„Byla to obrovská litovelská persona. V minulém století musel čelit velkému příkoří, ale vždy se s tím vyrovnal s naprostou ctí. Pro mnoho lidí byl skutečným vzorem, byť to kvůli svému původu neměl lehké,“ vzpomíná pro iDNES.cz vedoucí litovelského muzea Radovan Urválek.

Lubomír Šik se narodil v Litovli 2. února 1928 do rodiny s křesťansko-židovskými kořeny. Otec Karel Schick a matka Anna provozovali v Litovli šicí dílnu a obchod s textilem a potřebami pro švadleny. Ačkoliv oba vystoupili z víry, byli v době protektorátu považováni za smíšené manželství. Formálně se proto rozvedli a otec se až do své smrti roku 1941 skrýval.

Matka dál vedla dílnu a obchod, o tři roky později byla zatčena. Policii na ni upozornilo udání o prodeji textilu bez lístků. Lubomír a o dva roky mladší sestra Jitřenka zůstali až do června 1945 sami. Dobu vězení matka strávila v Jaworu u Lehnice v nynějším Polsku a přežila pochod smrti.

Jako židovský míšenec byl socialisty donucen odejít z litovelského gymnázia. Maturitu složil až po válce na strojní průmyslové škole v Šumperku.

Litovelský kronikář Lubomír Šik (vlevo) přijímá gratulace.

„Až do smrti to měl kvůli původu složité, antisemitistů jsou mraky a spoustu lidí mu to dávalo najevo,“ mrzí Urválka.

Šik po škole nastoupil do nového litovelského podniku Křižík později přejmenovaného na Teslu, kde pracoval až do svého důchodu. Od založení Spojeného závodního klubu, předchůdce dnešního Městského klubu, působil v jeho výboru.

Pro starší generaci byl vzorem

Po revoluci převzal vedení litovelské kroniky, publikoval také několik knih. Se psaním ovšem začal až po odchodu do penze. Svou první knihu věnoval dějinám svého bývalého zaměstnavatele, podniku Tesla Litovel. Publikace Historie gramofonové výroby v Litovli byla vydána u příležitosti 40. výročí firmy a její první vydání vyšlo jen v počtu několika výtisků.

O několik let později vyšly Lubomíru Šikovi Litovelské paměti, které byly první knihou zabývající se komplexně historií Litovle od roku 1903. Následně Šik vydal ještě několik dalších knih zabývajících se místními dějinami, mezi nimi podrobnou třísvazkovou publikaci Litovel ve 20. století.

„Pan Šik si do konce života dělal poznámky a aktivně psal. Morálně byl velice na výši. Do konce života měl myšlenkově zcela jasný názor. Zanechal tu obrovskou stopu. Víte, když je vám 98 let, lidí, kteří vás znají nebo pamatují, už ubývá. Ale pro moji a starší generaci byl obrovským vzorem,“ líčí Urválek z litovelského muzea.

„Pro mě to byl hlavně skaut. Já byl jeho vlček, byl pro mě vzorem. Seznamoval mě se skautskými zvyklostmi. Při studiích jsem začal poznávat jeho práci, poměrně do hloubky se věnoval historii. Odvedl neskutečnou práci, sepsal dějiny Litovle, z nichž město vychází dodnes, za což je mu velmi vděčné,“ poznamenal Urválek.

Za svůj celoživotní přínos byl Šik oceněn titulem Osobnost města. „Nejsmutnější je, že historicky první oceněnou byla konfidentka státní bezpečnosti. Na rozdíl od ní si pan Šik ocenění naprosto zasloužil,“ zakončil Urválek.