Ostravské stopy: Klub Voliéra vznikl ze skladu lodí, vzpomíná Zelinský

  16:56
Literární, výtvarný a hudební svět, to jsou tři oblasti, které se při zmínce o Ostravě vybaví historikovi, vysokoškolskému pedagogovi, překladateli a kurátorovi Miroslavu Zelinskému. S jeho jménem je ponejvíce spjat fenomén studentského klubu Voliéra v Reální ulici, založený v roce 1998, nyní však už neexistující.

Literární pedagog Miroslav Zelinský má v Ostravě na co vzpomínat, třeba na založení studentského klubu Voliéra. | foto: Alexandr Satinský, MAFRA

„Ostravu znám od svých dvou let, po celou dobu jsem byl ze všeho nejvíce Porubák, kde jsem také vystudoval gymnázium. Pak jsem odešel studovat do Brna. Zpět jsem se do Ostravy vrátil až v roce 1987, kdy jsem začal učit na Ostravské univerzitě, tehdy ještě Pedagogické fakultě,“ vzpomíná.

Tak začaly všechny Zelinského vztahy s literární Ostravou, například s bratry Hruškovými, Radovanem Lipusem nebo Lukášem Bulandou. „Mým prvním diplomantem byli básník a publicista Ivan Motýl s literárním vědcem Liborem Magdoněm a dnešním nakladatelem Ivošem Kaletou. Vznikla tak parta, která se potkávala a mohla společně tvořit,“ vypráví Zelinský.

O deset let později se mu podařilo uskutečnit bláznivou myšlenku. S kamarády vybudoval v univerzitním dvorku v centru Ostravy proslulý klub Voliéra.

„Koukali jsme společně s Richardem Svobodou, budoucím primátorem Brna, z Reální ulice na dvorek, kde stál sklad lodí, to si tam kánoe schovávali tělocvikáři. A řekli jsme si, že z toho skladu uděláme hospodu a třeba zbohatneme,“ směje se.

Popisuje, že technický stav budovy byl hrozný, lodě vystěhovali a objekt alespoň základně opravili.

Miroslav Zelinský

  • Narozen v roce 1961 v Kroměříži. Literární historik, estetik, výtvarný kurátor a překladatel. 
  • Vystudoval český jazyk a historii, poté působil v brněnské pobočce Ústavu pro českou literaturu. Pracoval jako literární redaktor v televizi a rozhlase. V letech 2002–2004 byl lektorem na Univerzitě Erfurt v Německu. 
  • V letech 1987 až 2004 působil jako vysokoškolský pedagog v Ostravě. Pak odešel učit na fakultu multimediálních komunikací ve Zlíně. Nyní působí na Slezské univerzitě v Opavě v Ústavu filmové, televizní a rozhlasové tvorby. 
  • Tři roky vytvářel pro český rozhlas Ostrava literární týdeník Vikýř. Přeložil na čtyři desítky knih.

„Otevírali jsme těsně po Vánocích v roce 1998. Voliéra byla napůl knihkupectví a napůl studentská hospůdka. Měli jsme ale ještě jiné ambice, a tak jsme začali pořádat první autorská čtení. Do Ostravy tehdy za námi přijížděla spousta lidí, kteří formovali české literární dění devadesátých let,“ přibližuje a zmiňuje například básnířku a spisovatelku Boženu Správcovou nebo básníka Lubora Kasala.

Setkávání básníků

„Organizovali jsme i výtvarné výstavy. Voliéra pode mnou fungovala až do roku 2002, pak se jí ujalo už jiné vedení,“ říká literární historik. 

Koncem 90. let se Zelinský ujal i další fáze existence Galerie a klubu Fiducia v Mlýnské ulici. 

„Převzetí vedení Fiducie mi bylo nabídnuto paralelně s Voliérou, finančně to ale znamenalo krach. Co k tomu dodat, rozbratření jakési mezilidské, dnes do Fiducie téměř nesmím vkročit. Pozitivní je snad jen to, že třeba fotografická galerie, kterou jsme vymýšleli společně s Romanem Poláškem, prestižně funguje dodnes,“ poukazuje Zelinský.

Voliéra patřila dlouhá léta k vyhledávaným studentským podnikům. Nahradila tak sérii starších míst, kde se básníci tehdy s oblibou setkávali. „Ještě před Voliérou tady fungovalo několik spřízněných hospod, kam jsme pravidelně docházeli. Dnes je to Ikar, dříve Bzenecká vinárna neboli Bzenda. Ta svým vnitřním uspořádáním v podobě jednotlivých boxů nám hodně vyhovovala k tomu, aby se tam sešla parta stejně smýšlejících lidí, povídala si nebo četla,“ rozebírá historik.

Zmiňuje i známou restauraci Spolek nebo nedaleký Platan u Domu umění. „Všude byl otevřený prostor, aby se v Ostravě něco mohlo dít,“ zdůrazňuje Zelinský.

Zkreslená představa o Ostravě

V Ostravě sice existovala starší literární generace, jenže ta mladá se k ní stavěla velmi kriticky.

„Vzpomínám si, jak jsme dostali vyčiněno, když jsme v roce 1992 vydali Slovník českého románu, že tam nebyl nikdo z Ostraváků. Bylo to jednoduché, nebylo tam totiž koho dát. Alespoň z našeho tehdejšího razantního pohledu. Nebyl tam ani Oldřich Šuleř ani Miroslav Stoniš, jehož absence mě dnes mrzí,“ popisuje.

Zelinský Ostravu vždy vnímal skrze lidi, kteří v ní působí. Nikdy pro něj neznamenala odstrašující černé město.

„Se zdejšími lidmi jsem si vždy rozuměl a pohybovali jsme se na stejné vlně. Tomu, kdo nebyl z regionu, vždy stálo za to vysvětlovat, že v Ostravě se opravdu něco děje,“ zdůrazňuje.

Představa o Ostravě byla podle něj zejména v českých krajích zkreslená, a to zvláště vinou ideologického jazyka a chimér.

„Nevzpomínám si však, že by na naše literární večery někdo nechtěl přijet, naopak. Třeba Patrik Linhart, Radek Fridrich, Emil Hakl a Václav Kahuda vždy do Ostravy rádi přijeli a pokaždé se jich velmi rád ujal básník Petr Hruška a udělal jim průvodce,“ pokračuje literární pedagog.

O odchodu z města rozhodlo bydlení

V roce 2005 Zelinský Ostravu opustil definitivně. „Vzpomínám si, jak mi ještě ve Voliéře Radek Lipus mé rozhodnutí vyčítal slovy: Ty prcháš, ty utíkáš, ty zrádče. Rok nato on sám odešel do Prahy,“ směje se.

K odchodu ho tehdy se ženou přiměly zejména osobní důvody. „Neměli jsme kde bydlet a už se nám nechtělo motat se pořád po podnájmech. A na Valašsku ta možnost byla,“ líčí.

V současnosti vyučuje v Opavě a ve Zlíně, ale jak sám říká, dění na ostravské scéně sleduje.

„Líbí se mi projekt Klubu Fiducia Ostravské mapy, jsem také velmi zvědav na vznikající Kroniku literární Ostravy. Myslím, že i v současnosti je v Ostravě silná literární generace,“ těší Zelinského.

Velmi se těší z toho, že právě v Ostravě uspěla jeho dcera Kristýna. „Jako produkční Ostravských dnů nové hudby, což je nejen podle mého mínění festival světového formátu. A spolu se svým mužem Danem Konczynou si ještě najdou čas na pořadatelství ostravské verze filmového festivalu Jeden svět,“ zakončuje ostravské vzpomínání.