Krátce po útoku československých výsadkářů na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha v červnu roku 1942 spustili nacisté v protektorátu vlnu represí.
„Jednou z obětí se stala také přerovská učitelka a první žena zvolená do zdejšího městského zastupitelstva Růžena Stoklásková. Popravena zastřelením byla před osmdesáti lety, 10. června 1942 v Brně na dvoře Kounicových kolejí,“ uvedla Helena Kovářová z Komenského muzea v Přerově.
Do činnosti odbojové organizace se Stoklasová zapojila hned po nacistické okupaci v roce 1939.
„Poprvé byla zatčena na jaře 1940, ale následně ji propustili. Důvodem k jejímu dalšímu zatčení 16. prosince 1941 byla pomoc policejně nehlášeným osobám v rámci širší akce gestapa. Vězněna a vyslýchána byla v Olomouci, později v Brně. Od 27. května 1942 platilo na území protektorátu stanné právo a stanný soud vynesl rozsudek také nad vězněnou Růženou Stokláskovou,“ vysvětlila historička.
V posledním dopise na rozloučenou Růžena Stoklasová napsala: „Hodinu od hodiny jsem připravena na smrt, kterou už přede mnou statečně podstoupily dvě ženy z naší kobky.“
V roce 1946 Růženě Stokláskové udělil prezident republiky udělil vyznamenání Československý válečný kříž 1939 in memoriam. „Dekret podepsal tehdejší ministr obrany generál Ludvík Svoboda,“ doplnila Kovářová
Když v létě 1942 odvádělo brněnské gestapo jednačtyřicetiletou přerovskou učitelku na popraviště, byla podle tehdejších svědků statečná a navenek nedala najevo náznak nepokoje. Povely ke střelbě přerušila pouze statečným voláním určeným dceři: „Sbohem, Miluško! Ať žije republika Československá!“
Její památku uctila přerovská radnice pamětní deskou vedle vchodu do Základní školy Boženy Němcové. Přesně tam kdysi první ženská zastupitelka v Přerově vyučovala.
Škola i Sokol
Růžena Stoklásková se narodila 22. června 1901 v Ljubušce v tehdejší Jugoslávii. Se svými rodiči se však záhy vrátila do Přerova, kde nastoupila do obecné a měšťanské školy. V letech 1916–1920 studovala na dívčím pedagogiu v Přerově.
Svou učitelskou kariéru zahájila v Medlovicích, poté učila v Troubkách a Kojetíně. Na místo odborné učitelky nastoupila až 21. listopadu 1935 na přerovské škole Karolíny Světlé (dnes ZŠ B. Němcové – pozn. red.). Zde působila až do svého zatčení gestapem v roce 1941.
„Růžena Stoklásková milovala své učitelské povolání. Byla vynikající učitelkou, oblíbenou u žáků i pedagogického sboru. Kromě toho byla aktivní i v Sokole, působila v učitelském spolku Komenský, Krajinském sdružení učitelů měšťanských škol nebo pracovala jako funkcionářka odborové organizace Jednoty moravských učitelek. Rovněž předsedala přerovské organizaci Pokrokových žen moravských,“ vyjmenovala před časem Věra Fišmistrová z přerovského státního archivu.
Hlas lidu a odboj
Stokláskové nebyla cizí ani novinařina. Studie a články publikovala v časopisech Česká obec učitelská nebo ve Věstníku Zemské organizace pokrokových žen moravských. Sama měla na starost rubriku Hlídka žen v týdeníku Hlas lidu.
„Na jejích textech je zřejmé, že chtěla naučit a poradit jiným a naučit co nejvíce sama sebe. Neustále si zvyšovala své odborné znalosti soustavným studiem v různých vysokoškolských kurzech při olomoucké univerzitě, účastnila se odborných seminářů, učitelských konferencí a kurzů,“ uvedla Fišmistrová.
V letech 1926–1927 Stoklásková vstoupila do sociálně demokratické strany. Po dvanácti letech byla zvolena do městského zastupitelstva a působila i jako členka rady. Stala se tak historicky první ženou v této funkci v Přerově. Na starost měla tehdejší kulturní a osvětový odbor.
Stoklásková spolupracovala s olomouckým divadlem a jako členka divadelního výboru organizovala zájezdy opery a činohry do Přerova. Ve funkci zastupitelky zastihl Stokláskovou i začátek druhé světové války. V září 1940 Němci zastavili činnost přerovské kulturní komise a rozpustili obecní zastupitelstvo.
Stoklásková se ihned zapojila do odboje, který v Přerově organizovala skupina Obrana národa. ‚Bývalá zastupitelka získávala zprávy, které odbojáři následně vysílali vysílačkou Haná a Nazdar do Londýna. Spolupracovala také na tvorbě letáků, které zásobovaly informacemi celou střední Moravu,“ přiblížila historička z přerovského státního archivu. Kromě toho vozila i materiál zpravodajskému ústředí z Přerova do Prahy a odtud pak přivážela další pokyny, letáky a tiskoviny.
Za rozsáhlého zatýkání v Přerově si pro ni koncem roku 1941 přišlo gestapo. Nejprve ji převezlo k výslechům do Olomouce. Spolu s ní Němci zatkli i její dceru Milušku, tehdy studentku přerovského gymnázia, kterou nakonec po čtrnácti dnech propustili.
V březnu 1942 skončila ve vazbě v Brně, kde si 10. června vyslechla rozsudek trestu smrti zastřelením. „Rozsudek byl vykonán na dvoře Kounicových kolejí. Ve vyhlášce o popravě bylo uvedeno odůvodnění trestu: Odsouzená udržovala spojení s policejně nehlášenými osobami, které mají účast na činech nepřátelských říši a poskytovala jim úkryt,“ popsala Věra Fišmistrová.