Lidé na Ostravsku si tak na řadě osobních setkání mohli ověřit, že, jak říká šéf ostravského Klubu literární fantastiky Aleš Koval: „Je to člověk zemitý, inteligentní, básnivý, s výrazným smyslem pro humor, pracovitý, ale také jedovatý, ironický, neochotný. Ale to se přece stává každému z nás.“
Takové „Menší zlo“. Ostatně, tato povídka příslovečného názvu se v českém překladu objevila jako jedna z prvních a předznamenala Sapkowského ostravská přátelství.
„Má povídka Menší zlo se objevila v brněnském fanzinu AF 167 v roce 1991. O rok později pro hlavní české sci-fi periodikum přeložil ostravský překladatel Jiří Pilch Zaklínače, o něco později povídku Střípek ledu. Tehdy jsem ho ještě osobně neznal a nepředpokládal jsem, že se to stane počátkem krásného přátelství,“ líčí Andrzej Sapkowski.
Špatné zkušenosti s pražským nakladatelstvím
Jiří Pilch (1953–2009) byl vyučený soustružník, v roce 1992 se stal knihkupcem a později majitelem knihkupectví Geralt. „Uveřejnění v Ikarii přineslo výsledek – o vydání zaklínačských povídek v knižní podobě se začalo zajímat pražské nakladatelství Winston Smith. Smlouva byla podepsána a výsledkem byla v roce 1993 vydaná sbírka povídek Zaklínač: Stříbrný meč. Jednotlivé povídky překládali Jiří Pilch, Standa Komárek, Dittmar Chmelař a Roman Sochor. Z knihy se stal komerční trhák,“ vzpomíná slavný polský spisovatel fantasy.
Následná spolupráce s pražským nakladatelstvím však spisovatele zklamala. „Nejprve vzorně uhradili můj honorář, proto byly uzavřeny smlouvy na další Zaklínače: Věčný oheň a Meč osudu. Obě se staly ještě větším hitem. S tím rozdílem, že už jsem nedostal ani grešli. Ba ani zlámanou grešli. Udělal ze mě takového osla, že stačilo jen nasadit chomout, zapřáhnout a popohnat mlácením biče po zadku,“ přiznává Sapkowski.
Andrzej SapkowskiPolský spisovatel (narozen v roce 1948) patří k nejznámějším tvůrcům polské literární fantastiky a po Stanislawu Lemovi je také nejčastěji překládaným polským autorem z této oblasti. Popularitu získal díky sáze Zaklínač. První jeho dílo spjaté s touto ságou se objevilo v roce 1986. V Česku jeho dílo nejvíce zpopularizovalo ostravské nakladatelství Leonardo. Jeho majitel Jiří Pilch měl ve Stodolní ulici rovněž obchod nazvaný podle Sapkowského postavy – knihkupectví Geralt. To posléze přesídlilo do centra Ostravy do Střelniční ulice. Z regionu rovněž pochází Sapkowského dvorní překladatel do češtiny Stanislav Komárek. |
„Ale tou dobou Jiří Pilch, s nímž jsem se již stačil poznat a spřátelit se s ním, založil v Ostravě nakladatelství Leonardo,“ dodal populární autor.
Některé překlady lepší než originál
Vývoj dalších událostí na sebe nenechal dlouho čekat. V roce 1994 vydalo Leonardo sbírku povídek Tandaradei. „Obsahují moje ‚nezaklínačské‘ povídky a třeba poznamenat, že se Češi v tomto opět stali průkopníky. V Polsku se ‚nezaklínačské‘ povídky poprvé v knižní podobě objevily v roce 2000,“ usmívá se známý spisovatel.
Ostravská sekce příznivců fantasy a sci-fi literatury spjatá s Klubem literární fantastiky mu pomohla v několika ohledech. V roce 1995 nakladatelství Leonardo vydalo Krev elfů – první díl zaklínačské pentalogie. Sapkowski z Ostravy rychle takřka ovládl celý český sci-fi knižní trh.
„Další knihy, všechny v překladu Standy Komárka, se pak objevovaly zhruba v ročních intervalech. Někdy byly dokonce lepší než polský originál, protože byly upravené,“ říká Sapkowski.
Po pentalogii přišla řada také na Narrenturmem započatou husitskou trilogii. Opět ji překládal Komárek a vydalo Leonardo. „A přestože nás k mému velkému smutku Jiří Pilch navždy opustil, spolupráce stále trvá,“ dodává autor.
Výjezdy s ostravskými příznivci fantasy
Společně s přátelstvím s řadou fanoušků a organizátorů sci-fi setkání se Sapkowski stal jednu dobu téměř vyhlášeným návštěvníkem místních akcí.
„Patří mezi ně také nesčetné Bílcony (podle Bílovce, města konání akce – pozn. red.), výjezdní cony ostravského sci-fi klubu, asi vůbec nejsympatičtější setkání, na kterých se mi podařilo být. A kolik skvělých lidí jsem na nich poznal! Jaké osobnosti! Můj vydavatel, nezapomenutelný Jiří Pilch. Jeho žena Lenka a syn Robert. Standa Komárek, můj překladatel nad překladatele, schopný jemně opravit autora tam, kde se jemně zmýlil. Standova žena Jana. Pavel Weigel, zasloužilý a vážený překladatel polské literatury. Aleš Koval, Dittmar ‚Didi‘ Chmelař, Roman Sochor a další Ostraváci. Na Ostravsko nedám dopustit,“ nadšeně líčí Sapkowski.
Jedna z jeho posledních návštěv se odehrála v roce 2007, kdy byl hostem Městské knihovny u Sýkorova mostu, kde si někteří hosté nechali podepsat tituly vydané ostravským nakladatelstvím Leonardo. Byly mezi nimi i díly dnes nesehnatelné husitské trilogie. Sapkowski se tak mohl v Ostravě už zase skutečně cítit téměř jako doma.
