Živo bylo od rána před školou i uvnitř, například v jídelně. „Jani, všechno v pohodě?“ ptal se jedné z kuchařek ředitel Miloslav Palát, který právě dorazil na obhlídku.
„Ale jo, přežili jsme to!“ odpovídala s humorem Jana Voráčová, jež právě řešila, jak děti při obědě usadit, aby dodržela všechny podmínky.
Dlouhou halu rozdělila řadou židlí na poloviny, v každé bude v jednu chvíli obědvat maximálně patnáct dětí. U vchodu je nachystaná dezinfekce, vedle umyvadel před jídelnou zase nový vysoušeč rukou.
Výdejní okno školník opatřil ochranným plexisklem, kuchařka Jana zase kolegyním přes víkend našila roušky z látky s nanovláknem.
Před hlavním vstupem i dalšími dvěma vchody do školy se mezitím scházeli nedočkavci. Mezi nimi třeba Anička z druhé třídy.
„Nejvíc se těším na paní učitelku. Vídala jsem se s ní jenom přes Skype, ale nebylo to ono, pořád mi vypadával,“ líčila, zatímco čekala, až se maminka vrátí z obchodu se svačinou. Trochu zklamáním pak pro ni bylo, že jí s koláčem nepřinesla taky růži – Anička ji chtěla dát paní učitelce.
Co učitel probere ve škole musí předat i žákům doma
Jako by byl první školní den. Ve skutečnosti se všichni vracejí jen na měsíc, než začnou letní prázdniny.
„Na dnešní den se těším snad už od 12. března, kdy jsme museli školu zavřít. Bylo to dlouhé pro mě, děti i rodiče,“ popisovala učitelka čtvrťáků Radana Weinbergerová.
Stejně jako její kolegové musela vyučovat na dálku. „Pro malé děti to ale moc není, nejsou samostatné, potřebují pomoc rodičů, bylo to pro všechny náročné,“ hodnotí.
V příštích týdnech bude se svými žáky hlavně opakovat, ale zařadí i nové učivo. Jen musí počítat s tím, že co řekne osobně ve škole, musí pak ještě odpoledne předat na dálku těm, kdo do lavic nenastoupili.
Těšily se na učitelku, jenže část dětí se s ní neuvidí
V celé Olomouci se do lavic na prvních stupních škol vrátilo 56 procent dětí, na Řezníčkově je zpět zhruba 70 procent. Na opatřeních, která škola musela přijmout, ředitele Paláta zlobí nejvíc to, že nemůže nechat v jedné skupině víc než patnáct dětí.
Ulice jako v první školní den. Zlomek dětí se vrací po pauze do tříd |
„Podle ministra školství to má být socializační měsíc. Ale jak může být socializační, když nedovolí být pohromadě celé třídě nebo neumožní dětem být se svou učitelkou? Ta je v mnoha případech hlavní důvod, proč se děti do školy vracejí,“ říká ředitel.
Už předem také litoval uklízečky. Žáci podle nařízení ministerstva nesmí do šaten, v botách dojdou až ke své třídě. Zrovna tento týden, kdy panuje deštivé počasí, to člověku dojde – mokro a špína jsou po celé škole.
Platí rovněž, že do školy nesmějí rodiče, děti si už před budovou osobně vyzvedávají učitelky. V lavicích žáci sedí samostatně, kamarád musí dodržovat odstup nejméně 1,5 metru.
Roušku nebo štít během vyučování děti nasazovat nemusí, jakmile však o přestávce opustí lavici, stávají se ochranné pomůcky samozřejmostí. Stejně jako dezinfekce. Ta je na každém kroku, škola jí byla už po první hodině doslova „prosáklá“.
Většina dětí zpátky do školy chtěla, stýskalo se jim
Rodiče, kteří své děti před školu v pondělí přivedli, popsali, že to udělali hlavně na přání svých potomků.
„Dcera se hrozně těšila. Stýskalo se jí po všem, po paní učitelce i spolužácích,“ vyprávěla jedna z matek Eva Pelíšková, která stejně jako ostatní rodiče musela své třeťačce denně pomáhat s učením.
„Prvních čtrnáct dní to bylo super, ale pak to začalo pomalu upadat. Myslím, že děti potřebují školní systém,“ shrnula.
Koronavirové nákazy se nebojí. „Celá rodina sportujeme, relativně zdravě jíme, nekouříme, nepijeme alkohol. I kdyby nás to zasáhlo, věřím, že se s nákazou vypořádáme.“
Strach nemá ani Eva Zlámalová, která ve třetí třídě vyučuje. „Chráním se rouškou a všichni budeme dodržovat hygienu. To je podle mě to nejdůležitější,“ nastínila třídní 3. A.
V lavicích před ni usedlo „cik cak“ rozsazených dvanáct dětí, které jí pak sdělovaly, co jim přinesly neplánované „prázdniny“.
„Moji rodiče měli konečně čas rozmyslet si domácího mazlíčka. V létě budeme mít doma maltézáčka,“ chlubila se například Lucinka v první lavici.
Denis sedící uprostřed třídy zase líčil své dobrodružství. „Jezdil jsem se strejdou kamionem,“ popisoval se zářícíma očima. Se stejnou upřímností jako jediný také přiznal, že se do školy vrátil hlavně na přání rodičů.
Děti před školami napříč Českem (25. 5. 2020)
25. května 2020 |