Cyklostezka dokáže klidně zaplnit cukrárnu, říká krajský cyklokoordinátor

  6:48
Největší potíže s výstavbou cyklostezek panují v lesních úsecích, nejsnáze zase vznikají u železnice, přibližuje své zkušenosti s jejich trasováním cyklokoordinátor Olomouckého kraje Petr Smítal.

Největší potíže jsou s výstavbou cyklostezek v lesích, nejsnáze zase vznikají u železnice, přibližuje krajský cyklokoordinátor Petr Smítal. | foto: Libor TeichmannMAFRA

„V síti cyklotras mi nejvíc vadí nepropojená místa,“ říká Petr Smítal, který má v Olomouckém kraji na starosti budování cyklotras.

Počet kilometrů nově vybudovaných cyklostezek v Olomouckém kraji každoročně přesahuje dvacet a číslo postupně roste. Loni jich bylo šestadvacet, letos by údaj mohl být podobný.

„Máme celorepublikové srovnání a jsme realisté. Považuji to za slušné číslo,“ říká jeden ze tří krajských cyklokoordinátorů Petr Smítal, který má na starosti projektování. Největší problémy bývají se sháněním pozemků. Jako nejjednodušší proto vychází plánovat trasy podél železnice či vodních toků.

Kraj se poprvé pouští do stavby cyklostezek. Co vás k tomu vedlo?
Máme tu tři nadregionální stezky, tedy ty nejvýznamnější: Moravskou, Bečvu a číslo 5, kdysi označovanou jako Jantarová. Jejich trasa vede mnohdy okrajem katastru obce, ale jejím obyvatelům neslouží a stezka tak pro ně není priorita. Vytipovali jsme tedy několik takových úseků, protože kdo jiný by to měl dělat než kraj.

Jaká místa jste vybrali?
Zatím jde o tři úseky. Letos se začíná projektovat úsek Mitrovice–Řimice na Mohelnicku. Chceme dostat cyklostezku z frekventované silnice do Litovelského Pomoraví. Jsou tam velmi aktivní starostové, ale obec bude těžko investovat do stezky, která je od ní vzdušnou čarou několik kilometrů a navíc za dálnicí. Musíme si tento model vyzkoušet. Mimo to pracujeme na přeznačení cyklotras.

V čem byl problém?
Cyklodopravou se zabývá spousta subjektů, není to systémové. Výstavbu cyklostezek dělají obce, cyklotrasy čísluje Klub českých turistů, projektanti o tom ale nevědí. Takže vyprojektují cyklostezku a nepřeznačí na to cyklotrasu vedenou třeba po silnicích. Základní síť cyklotras vznikala ve druhé polovině 90. let, cyklostezek ale ve velké míře přibylo. Vznikla i spousta kvalitních polních cest při komplexních pozemkových úpravách, je vhodné je využít pro cyklodopravu. Některé regionální stezky bychom také chtěli pojmenovat, třeba ze Šternberka do Litovle bude Gustava Frištenského.

Jak chcete, aby síť vypadala po změně?
Chceme zavést systém, kdy pod třemi nadregionálními trasami bude další úroveň, a to tříčíselná spojení mezi obcemi s rozšířenou působností. Nyní nemají žádné číslo, například trasa mezi Uničovem a Šternberkem. Obdobně bude výhledově propojen Šternberk s Litovlí, Olomouc se Šternberkem už je, Uničov s Litovlí až na malý kousek ve Střelicích také. Navazovat na to budou čtyřciferná označení. Dáme mu logickou strukturu: nadregionální, regionální a místní.

Čekají změny některou z dálkových cyklotras?
Ještě letos bychom chtěli přeznačit „pětku“ přes Bělotín a Hranice a přiblížit se k železnici. Po trase jsou Jezernické viadukty, Slavíčský tunel. Po výstavbě několika úseků cyklostezek z Velkého Újezdu do Lipníku nad Bečvou chceme vytvořit přímé propojení Olomouce a Velké Bystřice s cyklostezkou Bečva. Na Prostějovsku se tato trasa přeznačila do atraktivnější podoby kolem Plumlovské přehrady a podél Hloučely.

Kdy byste chtěli mít hotovo?
Je to dlouhodobá věc, třeba na třicet let. Nicméně přínos je zřejmý. Například Štarnov mezi Olomoucí a Šternberkem byl pozapomenutá obec. Dnes má podnikatel provozující tamní cukrárnu každý víkend v sezoně plno, protože tam existuje cyklostezka.

Čeho si všímáte v terénu jako cyklista a projektant zároveň?
Kromě chyb v návrhu po technické stránce, což normální lidé asi nevnímají, mi vadí nepropojená místa. Ta se nejvíce nacházejí ve městech a je pak jejich úlohou problém napravit. Naším úkolem zase je dávat dohromady jednotlivé obce. I to jsou dlouhodobé záměry. Mezi Šternberkem a Uničovem jsme dělali první studii někdy v roce 2007. Máme rok 2022 a jsme téměř před cílem, kdy chybí propojit poslední úsek z Mladějovic na Újezd. Z toho je vidět dlouhodobá práce na přípravě a realizaci projektů, pro veřejnost nepochopitelná.

Jak tedy předcházet tomu, aby se nestavěly nenavazující úseky?
Snažíme se o to. Jestliže se třeba řekne, že v horizontu tří či pěti let vznikne ucelený tah a v té době se postupuje po dílčích úsecích, je to regulérní přístup. Čím delší úsek, tím větší náklady. Obce se také snaží budovat cyklostezky z dotací, z vlastních zdrojů stavěl v posledních letech snad jen Lutín a Rapotín. Alfa a omega jsou v každém případě pozemky.

Dáte nějaký příklad?
Třeba na úseku Šternberk–Uničov je vidět, jak se budoval postupně a bylo to asi jednodušší i z pohledu nároků na veřejné peníze. V Mladějovicích se záměr velmi dlouho zdržel na nedohledatelném vlastníkovi jednoho podílu, kde bylo nějakých směšných patnáct metrů čtverečních. Jenže ten člověk zemřel v 80. letech a nebylo ukončené dědické řízení, které pak bylo hodně složité. Nebo kupříkladu přípravy letos dokončené cyklostezky Kožušany–Nemilany trvaly nějakých sedmnáct let!

Kdy je potřeba stavět cyklostezku a kdy stačí silnice?
Je na to norma udávající, při jakém počtu vozidel za den oddělit cyklistický provoz. Vezměte si navíc, že jde o silnice s povolenou rychlostí 90 kilometrů za hodinu, tam jsou limity přísnější, protože je zde vyšší riziko následků případné nehody. Ve městech je pohled jiný, tam se to za posledních deset, patnáct let změnilo. Spíš je tam tendence využívat jízdní pruhy pro cyklisty na širší vozovce vpravo ve směru jízdy.

Pruhy známe ze silnic různé, jaký je v nich rozdíl?
Legislativně jsou definované do tří úrovní. Nejkomfortnější je plnou čarou oddělený pruh, potom piktogramový koridor. Existují i užší cyklopruhy oddělené přerušovanou čarou. Byla dlouhá cesta k nalezení společné řeči s krajskou správou silnic, protože tato cyklistická infrastruktura vzniká často na silnicích, které většinou patří kraji. Objevovaly se problémy se správcovstvím. V současné době už se tomu krajští silničáři nebrání a v poslední době tak třeba vznikly pruhy a piktogramy v Olomouci v Pasteurově nebo Komenského a také ve Vrahovické ulici v Prostějově, kde se udělala širší vozovka.

Jak číst piktogram? Ukazuje směr, ale ochranu nezajišťuje, je to tak?
Vnímáme ho ve dvou úrovních. Není tam žádná ochrana, je to jen informace zejména pro řidiče, že je zde větší soustředěný pohyb cyklistů. Pokud třeba není komunikace dostatečně široká a nevešly by se pruhy pro cyklisty, je potřeba vypomoct si takto. Druhou úroveň vidíme na propojení cyklostezek, třeba v Lužicích u Šternberka, nově budou i v Olomouci-Černovíře, aby se cyklisté navedli na začátek stezky k nadjezdu nad tratí.

Za kolik se teď vůbec stavějí cyklostezky?
Náklady jsou nyní 11 milionů korun včetně DPH za kilometr délky. Asi dvojnásobek toho, co před deseti lety. Hodně drahý bude most přes Bečvu, předminulý rok získal dotaci od státu, přitom se do toho pustily jen tři obce s pár stovkami obyvatel. Převede cyklostezku na druhou, bezpečnou stranu řeky nad Hranicemi, jde o území obcí Černotín a Ústí. Jsou to zhruba tři kilometry, spolu s lávkou přes sto milionů. Bude to architektonicky krásná stavba dokončená asi v polovině příštího roku.

Na co dalšího se můžou cyklisté výhledově těšit?
Připravuje se ucelený projekt z Olomouce-Černovíra do Štěpánova podél trati s odbočkou do Chomoutova na Hromův dub. Délka přes čtyři kilometry, tři mostní objekty, je to nákladově také ke stu milionům. Zaštiťuje ho mikroregion Šternbersko. Pro srovnání – u lazecké střelnice se stezka připravuje dvanáct let, ale toto má po dvou letech stavební povolení, jelikož úsek vede v ochranném pásmu železnice a díky spolupráci se Správou železnic tam skoro nejsou majetkoprávní problémy. Trasování podél železnice je ideální.

Jak je to s lesy?
V našem případě se s Arcibiskupskými lesy a statky velmi těžko domlouvá. Zrovna jeden z úseků, které by měl stavět Olomoucký kraj, je propojení Ramzovského sedla s Lipovou. Tam se nabízela krásná lesní cesta hned vedle silnice, ale nechtějí nás tam pustit. Odmítli i majitelé luk na druhé straně silnice. Není tedy možné se tudy dostat. Rádi bychom se s Arcibiskupskými lesy domluvili aspoň na značení v lese, bez budování stezky.

Moc tomu nepřidávají soudní spory, když na někoho spadne strom a cyklista nepřežije, jelikož soudy netrestají organizace, ale hledají konkrétního viníka, třeba lesníka. Zodpovědní lidé se pak mohou ostýchat cyklistu do lesa oficiálně pustit. Další věc je povinný odstup metr a půl, protože ten není v lese možný dodržet. Čekáme na revizi zákona, jelikož chceme iniciovat i budování úseku z Hanušovic do Bohdíkova.