Ostravské stopy: Ostrava hledá nové poslání a zatím se to daří, míní Rupnik

  8:18
Uznávaný znalec politických a historických spletitostí Evropy Jacques Rupnik letos v Ostravě otevřel svou studovnu a rovněž byl hostem festivalu Francouzský podzim. Právě on v seriálu iDNES.cz a MF DNES Ostravské stopy promluvil o tom, jaké má na město vzpomínky a jak hodnotí jeho současnost i budoucnost.

Ostravská univerzita otevřela prestižní studovnu Jacquese Rupnika. Uznávaný politolog a historik vzdělávací místo sám otevřel. | foto: Adolf Horsinka, MAFRA

„Mé největší pouto s Ostravou vzniklo právě v souvislosti se studovnou, neříkejme tomu knihovna. Tvoří ji část mých knih a jsem velice vděčný Ostravské univerzitě, že tuto nabídku přijala,“ chválí Rupnik. Zprostředkoval ji Spolek Pant v čele s Petrem Pánkem, který o možnosti získat Rupnikovy cenné knihy řekl děkanovi a ten informaci předal rektorovi Ostravské univerzity. Díky tomu se známý politolog a historik vrátil do Ostravy. „Pro mě to je vskutku velmi zajímavé město,“ podotkl známý politolog a historik, který například rád vzpomíná na svou návštěvu Ostravské univerzity v 90. letech minulého století.

„Ostravská univerzita teprve vznikala, paní doktorka Eva Mrhačová, která myslím byla děkankou, mě tehdy pozvala. Setkání s místními studenty pro mne bylo mnohem zajímavější a podnětnější než v Praze,“ vzpomíná Rupnik na tehdejší debatu.

Podle něj byli pražští studenti trochu zhýčkaní, protože všichni zahraniční hosté, významní profesoři, politici a intelektuálové chtěli navštívit zejména hlavní město a v něm také Karlovu univerzitu, případně jinou vysokou školu.

Naopak Ostravská univerzita byla tehdy novinkou, všechno ji teprve čekalo a ona hledala svůj profil.

„Většina studentů z Ostravska uvažovala jinak než pražští vysokoškoláci. Jejich pohled na tehdejší dění byl trochu odlišný, než co jsem slyšel v Praze. Diskutovali jsme o válce na Balkáně, o Evropské unii, jejich zájmy zrcadlily jinou perspektivu. To pro mě bylo zajímavé a inspirativní, dost odlišné od častých dotazů v Praze, které tazatelé opakovali po učitelích a po tom, co slyšeli v televizi,“ vysvětluje Jacques Rupnik, jak tehdy vnímal ostravskou akademickou půdu.

Poznal i nejslavnější éru Stodolní ulice

Ostrava pro něj přitom neznamená jen dlouholetou známost s vysokou školou. Pro zpestření přidává i prožitek po přednášce s diskusí, kdy se studenty zamířil do proslulé Stodolní ulice.

Jacques Rupnik

Politolog a historik Jacques Rupnik

Známý politolog a historik specializující se na východní Evropu se narodil v roce 1950. Od roku 1982 je profesorem na Institutu politických studií v Paříži.

Autor několika knih o východní Evropě a evropské integraci. Po sametové revoluci působil jako poradce prezidenta Václava Havla.

Na začátku letošního roku daroval Jacques Rupnik Ostravské univerzitě přes dva tisíce dokumentů v českém, slovenském, francouzském či anglickém jazyce. Jedná se o publikace z oblasti mezinárodních vztahů, politologie, historie nebo práva.

V univerzitní knihovně tak vznikla studovna, která byla slavnostně otevřena 17. června.

„Kdysi prý měla neblahou pověst, ovšem tehdy, v první polovině 90. let, se z ní stala velice živá ulice. Vím, že to tam hodně žilo a každý večer ji studenti navštěvovali a vytvářelo se z ní velice sympatické místo,“ popisuje.

Při letošní návštěvě Ostravy měl možnost si město více prohlédnout, zavítal i do Karviné, což hodně ocenil. A hned našel i paralely s historií tohoto regionu.

Ostrava je totiž pro Rupnika pozoruhodná svou minulostí, kdy se v ní setkávalo hodně Čechů, Němců i Poláků. „Významná je její poloha. Jsme nedaleko od Polska a tyto rozmanité vlivy jsou znát. Ostrava měla již v minulosti svou důležitost a tu rozhodně neztrácí,“ konstatuje.

Z dětství si vzpomíná například na to, že se v souvislosti s Ostravou občas hovořilo o NHKG, což byla Nová huť Klementa Gottwalda, a o VŽKG, tedy o Vítkovických železárnách Klementa Gottwalda, prvního komunistického prezidenta.

„Všechno bylo KG, které bylo tehdy všudypřítomné. To se pak odřízlo a zůstaly průmyslové objekty, z nichž ještě některé částečně fungují. Jiné naopak ukazují, co se stane s objektem, který však již neplní svou původní funkci. Třeba v Karviné vidíte architekturu 50. let, která mimochodem nebyla až tak špatná. Mám na mysli hlavní ulici, nejsem přitom architekt a vůbec se v tom nevyznám. Je to můj povrchní pohled na toto místo, ale je to určitě lepší než paneláky ze 70. let,“ srovnává.

Region hodně ovlivnila národnostní různost

Podle něj se navíc ukazuje, že v tomto regionu jsou město a venkov propojeny. „Lidé z vesnic přišli pracovat do Karviné a do dalších nově postavených měst. Na návštěvě Ostravska je pro mě zajímavou příležitostí poznat národnostní různost, to je pro mě nejdůležitější a vždy mě to jako historika vzrušovalo,“ zmiňuje.

Rovněž si uvědomuje význam Ostravska pro tuzemský průmysl. „Už však nejde o poznání plného provozu, ale alespoň stop po něm. Po zdejší velké průmyslové minulosti,“ poznamenává.

Dědictví 20. století dělá podle něj z Ostravska jedinečnou lokalitu. „Vítkovice, Karviná a další lokality, to jsou dějiny 20. století. Zdejší region obsahuje stopy všeho, co poznamenalo minulé století. Jak průmysl, tak i životy lidí. Sociologické složení s politickou dimenzí. A když tato politická dimenze zmizí, stopy po 20. století tady pořád přetrvávají,“ vysvětluje s tím, že na Ostravsku jsou tyto pozůstatky daleko patrnější než kdekoliv jinde v České republice.

„Jinde se malá města rychleji vzpamatovala, vymalovala, vyretušovala a docela prosperují,“ míní politolog.

Ostrava však podle Rupnika o svou významnou roli nepřišla a dále se proměňuje k lepšímu. „Význam současné Ostravy vidím v její minulosti, ale také ve schopnosti se transformovat. Dědictví 20. století zůstává, město si však hledá nové poslání, kdy vše, co zbylo, může být použito pro nové účely. Stačí navštívit Vítkovice a tam řeknou, že chystají divadelní představení, pak festival Colours of Ostrava a podobně,“ nastiňuje přerod regionu.

Dodává, že zděděné image z minulosti je již překonané. „Město hledá novou perspektivu, na níž se právě hodně podílí Ostravská univerzita. Co se povedlo za třicet let, to je podle mě docela úspěch. Také proto se sem rád vracím,“ zakončuje Rupnik své vyprávění.