Z jeskyní bude ve filmu labyrint i vnitřní svět, štábu dalo natáčení zabrat

  9:52
Pohled do částí Mladečských a Javoříčských jeskyní, kam se veřejnost běžně nemá šanci podívat, nabídne divákům mimo jiné chystaný film Kam motýli nelétají, jehož tvůrci právě v těchto dnech dokončili natáčení v podzemních prostorách. To bylo velmi specifické a náročné, neboť mezi lokacemi byla i těžko přístupná místa, včetně třeba Olomouckého dómu.

Hlavní role v novém filmu Kam motýli nelétají ztvárňují Daniel Krejčík (vlevo) a Jiří Vojta, dále v něm hrají i Jakub Krejča, Jaroslav Dušek, Klára Melíšková, Martin Myšička anebo Simona Babčáková. | foto: Stanislav Heloňa, MAFRA

Film, jehož premiéra je zatím plánovaná v kinech na podzim příštího roku, popisuje specifickým způsobem příběh osmnáctiletého mladíka a jeho třídního učitele. Děj oba zavede do neznámého rozsáhlého jeskynního komplexu, odkud musí společně najít cestu ven.

„Film sleduje, co to udělá s jejich pohledem na svět, ale i jak to změní jejich vztah. Prostor jeskyní nám pomáhá vyjádřit, co se děje uvnitř postav – když třeba prožívají největší krizi, tak sestupují na dno propasti, kterou potřebují překonat,“ nastínil režisér Roman Němec.

Přípravy na filmování trvaly zhruba dva roky a navzdory různým zkouškám tvůrčí tým překvapila náročnost natáčení. Zavítal při něm do pěti českých jeskynních systémů, tím posledním byly Mladečské jeskyně, kde štáb využil jejich působivé členitosti a míst, kde se schází až sedm chodeb, což se hodilo pro ztvárnění bloudění a hledání cesty.

Zcela extrémní ovšem bylo podle režiséra dřívější filmování v těch Javoříčských, především v tamním obřím Olomouckém dómu.

„Jen dostat se na místo trvalo i bez nesení věcí 45 minut. Prolézá se soustavou chodeb, kde je někdy problém se vůbec pohybovat, natož nést větší zavazadla. Technika se musela rozložit do vodotěsných barelů, které byly na místo doneseny předem, podobné to bylo třeba i s jídlem,“ popsal s tím, že herci museli předem projít základním jeskyňářským výcvikem.

Dalším oříškem bylo nasvětlení, takže byla pro film vyvíjena speciální světla, navíc se napájení muselo řešit akumulátory. Speciální přístup vyžadovalo rovněž i snímání zvuku kvůli specifické akustice jeskyní. Ten tak bylo nutné nahrávat na několik mikrofonů a poté speciální technologií upravovat.

„Vše pak ještě ztížily koronavirové karantény některých členů štábu, kvůli nimž se muselo natáčení neplánovaně zhustit do méně delších bloků. To se pak už projevovalo na únavě, protože trávit v jeskyni několik dní v kuse nepřetržitě až 14 hodin bylo opravdu náročné,“ shrnul Němec.

„Zvláště pak pro herce, neboť štáb mohl mít alespoň speciální oblečení a termoprádlo, ale u nich to v civilním oblečení nešlo. Takže si pak v pauzách na zahřátí zalézali do spacáků,“ dodal.

Autor: