Zemřel historik a pedagog František Mezihorák. Kritika invaze ho stála místo

  10:04
Ve věku 88 let zemřela výrazná osobnost olomoucké pedagogické fakulty i celé Univerzity Palackého a také místní politiky, profesor František Mezihorák. Bývalý děkan fakulty byl rovněž senátorem, dlouholetým zastupitelem Olomouce a výrazným členem sociálních demokratů, dále též držitelem řady ocenění a laureátem Ceny města Olomouce.

Ve věku 88 let zemřela výrazná osobnost olomoucké pedagogické fakulty i celé Univerzity Palackého a také místní politiky, profesor František Mezihorák. | foto: archiv Pedagogické fakulty Univerzity Palackého

„Osobně jsem měl příležitost s panem profesorem jednat a spolupracovat v posledních čtyřech letech. O to více jsem si vážil jeho hlubokého zájmu o dění na fakultě, jeho loajality k její tradici i budoucnosti a skutečnosti, že místo a význam naší fakulty stavěl vždy na první místo,“ uvedl děkan pedagogické fakulty Vojtech Regec.

I ve vyšším věku podle něj Mezihorák projevoval neutuchající snahu přispívat k trvalému rozvoji fakulty, ať už svými podněty, zkušeností či morální podporou.

„Jeho erudice, morální integrita a přirozená autorita zůstávají inspirací pro další generace akademiků a studentů. V osobě profesora Mezihoráka ztrácíme respektovaného kolegu a výraznou osobnost, jejíž odkaz bude s pedagogickou fakultou trvale spojen,“ dodal Regec.

Na sociálních sítích reagovala na zprávu o úmrtí řada lidí. „Velká škoda, úžasný člověk, byl mým blízkým přítelem a kamarádem. Čest jeho památce,“ reagoval například Roman F. na facebookovém profilu univerzity.

„Nikdy nezapomenu, jak nám u imatrikulace říkal keep smiling, byl skvělý,“ přidala se Lenka S.

Respektovaná odbornice oddaná pacientům, Šternberk oplakává oblíbenou lékařku

Na Mezihoráka zavzpomínal i europoslanec Antonín Staněk (Přísaha), který s ním na pedagogické fakultě mimo jiné několik let sdílel pracovnu a dříve byl také jeho spolustraníkem v ČSSD (dnes SOCDEM).

„Byl výjimečná, skoro až nenahraditelná osobnost. Člověk s obrovským rozhledem, empatií a schopnostmi. Opravdu žil myšlenkou česko-německého smíření i evropanství, bohužel ke konci byl spíš zklamán z toho, jak se Evropská unie stává byrokratickou a ty původní hodnoty se ztrácejí. Vzpomínám na něj jenom s tím nejlepším, opravdu mě to osobně zasáhlo,“ řekl pro iDNES.cz.

„S panem profesorem jsem se poprvé potkal ještě v době, kdy jsem nepůsobil na fakultě, ale na gymnáziu ve Šternberku. A už v té době jsme navázali velmi přátelský vztah. Byl to právě on, kdo mě svým způsobem přesvědčil, abych přešel na pedagogickou fakultu, a poté vedl, abych se pustil do doktorských studií a docentury. Zároveň mě přivedl do ČSSD, protože byl sociálním demokratem tělem i duší,“ dodal.

Dvacet let směl být jen středoškolským učitelem

S Univerzitou Palackého byl rodák z jihomoravského Vracova spjat již od počátku 60. let minulého století. Za svou angažovanost v reformním procesu Pražského jara a odpor proti sovětské okupaci byl ovšem v roce 1969 nucen univerzitu opustit a na dvě desetiletí byl zbaven možnosti vědecké a publikační činnosti, uvádí web vysoké školy.

Pracoval tak jako učitel na Střední průmyslové škole strojnické, na akademickou půdu se vrátil až po roce 1989, kdy se aktivně zapojil do obnovy univerzitního života. Během sametové revoluce byl mluvčím olomouckého Občanského fóra.

Jeseníky oplakávají záchranáře smrtelně zraněného v akci, lidé přispívají rodině

V letech 1991-1997 a 2003-2006 pak Mezihorák zastával funkci děkana pedagogické fakulty, na filozofické fakultě stál u zrodu katedry evropských studií. Jako profesor historie se zabýval především československou historií, evropanstvím či česko-německými vztahy.

V letech 1998-2004 byl rovněž senátorem za tehdejší ČSSD (dnes SOCDEM), také se stal členem Parlamentního shromáždění Rady Evropy. Od roku 2006 osm let působil jako zastupitel města Olomouce a v letech 2008-2012 též zasedal v zastupitelstvu Olomouckého kraje.

Za svou odbornou, pedagogickou i veřejnou činnost obdržel řadu ocenění, mimo jiné Cenu města Olomouce nebo čestný doktorát univerzity v maďarské Pécsi.

Autor: