K rozhodnutí začít cvičit dospěl před dvěma lety a přesvědčil i svého otce. „Souhlasil jsem. Myslel jsem ale, že ho to brzo přestane bavit,“ vzpomíná na dva roky starou prosbu Zygmunt Kokotek.

Jenže nepřestalo. Pro osmnáctiletého Ondřeje se posilování stalo vášní a jeho příběh možnou inspirací dalším handicapovaným lidem. „Nevidím je chodit do posilovny, což je podle mě škoda. Myslím, že se bojí reakcí lidí a občas jim chybí i silná vůle,“ míní.

Vůle, to je to, co naopak nechybí mladému muži z Karviné. „Když začínal, tak chytil tyčku do ruky a ztrácel balanc, neudělal klik. Za tu dobu udělal obrovský pokrok. To vše proto, že na sobě makal tady i doma,“ podotýká šéf fitness-centra Radim Volák.

Ondřej se svým otcem docházeli v době, kdy to ještě bylo možné, do posilovny třikrát týdně. Zvedání železa mu pomohlo nejen s nabráním svalové hmoty. „Začal jíst jednou rukou sám. Zlepšil koordinaci, zmírnilo se mu škubání těla,“ popisuje viditelný pokrok otec Zygmunt. Není jen doprovodem, posilovat začal i on. „Inspiroval mě. Teď cvičíme společně, soutěžíme spolu,“ podotýká.

Reakce ostatních návštěvníků posilovny jsou podle otce i syna jen pozitivní. „Podporujou mě a hecují. Majitel fitka mi ukázal, jak cvičit, jak se stravovat. Kvůli němu jsem tam, kde jsem,“ podotýká mladík, který má teď před sebou vytyčený velký cíl.

Účast na první soutěži mu překazila pandemie

Chce se zúčastnit soutěže v benchpressu pro handicapované. Splnit se mu měl už na konci března, jenže plány zhatila koronavirová opatření. „Tak na sobě můžu ještě zapracovat. Zatím zvedám na bench čtyřicet kilo, což je pořád docela málo,“ říká skromně.

Odhodlání studenta praktické školy Slezské diakonie zaujalo nejen fitness komunitu, ale po zveřejnění příběhu v televizi a na sociálních sítích mu chodí desítky podporujících vzkazů ze všech stran společnosti. „Nečekal jsem takovou odezvu. Je skvělé, že nám nepřišla jediná negativní reakce,“ podotkl Zygmunt Kokotek. Na podporu jeho syna dokonce vznikl transparentní účet, kde už lidé začali posílat peníze. „Ty nám pomohou s dražší léčbou,“ těší otce Ondřeje.

Ve splnění dalších vytyčených cílů nezastaví dvojici ani zamčené dveře posilovny. „Musíme teď prostě více cvičit doma,“ shodují se.