V oblasti zajištění dostatku potravin má celosvětově uznávaný odborník Jaroslav Doležel jasno. „Je na tom potřeba pracovat už teď, protože za pár desítek let bude pozdě,“ říká.

Proč je důležité zajímat se o budoucnost potravin?
Tradičním důvodem je růst světové populace. Už je nás sedm a půl miliardy, v roce 2050 zamíříme k deseti miliardám. Bude tak stále více hladových krků. Druhým důvodem je klimatická změna. Ta nám při zoufalé snaze vyprodukovat dost potravin pro další miliardy lidí podráží nohy. Snižuje produkci, jelikož u většiny plodin vede zvýšení průměrné teploty ke snížení výnosů. To může být dramatické.

Jak konkrétně?
Například u pšenice už dva stupně mohou znamenat snížení výnosu o pět až deset procent a pak to jde strmě dolů. Klimatická změna má také za následek odlišnost v rozložení srážek, což znamená, že se vyskytují nevypočitatelná období sucha, což opět vede ke ztrátě výnosu. Navíc se s růstem populace snižuje plocha obdělávané půdy. A k tomu se ještě přidává degradace půdy.

Kdy to bude kritické?
Příští desítky let mohou být rozhodující, protože přibudou další dvě a půl miliardy lidí. To může mít dalekosáhlé následky, protože ti lidé nebudou sedět a čekat, co se stane. Zvýší se migrace, půjdou za lepším, protože nebudou mít co ztratit. Já jsem ale optimista a věřím, že lidstvo jako vždy na poslední chvíli najde řešení a zvládne to. Je na tom ale potřeba pracovat už teď, v roce 2050 bude pozdě.

Vy a další vědci už budoucnost potravin ve Strategii AV21 řešíte. Jaká témata obsahuje?
Součástí našeho programu jsou témata jako právě klimatická změna, ale i využití řas a řasové biotechnologie, půda, šlechtění plodin, dopady výživy na zdraví, sociologické průzkumy nebo městské zemědělství a zahradničení.

Čím konkrétně se v projektu zabýváte přímo vy?
V Ústavu experimentální botaniky Akademie věd České republiky, stejně tak kolegové z brněnského Biofyzikálního ústavu Akademie věd, se věnujeme výzkumu, jehož cílem jsou nové techniky šlechtění plodin. Je jasné, že když bojujeme s problémy, které jsem zmínil, a současně potřebujeme zvýšit výnosy, je nutné mít odrůdy plodin odolné vůči nepříznivým vlivům prostředí, které přitom musí mít vyšší výnosy. 

Jak v tom pomáhá šlechtění?
Klasické šlechtění rostlin má problém tak náročnému požadavku vyhovět. Každým rokem mají šlechtitelé nové odrůdy, které jsou průměrně asi o jedno procento výnosnější než ty předchozí, ale toto tempo je poloviční oproti tomu, co potřebujeme, abychom udrželi krok s růstem populace. 

Je možné šlechtění urychlit a jak?
Šlechtění jde urychlit a podpořit molekulárními technikami. Pomocí takzvaných molekulárních markerů můžeme zkrátit šlechtitelský cyklus a nové odrůdy tak vzniknou rychleji a možná i levněji. A právě tím se v programu zabýváme.

Ve šlechtění tedy tkví budoucnost rostlin, a tudíž i potravin?
Opravdová budoucnost je v genetických modifikacích, protože toho chceme po rostlinách zkrátka trochu moc. Nezbývá tak nic jiného než udělat chirurgickou operaci a genom (veškerá genetická informace uložená v DNA, pozn. red.) upravit, aby obsahoval instrukce, díky kterým rostlina získá požadované vlastnosti. Dědičnou informaci je možné velmi přesně upravit pomocí takzvané metody CRISPR/Cas9, které se v našem programu věnují kolegové na Biofyzikálním ústavu Akademie věd v Brně. Tato metoda má obrovský potenciál také v medicíně například při léčbě dědičných chorob člověka.

Jenže geneticky upravené plodiny mají hodně odpůrců...
V Evropě mají genetické modifikace bohužel stopku. Pracujeme tak na něčem, co zatím nemůže být v praxi uplatněno. Nicméně geneticky modifikované plodiny potřebujeme a je pouze otázkou času, kdy tyto metody dostanou povolení. Smutná realita je ale taková, že si Evropa naordinovala zaostávání, zatímco většina světa jde rychle dopředu.

Takže ztrácíme čas?
Je to tak. V laboratorních experimentech tyto techniky sice používáme a budeme připraveni, ale i tak bude ztráta za vyspělými státy veliká. Úspěchy těchto metod jsou přitom ohromující. Například olejniny s vyšším obsahem zdraví prospěšných omega mastných kyselin nebo pšenice, která vyvolá alergie na lepek v menším rozsahu a budou ji lépe tolerovat pacienti s celiakií.

Proč se Evropané potravin z geneticky modifikovaných plodin obávají?
Jsou dezinformovaní a zmanipulovaní. Od začátku jim totiž někdo tvrdí, že jsou nebezpečné. Jsou to všechno samozřejmě polopravdy, pokud ne lži. A jediná studie, která měla na zdraví krys dokazovat škodlivost potravin z geneticky modifikovaných organismů, nebyla potvrzena. 

Jak dlouho se vlastně pěstují geneticky modifikované plodiny a prokázaly se za tu dobu negativní účinky?
Geneticky modifikované plodiny se pěstují už asi dvacet let na mnoha milionech hektarů a není znám jediný případ poškození zdraví člověka. Ironií je, že takto vyrobené potraviny jsou kvalitnější než takzvané biopotraviny. V organickém zemědělství se plodiny pěstují bez použití umělých hnojiv a chemických přípravků, nebo jen s jejich absolutním minimem. 

Kam může vést pěstování běžných plodin?
Pokud budeme pěstovat běžné geneticky nemodifikované plodiny, které nejsou odolné vůči mnoha chorobám a škůdcům, budou jejich výnosy nižší a sklizené produkty mohou být kontaminovány zdraví škodlivými látkami, které produkují například některé plísně.

Jaká je tedy podle vás budoucnost organického zemědělství?
Organické zemědělství je krásný sen. Rozhodně nemá šanci uživit rostoucí světovou populaci. A ve větším rozsahu by mohlo životnímu prostředí škodit více než klasické zemědělství, protože dává nižší výnosy, jelikož pro produkci stejného množství potravin je třeba mnohem větší plocha. Budeme ji tedy rozšiřovat na úkor posledních zbytků deštných pralesů?