Ostravské stopy: V Citronu jsme stvořili kult, s punkem tu končili, říká hudebník Petr Štěpán

  16:56,  aktualizováno  16:56
„V ostravském studiu Citron jsme u snídaně v zimní zahradě tvořili kultovní Amulet, ale s punkovými Hrdiny nové fronty jsme tu o pár let dříve definitivně končili,“ vzpomíná Petr Štěpán. Lídr gothic-rockové formace XIII. století v dalším dílu seriálu Ostravské stopy popisuje svůj vztah k regionu, který mu dal první desku, zázemí v rodině i nezapomenutelný zážitek z koncertu The Cure.

Zpěvák Petr Štěpán | foto: Tomáš Blažek, MAFRA

Česká hudební punková legenda Hrdinové nové fronty a její nástupce, neméně legendární gothic rocková formace XIII. století, jsou neodmyslitelně spjati s osobností jihlavského zpěváka a spisovatele Petra Štěpána.

Přestože je jeho rodiště poměrně daleko, Ostrava jej inspirovala mnohokrát v tvůrčí kariéře. Bylo to pověstné ostravské nahrávací studio Citron, kde vznikla první deska XIII. století a byla to právě Ostrava, kde Hrdinové nové fronty ukončili náhle, ještě před revolucí, svou našlápnutou kariéru.

Tento vztah k regionu byl dán i skutečností, že dřívější partnerka Petra Štěpána, herečka a výtvarnice Lenka Schreiberová, se narodila v Opavě.

„Moje manželka, Lenka Schreiberová, pochází z Opavy, kde jsem velmi často pobýval. Z Opavy jsme jezdili do Ostravy. Tento kraj znám díky tomu. Nejde jen o Opavsko. Právě i k Ostravě mám také vztah, protože jsme tady odehráli mnoho koncertů,“ uvádí Štěpán.

„V ostravském regionu jsme opakovaně vystupovali na několika festivalech, jako je Holba Rock na grilu, Ostrava v plamenech, pravidelně jsme jezdili do klubu Garáž, který jsme střídali s klubem BrickHouse, což mě strašně potěšilo, protože v něm vystupovali na svém evropském turné američtí Dead Kennedys. V Česku měli dva koncerty, jeden byl v Praze a druhý v Ostravě, opravdu mě to velmi potěšilo,“ říká.

Když jsem hrál střepem z flašky, máničky utíkaly, vypráví legenda punku

V Ostravě také sám rád vystupoval. „Všechny naše koncerty v Ostravě byly velice povedené, na festivalech obzvláště krásné. Točili jsme tady pro televizi, report, rozhovor, to stejné jsme dělali pro rádio,“ nadšeně se rozpovídá ikonický hudebník.

Petr Štěpán

Český zpěvák, hudebník, básník, skladatel a textař Petr Štěpán (nar. 1962) je známý především jako vůdčí osobnost gothic rockové skupiny XIII. století. Bývalý lídr punkové kapely Hrdinové nové fronty, spisovatel (Kniha Nosferatu, Zpovědnice) a autor scénické hudby. V Ostravě vznikla první deska XIII. století. Kapela ve zdejším studiu Citron nahrála své průkopnické album Amulet (1992).

Ostravu navštěvuje každoročně. XIII. století ostatně zrovna jede turné k novince Noc vlků. A jednou ze zastávek byl i ostravský klub Barrák.

Ve studiu si vařili

Bylo to skoro symbolické, protože první album ve své kariéře nahrálo XIII. století také v Ostravě, zároveň tady uzavřela svou první fázi legendární formace Hrdinové nové fronty.

„První album XIII. století, Amulet, které jsme natočili v roce 1992 u firmy Monitor, dnes Warner Music, vzniklo v Ostravě. Dostali jsme termín ve studiu Radima Pařízka Citron, kde jsme pobývali. Měli jsme na to týden. Ano, týden se tam natáčela tato dnes už vyhlášená deska, dá se říct, že kultovní, což jsme tenkrát pochopitelně nevěděli. Byli jsme parta kluků, kteří do toho šli tak nějak po hlavě, ve stylu: uvidíme, co se bude dít. Dostali jsme smlouvu na desku a v tomto ostravském studiu jsme ji natáčeli,“ listuje v paměti Petr Štěpán.

Amulet z Citronu má dodnes nezaměnitelný zvuk. „Natáčelo se nám velice dobře. Ve studiu nám pomáhal ochotný zvukař Milan Slezák, který nám vycházel ve všem vstříc. Studio bylo velice luxusně zařízené, mohlo se v něm i bydlet. My jsme si v něm i vařili. Paní Pařízková, maminka Radima, chystala každý ráno v takovém salonku v zimní zahradě snídani. To byla taková kopule přilepená u toho studia, tak tam jsme vždycky začínali,“ směje se Štěpán.

„Bylo to velmi intenzivní natáčení, kdy jsme mohli být ve studiu přítomni neustále. Na něco je to dobré, ale na něco zase ne, protože když natáčím desky dneska, tak zvukař všechny ostatní vyžene, že až bude natočeno, tak jim večer zavoláme. Což tenkrát nebylo. Pro nás to bylo z Jihlavy daleko, a přesto se tady našlo příjemné prostředí, na které dodnes rád vzpomínám. Jde ale o ten výsledek a pod desku Amulet se podepíšu oběma rukama.“

Konce, začátky a The Cure

Ostravu však Petr Štěpán poznal ještě dříve, před rokem 1989. Tehdy se v ní, v klubu Žalák, konal památný koncert Hrdinů nové fronty.

„Byl to poslední koncert Hrdinů. Každý sice bere jako poslední vystoupení kapely Hrdinové nové fronty koncert v Praze v Lucerně, ale není to pravda. Ještě jsme potom jeli, asi čtrnáct dní nato, odehrát poslední koncert právě do Ostravy,“ vzpomíná Štěpán na zánik tehdy jedné z nejsledovanějších punkových formací.

„Tehdy jsme už dopředu slíbili, že přijedeme. Vím, že koncert byl už jednou zrušený nebo zakázaný, napodruhé to ale vyšlo.“

Petr Štěpán tak v Ostravě v rámci své hudební kariéry končil i začínal. „Je to symbolické, v Ostravě jsme začali nahrávat jako XIII. století a skončili s Hrdiny nové fronty. Dokonce někdo ten koncert v Ostravě nahrál. Prosadil jsem jej pak na trojalbum Hrdinů Svět se posral. Druhý disk je právě záznam tohoto ostravského vystoupení.“

Jedná se tedy pravděpodobně o záznam z 11. prosince 1988, na kterém tehdy zněly proslulé skladby jako Dům na demolici nebo Chemická továrna.

Petr Štěpán oživuje Hrdiny. Dáme najevo názor na covidovou diktaturu, říká

Protože Petr Štěpán je velkým milovníkem gothic rockové scény staré školy, nevynechal ani příležitost navštívit severomoravskou metropoli, když v ní vystoupili jeho celosvětově slavní britští kolegové The Cure v roce 2019 na Colours of Ostrava.

„Sbalil jsem kufr, sedl na autobus a pobýval tady asi čtyři dny u mého kamaráda. Vyvrcholením byl ten den, kdy jsme šli na koncert. The Cure v Ostravě, to byl naprosto úžasný koncert. Pochopitelně v těch prvních minutách jsme se v tisícovém davu ztratili, vůbec jsem nevěděl, kde jsem,“ říká Štěpán.

„Snažil jsem se být poblíž zvukařské věže kvůli kvalitě zvuku. Bylo tam zábradlí, kterého jsem se přidržoval, a já prostě sledoval „Kjůry“. Fantastické!“