeslalo studenty s výzvou o pomoc s tím, že z výuky budou omluveni.
„Když povodně začaly, byla jsem v zahraničí na dovolené. Po příjezdu jsem stihla první den na novém oboru, kde jsem nikoho neznala a hned druhý den odjížděla v úplně prvním autobusu dobrovolníků do Jeseníků,“ popisuje.
Rána pro manžele. Při záplavách přišli o dům, pojišťovna jim škodu nechce zaplatit |
„Překvapilo mě, že když jsem některým říkala, ať jedou taky, tak odmítli, že prý nemají vhodné oblečení, gumáky nebo nechtějí zameškat přednášku,“ dodává Bartošová.
Dobrovolníci si pobyt prodloužili
Autobusy odjížděly každý den od budovy Červeného kříže a dobrovolníci se mohli rozhodnout, zda se večer vrátí domů, nebo na místech katastrofy zůstanou na víc dnů.
Potřeba byla každá ruka, vyklízení sklepů a odčerpávání bahna totiž bylo i s pomocí záchranných složek velice zdlouhavé. Dobrovolníci, kteří se rozhodli zůstat v krizových oblastech víc dnů, navíc fungovali ve velice provizorních podmínkách.
„Práce byla fyzicky velice náročná, navíc v kontaminované vodě, do toho jsme spali v tělocvičně de facto na zemi. Byla tam sice nějaká lehátka ze státních hmotných rezerv, jenže nebylo jich dost,“ popisuje Janeček.
Cihly, suť i odpadky z domácnosti. Lidé zaplňují povodňové díry, komplikují opravy |
Program se měnil každý den. Ráno se dobrovolníci vybavení nářadím vydali v lokalitě oslovovat lidi s nabídkou pomoci, mnoho jich ovšem ze solidarity nabízenou pomoc odmítalo a posílalo je k sousedům, kteří na tom byli podle jejich mínění ještě hůř.
„Pomáhali jsme vyklízet odčerpané sklepy, následně pak vyklízeli i školu. Tyhle práce byly náročné spíš fyzicky,“ přibližuje dvacetiletý Petr Daška.
Emoční břemeno si však mladí lidé nesli z povídání s lidmi, jimž katastrofa sebrala téměř vše.
„To vás tak semele, tak vyšťaví, vidíte tam obličeje plačících lidí... Jedna babička nám vyprávěla, že měla svoje úspory schované v matraci, no a ta matrace jí logicky uplavala,“ vybavuje si Bartošová.
Nezúčastnění nechápali, proč se večer zpívá a natáčejí videa
V oblasti byl rovněž akutní nedostatek krizových interventů, kteří by náročné situace pomáhali místním zpracovat, a i pro samotné dobrovolníky bylo podle jejich slov těžké se k událostem prvních dnů večer vracet. Splín tak v tělocvičně zaháněli hrou na kytaru a sdílením zážitků mezi sebou.
„Někteří lidé mi psali zprávy jako ‚Tam se děje taková katastrofa a vy se večer natáčíte a dáváte to na Instagram? ‘ Nechápali, že po tom celodenním vypětí si večer sedneme, zpíváme s kytarou a dáme si štamprli ořechovky,“ nabízí studentka pohled přímého aktéra.
Povodně na Jesenicku vystřídala záplava byrokracie, opravy spí |
Právě možnost oprostit se na chvíli od příběhů obyvatel však pomáhala dobrovolníkům najít sílu vyrazit druhý den znovu do akce.
Všichni účastníci se shodují, že vidět zkázu na vlastní oči jim změnilo přístup ke každodennímu životu.
„Shodli jsme se, že naše nejrůznější traumata v životě jsme nějak ovlivnit mohli, ale tohle ti lidé neměli ve své moci. Všechno nás po práci strašně bolelo, ale měli jsme ze sebe dobrý pocit,“ shrnuje Bartošová.
Ta zůstává s některými dobrovolníky nadále v kontaktu a na popud zářijových událostí navíc absolvovala kurz krizového interventa, neboť viděla, jaký přínos jejich práce pro místní měla.
„Člověk pak úplně jinak přistupuje k tomu, co má doma a čeho si může vážit,“ dodává Janeček s tím, že po odjezdu zpět domů se už k jesenickým událostem příliš vracet nechtěl. „Rád jsem pomohl, ale chtěl jsem to nechat za sebou. Určitě se nikdo z těch, co tam jeli, nevrátil stejný,“ uzavírá.