Většina státní pomoci je pomalá a nedostatečná, hodnotí firmy i živnostníci

Hlavními tahouny pomoci z dílny ministerstva průmyslu a obchodu měly být programy rychlých úvěrů nazvané COVID I, II a v budoucnu i III. Ty zastřešuje Českomoravská záruční a rozvojová banka.

Jenže jak vyplývá ze zkušeností firem i podnikatelů, právě tento program hned od počátku řadě z nich státní pomoc znechutil. COVID I byl totiž pozastaven jen několik málo hodin od spuštění kvůli obrovskému množství žádostí.

„Některé firmy po nezdaru v programu bezúročných úvěrů z programu COVID I byly natolik znechucené, že již o další pomoc ani nechtěly usilovat a hledaly jiné cesty, jak přežít,“ popisuje zkušenosti členů Okresní hospodářské komory Olomouc její ředitel Radim Kašpar.

O COVID I chtěla žádat třeba strojírenská firma ZLKL z Loštic. Jenže u své banky zrovna v té době řešila každoroční refinancování úvěru a nechtěla přerušit rozběhnutý proces.

„Čekalo se na druhé kolo, které bylo 20. dubna. To ale bylo následně bez komunikace zrušeno několik dnů po tomto termínu. Pro nás to znamenalo zbytečnou přípravu,“ popisuje generální ředitel firmy Ladislav Brázdil.

Státní pomoc kompenzovala Unexu zlomek ztrát

Systém úvěrů navíc nevyhovuje těm oborům, které banky vyhodnotily jako rizikové.

„Já jsem o žádnou půjčku nežádal, protože bych ji ani nedostal. Pro ně jsem rizikový obor a stejnou zkušenost, pokud vím, mají i další provozovatelé nebo majitelé restaurací v našem městě,“ říká třeba Marcel Pilka, provozovatel restaurace Plzeň v centru Prostějova.

Na program ministerstva nespoléhá ani olomoucké Café na cucky. „O COVID jsme vůbec nežádali, protože jak sledujeme komentáře v médiích, šance je naprosto minimální,“ říká majitel Jan Žůrek.

O tom, že je pomoc v mnoha ohledech nedostatečná, svědčí i fakt, že pětice velkých firem v kraji očekává propouštění stovek zaměstnanců. Jednou z nich je i uničovský Unex, kterého se dotklo i uzavření oblasti Litovelska a Uničovska.

„Lidé nemohli chodit do zaměstnání, výroba byla omezená. Čekali jsme, jak tuto situaci bude řešit stát. Ten sice vyhlásil programy, které měly kompenzovat naše ztráty, nicméně realita je na zlomku skutečných nákladů,“ uvedl mluvčí společnosti Boris Keka.

Zafungoval Antivirus i Pětadvacítka

Zatímco programy z dílny ministerstva průmyslu a obchodu většinu místních oslovených firem a podnikatelů přivádějí do deprese, druhým dechem dodávají, že jako záchranná síť alespoň částečně zafungovaly programy kurzarbeitu, takzvaný Antivirus, a Pětadvacítka.

„Pětadvacítka pro OSVČ zafungovala v podstatě báječně a mnozí měli peníze na účtech opravdu za pár dní,“ popisuje ředitel olomoucké hospodářské komory Kašpar.

Odborníci i podnikatelé se shodují, že tyto programy mohou do budoucna zabránit masivnějšímu propouštění. Jak však dodávají, bez další pomoci má i tato podpora své výrazné limity.

To potvrzuje například Kristýna Jílková, majitelka kadeřnictví v Šumperku. Jako živnostník, který přišel ze dne na den o možnost provozovat svou práci, získala jenom jednorázový příspěvek ve výši 25 tisíc korun.

„To bylo od podání žádosti v řádu dnů, což bylo velmi dobré,“ říká. Upozornila ale, že peníze jsou na podnikání, ovšem nepomohou s náklady na živobytí nebo se splácením hypotéky, které se snaží neodkládat. Využila proto i další pomoc, jíž je odklad plateb na sociální a zdravotní pojištění.

Majitel Penzionu a restaurace Kovárna v Horní Lipové Josef Sekula dostal od státu také pomoc 25 tisíc korun. Za březen vyplatil mzdy zaměstnancům z úspor a žádá o státní příspěvek v rámci takzvaného kurzarbeitu, který by měl pokrýt 80 procent superhrubé mzdy zaměstnanců.

„Bohužel ty peníze uvidím až s velkým zpožděním,“ posteskl si. K tomu musel zaplatit nejnutnější provozní náklady a odvést daň z přidané hodnoty. Celkem jde o statisíce korun za měsíc.

Ze slíbených milionů korun zůstaly jen tisíce

V rámci kurzarbeitu neboli programu Antivirus uspěli i strojaři z Loštic. „Splnil veškerá očekávání. Bylo to velmi pružně vyřízeno. V tomto budeme pokračovat dále,“ říká Brázdil ze ZLKL.

„Zatímco se slibovaly desítky milionů korun, tak my jsme si zatím sáhli jen na pár desítek tisíc. Úvěrová podpora je v současné době absolutně klíčová k tomu, aby se negativní dopady krize minimalizovaly,“ dodává však.

Antivirus využije i Café na cucky. „Nevýhodou je, že úhrada nákladů na mzdy jde až po jejich proplacení, pak se čeká asi dva týdny. Stáli bychom o to, aby stát pomohl i jiným způsobem, protože na hlavní pracovní poměr je v kavárně jen zlomek našeho týmu a příspěvek z Antiviru nám ve stávající situace pomůže nedostatečně,“ říká Žůrek.

Pozitivní zkušenost se státní podporou má například oděvní podnik Koutný z Prostějova. Jeho majitel Pavel Koutný říká, že k mírnění dopadů mu hodně pomáhá skvělá ekonomická situace, která panovala před vypuknutím koronavirové krize.

„Kdyby kvalitní ekonomické časy nebyly, podpora by musela být daleko masivnější, než je teď,“ upozorňuje.

„Měli jsme zavřené prodejny v nákupních centrech. Lidé, kteří byli nahlášeni, že nepracují, dostali první podporu hned za březen a tam to přišlo téměř okamžitě. Státní podpora tvořila 80 procent, 20 procent plus zdravotní a sociální řešil zaměstnavatel. Jsem také rád, že nyní se jedná o nájmech v nákupních centrech. Pokud by se to povedlo, byla by to velká pomoc, protože tržby jsou nulové,“ popisuje Koutný.

Mezi podnikateli je však znát jedna hlavní obava – že přijde druhá vlna nákazy, na niž stát zareaguje opětovným zmražením ekonomiky.

„Za sebe si myslím, že nyní je podpora dostatečná, ale pokud by se vlny pandemií opakovaly i v dalších letech, mám strach o další období,“ dodává Koutný.