iDNES.cz

Novou vitráž dělal umělec tři roky, město ji ale odmítlo a chce repliku

  12:30
Historikům a pracovníkům prostějovské radnice se podařilo zrekonstruovat podobu zničené vitráže od známého architekta Jana Kotěry ze secesního Národního domu. Ačkoliv výtvarník z Olomouce po letech práce vytvořil nový návrh, město nakonec rozhodlo, že do opravované památky vrátí přesnou repliku.

Návrh obnovené lunety v divadelním sále prostějovského Národního domu | foto: Magistrát města Prostějov

V Národním domě v Prostějově, secesním skvostu architekta Jana Kotěry, nyní pokračují největší opravy v jeho novodobé historii. Díky evropským dotacím zde radnice hodlá utratit více než 70 milionů korun.

Součástí rekonstrukce je i obnova některých Kotěrových vitráží, které za druhé světové války zničili nacisté, aby co nejvíce potlačili slovanské prvky secese. Přesná podoba vitráží nebyla dlouhé roky známá, nedávno se však radnici podařilo vzhled jedné z nich zrekonstruovat natolik, že se rozhodla do Národního domu vrátit přesnou repliku.

A to i přesto, že vybraný výtvarník z Olomouce již vytvořil návrh moderní podoby vitráže, který na původní Kotěrovu instalaci v divadelním sále navazoval.

„Zhruba deset let jsme zamýšleli obnovit vitráž na balkoně Národního domu v divadelním sále. Po dlouhou dobu nebyly k nalezení žádné pozůstatky původní vitráže. Proto vznikla myšlenka na vytvoření vitráže nové,“ popsala mluvčí prostějovské radnice Jana Gáborová.

Citlivý úkol město zadalo olomouckému výtvarníkovi Janu Jemelkovi, který má s vitrážemi bohaté zkušenosti. Jeho díla jsou v Římě, Německu, Slovinsku nebo v kostele svaté Barbory ve Chválkovicích u Olomouce či v klášteře sester klarisek-kapucínek ve Šternberku.

Mezitím však město dál pátralo po původní podobě Kotěrových návrhů. A mělo úspěch.

„V posledním roce proběhlo další zjišťování u zhotovitelů vitráží a jejich nástupců. Pátrali jsme také v archivech a zkoumali obdobné Kotěrovy realizace. Ve spolupráci s historičkou umění Vladislavou Říhovou a architektem Zdeňkem Beranem jsme připravili dokument, ve kterém popisujeme přípravu repliky původní vitráže,“ řekla mluvčí radnice.

„Na základě tohoto dokumentu jsme nyní schopni namísto připravené moderní verze vyrobit a navrátit přesnou repliku původního balkonového okna, které bylo zničeno německou přestavbou ve 40. letech 20. století,“ dodala Gáborová.

„Přes tři roky práce a kus mého života“

Výtvarníka Jemelku to zaskočilo. „Věnoval jsem tomu více než tři roky, byl to krásný úkol a kus mého života. Mrzí mě to,“ odtušil.

Vzhledem k tomu, že výtvarné návrhy vitráží nebyly k dispozici a existovaly jen Kotěrovy schematické zákresy do architektonických výkresů a pár velice špatných černobílých fotografií, i Jemelka pátral, kde mohl.

Replika původního balkonového okna - vitráže v secesním Národním domě v Prostějově

Sehnal si původní projekt a byl se podívat na secesní vitráže v Obecním domě a Suchardově vile v Praze nebo v psychiatrické léčebně v Kroměříži. Objevil také korespondenci Josifa Plečnika, špičkového slovinského architekta, s jeho kamarádem Kotěrou, kde je zmínka o barevném řešení vitráží.

„Jsem hluboce přesvědčený, že nemá cenu opakovat věci, které byly udělané v jiném století lidmi, kteří žili jinak. Proto jsem se snažil s úctou a ohleduplností o spojení secese se současností. Jediným kritériem, které bylo nutné dodržet, byl původní ústřední motiv, jenž tvořil znak města Prostějova. Kromě znaku se na návrhu objevuje také motiv tryskající fontány. Dodržuji ovšem původní kompozici, aby se zachoval secesní duch. Struktura vodotrysku, ze kterého tryskají hvězdy a voda, by měla vzbuzovat slavnostní náladu,“ popsal své dílo Jemelka.

Na jeho provedení však už nedošlo. Radnice se mezitím rozhodla, že do Národního domu vrátí přesnou repliku.

„Investor na to má samozřejmě právo a zaplaceno jsem dostal. Pokud se však na radnici báli moderního umění, tak to asi vůbec neměli rozjíždět. V zahraničí je běžné, že se do starých objektů dává moderní umění. Je to přínos a důkaz, že je architektura živá a že to není muzeum,“ poznamenal Jemelka.

Historie unikátního prostějovského Národního domu, kde je kromě divadla také secesní kavárna, salonky a přednáškový sál, přitom sahá až na počátek minulého století. Na výzdobě se tehdy podílela řada zvučných prostějovských firem.

Za války a za komunismu však památka trpěla, po sametové revoluci se radnice snaží Národnímu domu vrátit původní podobu. Už zde utratila desítky milionů korun na obnovu fresek, interiérů, pasířských prvků nebo na rekonstrukci Kotěrova systému vytápění.

Stávající opravy skončí až během příštího roku. Národní dům dostane novou střechu a fasádu, obnovy se dočkají interiéry a například i zahradní restaurace. V plánu je také generální oprava rozvodů, odpadů a chodníků a na závěr nebude chybět ani výměna opony v divadelním sále.

zpět na článek