„Nápad vznikl v průběhu letošní zimy v době lockdownu v garáži během rekonstrukce veteránů. Kamarád se zmínil, že má známého ve Finsku a že by bylo dobré ho navštívit. Tak jsme se jednomyslně shodli: Proč ne,“ řekl Jan Liška, který usedl za volant jednoho z dvojice automobilů, a to Škody Rapid 135.
O tom, že se cesta podaří, nikdo ze čtyřčlenné posádky ani na chvíli nezapochyboval a po prvotním nápadu padlo rozhodnutí vyrazit prakticky okamžitě. Jedou veterány z 80. let minulého století, jedna posádka usedla do Škody Rapid 135 z limitované edice Weltmeister z roku 1989, kterou jezdil automobilový závodník Willi Obermann.
„Druhá posádka vyrazila ve Škodě 120 také z roku 1989. Máme v záloze ještě jiné veterány, ale na tak dalekou cestu jsme se rozhodli vzít ty nejmodernější z nich, aby jízda byla alespoň trošku komfortní,“ vysvětlil Liška.
Oba vozy jsou podle něj ve velmi dobrém technickém stavu. Dobrodruzi ovšem nic nepodceňují a vezou s sebou pro případ, že by se auta cestou pokazila, i náhradní díly.
„Příprava na cestu byla náročná a věřte, že oba dva vozy mají za zadními sedadly téměř jedno celé náhradní vozidlo. Počínaje těsněním, rozdělovačem, karburátorem, startérem, alternátorem, poloosami až po hevery, stahováky a kosmetické přípravky,“ vyjmenoval Liška.
Kromě karoserie tak nadšenci vezou prakticky vše. „Riziko, že se cestou něco na jedné nebo druhé škodovce porouchá, téměř hraničí s jistotou, ale v tom se skrývá to pravé dobrodružství,“ dodal s úsměvem.
Auta umí opravit i se zavázanýma očima
Případných oprav se nebojí. Auta kamarádi vlastnoručně skládali, dá se tak říct, že je umí opravit i se zavázanýma očima.
„Jsme prověřená parta dlouholetých kamarádů, která zažila různé pády na motocyklech, a to i v odlehlých částech Evropy. Můžeme se na sebe za ty roky důvěrně spolehnout, držíme při sobě, naše cesty prokládáme humorem. Náš Škodatým tvoří mimo mě Martin Pospíšil, Michal Rakoci a Martin Černý,“ vysvětlil Liška.
Dobrodruzi mají v plánu ujet každý den 400 kilometrů. Všichni čtyři už byli na motorkách v estonském Tallinnu, cestu tak měli naplánovanou rychle. Jen ji museli uzpůsobit starým škodovkám.
„Po odjezdu ze Šternberka je první destinací Varšava, druhou máme naplánovanou v litevské Klajpejdě. Poté se přesuneme do Rigy v Lotyšsku, dál zamíříme do estonského Talinu a pak už do cíle v Helsinkách,“ řekl Liška s tím, že pokud bude potřeba, trasu upraví operativně. Parta kamarádů chce totiž okusit, jak se cestovalo v minulosti.
„Láká nás vyzkoušet si, jak naši rodiče zvládali daleké cesty v autech bez klimatizace, s omezenou rychlostí, bez parkovacích senzorů, bez posilovače řízení a podobně. Považujeme se za zhýčkanou generaci, proto jsme se rozhodli vžít se do kůže našich rodičů, kteří dovolenou autem na Rujánu, do Bulharska nebo Rumunska podnikali zcela běžně,“ dodal.
Stroje ho fascinovaly od dětství
Jakmile dorazí do Helsinek, odpočinou si a vydají se zpět. Jinou trasou, kterou v průběhu putování ještě doladí.
„Rádi bychom poznali východní Polsko a život v pobaltských zemích i mimo velké aglomerace,“ nastínil dobrodruh. Na kolik tohle dobrodružství vyjde, nikdo nemyslí, cestu si všichni chtějí pořádně užít.
„Nepočítali jsme to. Na nějakém zlotém či euru nám opravdu nesejde, jde o dobrodružství,“ říká Liška, kterého stroje fascinovaly už od útlého dětství.
Postupně se do nich zakoukal natolik, že si tu a tam koupil nepojízdného veterána, kterého sám poskládal a zrenovoval. Vlastní například i Škodu 100 z roku 1974, se kterou jezdí jeho manželka závody veteránů Ecce Homo.
Pokud škodovky při náročné cestě do Helsinek obstojí, nevylučují nadšenci v budoucnu podniknout ještě dobrodružnější výlet.