Před devadesáti lety se narodil Miroslav Mamula, rudý postrach Ostravska

  16:56
Vysoká postava, světlé vlasy, zjevný předkus, mírně šilhající. Na prvomájových tribunách a při kladení věnců k památníkům byl Miroslav Mamula, nejmocnější komunista v někdejším Severomoravském kraji, nepřehlédnutelný. Velmi výrazně ovlivnil i životy mnoha lidi v regionu. Od jeho narození uplynulo devadesát let.

Miroslav Mamula (vpravo) se na letišti v ruském Volgogradu vítá s tamním oblastním šéfem komunistů Leonidem Kuličenkem. | foto: Z publikace Cesta družby 1983

Komunista stalinistického typu, který svůj život proměnil v třídní boj. Po roce 1968 se stal symbolem takzvané normalizace v regionu a jeho působení je vnímáno hodně negativně. Tak hodnotí Mamulův odkaz historici, kteří se zabývají 20. stoletím na Ostravsku.

Mamula vyrůstal v dělnické kolonii ve Slezské Ostravě a už v sedmnácti letech, tedy v roce 1947, vstoupil do Komunistické strany Československa (KSČ).

Vyučil se zámečníkem a v této pozici začínal v textilce Slezan ve Frýdku-Místku. Když absolvoval jednoroční akademický dělnický kurz a na konci 50. let Vysokou školu politickou ÚV KSČ, byla jeho profesní dráha předurčena.

Pak už v komunistické hierarchii strmě stoupal. Od tajemníka pro ideologii Okresního výboru KSČ ve Frýdku-Místku přes obdobnou pozici na Městském výboru KSČ v Ostravě po vedoucího oddělení stavebnictví, dopravy a životního prostředí na krajském ústředí KSČ.

Okupace v srpnu 1968 s následným utužením socialismu pak Mamulu vynesla na krajský komunistický trůn: od roku 1970 se na dlouhých 17 let stal vedoucím tajemníkem krajského výboru KSČ, současně byl členem celostátního ústředí KSČ a poslancem. V tehdejším Severomoravském kraji, který zahrnoval i Olomoucko, Jeseníky a Vsetínsko, tak byl prakticky neomezeným vládcem.

Noví soudruzi nahradili renegáty

V regionálních publikacích za tzv. normalizace se hojně objevovaly úvodníky podepsané Miroslavem Mamulou. Těžko říci, zda texty psal, nejspíše je „jen“ schvaloval a pak se pod ně nechal podepsat. Možná i v případě brožury „50 let Čs. rozhlasu v Ostravě“ z roku 1979, kde také „zúčtoval“ s rozhlasáky z roku 1968.

„...Tuto úlohu plní ostravský rozhlas dosud s výjimkou let kontrarevoluce, kdy i zde část pracovníků přešla na stranu nepřátel naší socialistické politiky i našeho spojenectví se Sovětským svazem.

Po nástupu nového vedení strany v čele se s. Husákem se zásluhou pracovníků, kteří zůstali věrní marxismu-leninismu a proletářskému internacionalismu, i zásluhou nových soudruhů, kteří do rozhlasu přišli nahradit renegáty, se situace rychle ozdravila a ostravská rozhlasová stanice dala své vysílání cele a bezvýhradně do služeb politiky strany....“

RSDr. MIROSLAV MAMULA, člen ÚV KSČ a vedoucí tajemník Sm KV KSČ  

Legendárními se staly takzvané mamulovky, tedy pracovní soboty, které se konaly jen v kraji jako příspěvek Ostravska k proklamovaným šťastným zítřkům.

Prohlašoval, že si z Ostravy nenechá udělat Prahu a případné oponenty, ať už ve straně nebo ve společnosti, neváhal existenčně zničit. Nebyl nikdo, koho by se lidé v kraji více obávali.

Údajně měl velmi kladný vztah k alkoholu, což nakonec vedlo k závažnému onemocnění trávicího ústrojí a jeho smrti 6. května 1986.

Poslal by Mamula na demonstranty milicionáře?

Stranický ústřední list Rudé právo se s Mamulou loučil na titulní straně: „Svou rozhodností a přirozenou autoritou výrazně přispěl k důslednému zebezpečování politické linie KSČ ve všech oblastech společenského života v kraji, zejména na rozhodujících úsecích národního hospodářství. Čest jeho práci a světlé památce!“

Jeho pohřeb 15. května 1986 v ostravském Domu kultury se pak stal obrovskou tryznou, když předtím bylo jeho tělo vystaveno v rakvi.

Kdyby se Mamula dožil sametové revoluce, tak podle některých názorů by neváhal poslat do ulic proti demonstrantům milicionáře, tedy stranické ozbrojené jednotky.

Další specialita: bezmasé středy

Podle současného komunistického krajského zastupitele Josefa Babky se Mamulovi přisuzuje více, než co bylo pravdou. „Dost lidí si ho totiž plete s jeho jmenovcem, který ve druhé polovině 60. let měl na ÚV KSČ pod sebou bezpečnostní složky,“ zmínil.

Mamulu poznal i jinak, určitý čas totiž žil ve stejném domě v Preslově ulici v Ostravě. „Mamula měl šest dětí a vzpomínám, jak si s těmi posledními, dvojčaty, hrával. Působil normálně.“

Babka potvrdil konání mimořádných pracovních sobot a přidal další dobovou krajskou specialitu za působení Mamuly. „Nějaký čas fungovaly v restauracích bezmasé středy. Restaurace a jídelny mohly nabízet třeba smažák, ale už ne vepřo, knedlo, zelo. Byla to snaha po zlepšení zdraví obyvatel i reakce na nedostatek masa na trhu v určitě době.“

Autor: