„Řada z nich odřekla účast. Báli se o svůj obraz u veřejnosti, takzvané PR, někteří se pak obávali, že se nakazí,“ říká v rozhovoru pro MF DNES Lukáš Heczko, šéf Iniciativy Dokořán, která v Karviné přes letní měsíce organizuje desítky akcí. Teď je musí hromadně rušit.
Co říkáte na nedávná omezení krajských hygieniků, která nabyla platnosti prakticky ihned po zveřejnění? Právě rychlost jejich zavedení se setkala s velkou kritikou, a to nejen u umělců.
To, co se stalo v Ostravě, byl upřímně řečeno masakr. Že někdo vydá prohlášení, které vejde okamžitě v platnost, je šílené. Například u NeFestivalu se tak stalo jen pár hodin před pátečním otevřením areálu, kdy bylo vše naplánováno. Pro mě je to nepředstavitelné.
Tehdejší tiskovka vás v Karviné asi tolik neparalyzovala, vzhledem k tomu, že přísná opatření platila na Karvinsku již dříve...
Ano, my jsme si omezeními prošli ve třech vlnách. Poprvé v březnu, kdy se jasně vymezilo, že nebudou hromadné akce. Vzali jsme to, začali šít roušky, distribuovali je mezi lidi a přišli s výzvou: Nos roušku, zachraň léto. Skutečně jsem tomu věřil, v březnu by mě nenapadlo, že se v tom budeme ještě takhle babrat. Pak přišlo rozvolnění a my plánovali akce na červen, ale objevilo se ohnisko na Dole Darkov.
A další vlna opatření.
Přesně. Po nějaké době nám opět bylo umožněno pořádat akce do 500 lidí, ale věděli jsme, že situace není dobrá a může to být brzy zase na sto lidech. Což se potvrdilo. Takže jsme kulturní program letošní sezony skládali natřikrát a pokaždé s obavami, že budeme muset akce kvůli neustále se měnícím nařízením zrušit.
To musí být demotivující.
Demotivující pro celý tým Dokořánu, který na přípravě akcí pracuje. Ani nálada veřejnosti na sociálních sítích nebyla dobrá. Psali nám: Proč to propagujete, když víte, že se to stejně nebude konat. Ale pořád jsme si říkali, že možná víc než kdy jindy má smysl snažit se něco zorganizovat a pokusit se lidem dopřát pocit z návratu do normálního života. Navíc na pořádání akcí je navázána řada profesí, kromě organizátorů jsou to zvukaři, technici, sekuriťáci, promotéři. Ti všichni přicházejí o příjmy, i jim jsme se snažili zachováním akcí pomoci.
Má pro vás smysl pořádat akce pro stovku, maximálně stovky lidí?
Velké akce rozhodně ne. Roky pracujeme na tom, aby lidé chodili v tisících a oni se to opravdu naučili. Dělat zásadní akce pro sto nebo pět set lidí nemá smysl. Ani ekonomický, ani jiný.
Jak tedy naložíte s letošní sezonou?
Ještě před zmíněnou krajskou tiskovkou jsme se rozhodli, že všechny velké akce letošní letní sezony rušíme. Jde o zhruba padesátku událostí naplánovaných do konce srpna, které se prostě neuskuteční. Zaměříme se na bufet a lodičky, které v parku provozujeme. A taky chystáme pár malých koncertů místních karvinských kapel.
Místní kapely jistě z vystoupení v Karviné mít obavy nebudou. Ale co ty přespolní? Nebyl problém i v tom, že se skupiny bály do Karviné kvůli blízkému ohnisku přijet?
Ano. Nebudu jmenovat, ale pár uskupení a interpretů odmítlo do Karviné přijet. Vysvětlovali to tím, že by to nebylo dobré pro jejich obraz na veřejnosti. Někteří se zase báli nakažení. Byť by tam byl podle mě docela bezpečný distanc už tím, že by byli na pódiu…
Jak si poradíte s letošním výpadky příjmů? Položí vás?
Letos jsme na nějakých čtyřiceti procentech minus v příjmech oproti minulému roku. Drží nás provoz bufetu a provozování lodiček, ačkoliv nám rozhodně ani deštivé počasí příliš nepřeje. Ale myslím, že to finančně ustojíme. Hodně nás naštěstí podporuje město, za což jsme vděční.
Iniciativu drží nad vodou provoz lodiček a bufetu ve vyhledávaném zákoutí karvinského parku.
A také dlouho scházeli turisté z Polska. Bylo citelné, když k vám několik měsíců přes uzavřené hranice nemohli jezdit?
Bylo to určitě hodně poznat. Ale na druhou stranu ve chvíli, kdy se hranice zase otevřely, tak k nám začali jezdit ve velkém. Poláci jsou vděční hosté, máme s nimi dobré zkušenosti.
Pokud byste se měl vcítit do role hygieniků a dalších kompetentních lidí, myslíte si, že současná opatření jsou potřebná, nebo přehnaná?
Já si hlavně vždy říkám, že bych nechtěl být na jejich místě. Ve chvíli, kdy se zavedou tvrdá opatření a začnou klesat čísla nakažených, tak jsou kritizováni, že je to zbytečné. Jakmile je rozvolní a počty rostou, zase jsou hnáni ke zpřísnění. Takovou situací si procházíme poprvé. Je to jako z apokalyptického filmu a já nechci nikoho kritizovat. Jen mi vadí, že neexistuje nějaký plán, kterým bychom se mohli řídit. Například že při určitém růstu nemocných nebo hospitalizovaných se budou zavádět určitá opatření. Teď se o nich dozvídáme pozdě a občas až hodně chaoticky.