„K některým pomníkům jsem zjistil i příběh s nimi spojený. A řadu z nich našla moje manželka. Prodírala se se mnou roštím, šplhala do kopců, a zatímco já jsem drobný památník o dva metry minul, ona ho zahlédla,“ líčí náročnost několikaletého hledání šestasedmdesátiletý Beiger.
Proč jste se rozhodl fotit zrovna pomníky a navíc hlavně v lesích, kde na ně možná náhodou narazí už jen nějaký houbař?
Právě proto, že jsou zapomenuté. Většina z nich se váže k nějakému lidskému neštěstí. Mnohé stojí přesně v místě, kde někoho za války zastřelili, kde někdo zahynul, kde dřevorubce zavalil strom, nebo jsou jen připomínkou dávné události z naší historie. Chtěl jsem ty okamžiky oprášit, ač šlo často o „detektivní“ počin nebo bylo nutné se k pomníčku prosekat křovím.
Když jsou zapomenuté, jak jste se o nich dozvěděl?
Pracoval jsem jako lesník, takže o několika z nich jsem měl povědomí. Když jsem se do focení pustil, pamětníci, lesníci, myslivci a místní lidé mi dávali další tipy. Někteří o pomníčcích třeba věděli jen z vyprávění a vydali se je hledat se mnou. Prakticky jsem prochodil obrovský kus Jablunkovska a Třinecka. Ale do sbírky jsem zařadil i pár zajímavých náhrobků v obcích nebo na hřbitovech.
Například?
V Jablunkově jsem zachytil nenápadnou desku, která je svědectvím kruté události. Dva týdny před koncem války tam postříleli mnoho lidí z nedaleké polské Javořinky. Dozvěděl jsem se, že Němci u toho museli pouštět nahlas hudbu, aby nebyl v okolí slyšet křik umírajících. A za 14 dnů přišli Rusové.
Nestřílelo se však jen za války.
V Bukovci jsem na kraji lesa objevil náhrobek, který rodina postavila místnímu pašerákovi. Zastřelili ho pohraničníci, když před nimi utíkal se zbožím. V této příhraniční oblasti bylo kdysi pašování na běžném pořádku a někteří za to zaplatili životem. V Dolní Lomné stojí pomníček hajného od arciknížete z roku 1919. Zastřelili ho asi proto, že sloužil před převedením pozemků na stát panstvu. Náhrobní kámen má i jeden lesmistr na Filipce, kde ho skolila mrtvice nebo infarkt. Ten je z roku 1911.
Tvrdíte, že pomníčky z doby před 1. světovou válkou zmizely. Tento je asi jeden z mála, že?
Kromě něj už jsem objevil pouze jeden naproti nádraží v Návsí. Pochází z roku 1800, ale víc jsem se o něm nedozvěděl. Domnívám se, že náhrobní kameny z časů Rakouska-Uherska byly zničeny v době, kdy monarchie zanikla a nastala doba ničení všeho, co s ní souviselo.
A jak je to s dřevorubci, zrovna jejich náhrobků bude asi po lesích hodně?
Ano. Jednoho z nich jsem znal osobně. Byl to mladý kluk z Karviné, který se rozhodl s prací v lese skončit. V ten den kácel na svahu Slavíče svůj poslední strom. Kmen ho zavalil a usmrtil. Když jsem se do focení náhrobků pustil, vzpomněl jsem si na toho kluka a po pětatřiceti letech místo, kde k neštěstí došlo, našel včetně náhrobního kamene. I ten strom tam stále ještě leží.
Náhrobní kameny v horách nemají jen lidé, ale i zvířata. Která?
Známý je pomník poslednímu vlku zastřelenému v Beskydech, kousek od Gírové s letopočtem 1914. Na počest zastřeleného medvěda zase lovci položili kámen poblíž vrcholu Ostrý. Dlouho jsem ho hledal a 80 metrů před cílem už to málem vzdal. Na kameni je uvedený rok 1982. Zaznamenal jsem i přírodní chátrající hřbitov loveckých psů v Třinci-Karpentné se zajímavými náhrobky.
Neobvyklé náhrobky se ukrývají v třinecké části Tyra. Prozradíte jaké?
Pod svahem se nachází doslova mysteriózní obří balvan, o kterém panují domněnky, že sloužil v dávných časech jako obětní. Jsou na něm totiž vyryty zvláštní obrazce. Objevil ho třinecký amatérský historik Vladimír Knybel, který před pár lety zemřel. I jemu přátelé postavili hlouběji v lesích pod Ostrým náhrobní kámen, protože v okolí Tyry s kopačkou v ruce pátral po historii Třinecka a vydoloval ze země spoustu unikátních nálezů.
O čem vyprávějí další pomníčky, na které jste narazil v kopcích?
Několik jich je například věnovaných desátému výročí vzniku republiky. Další Masarykovi a pouze jeden Benešovi, leží na Hrčavě. Pomník na Slavíči má třeba významný stavitel lesních cest Jordán. Jmenuje se po něm i trasa z Doubravy na Slavíč – Jordánka. Mnoho kamenů stále lemuje hranice bývalého majetku arcivévody s označením TK – Těšínská komora. A díky manželce jsem odhalil i zarostlý kámen z roku 1935 na Bahenci. Zůstal tam jako připomínka zaniklé německé chaty. Kvůli němu jsme se asi nachodili nejvíc.