K trestu mu budou později velmi pravděpodobně dopočítány čtyři měsíce, a to z podmínky za krádež, v jejíž zkušební době čin provedl.
Rozsudek není pravomocný, protože jak odsouzený, tak i státní zástupce si ponechali lhůtu na případné odvolání.
Státní zástupce Kandráčovi už na začátku líčení navrhoval trest sedmnáct let vězení. Protože se však podle nové možnosti dohody o vině a trestu s obhajobou na výši trestu neshodli, muselo se jednat dále.
Obžalovanému hrozilo patnáct až dvacet let, ještě vyššímu trestu bránil fakt, že Kandráč dosud nebyl ve vězení. Tři záznamy v trestním rejstříku měl většinou za krádeže.
Soudce verdikt zdůvodnil tím, že pro trest vyšší dvaceti let nebyly splněny zákonné podmínky, a to například velmi obtížná resocializace, tedy náprava a návrat do společnosti. Naopak znalec uvedl, že Kandráčův postoj k činu, tedy přiznání viny a lítost, jeho resocializaci zvyšuje.
Nová možnost prohlášení viny pak trest snižuje, čehož Kandráč využil. A opakoval, jak činu lituje. Soudce však poznamenal, že i bez úplného doznání byly důkazy poměrně jednoznačné, například společné stopy krve zavražděné a stop obžalovaného.
Podezření, že přiznání viny bylo motivováno výhradně nebo zejména snahou snížení trestu, posiluje i to, že až do soudního líčení Kandráč vinu popíral. Až v jednací síni prohlásil, že je vinen.
Přitěžující okolností bylo i to, že svůj čin provedl s rozmyslem, byť ho původně neplánoval. Servírku však vedl do skladu osmnáct metrů, což trvá déle než deset sekund, takže podle soudce svůj čin rozhodně neuskutečnil v nějakém pohnutí mysli. „Jedinou motivací tak byla likvidace svědka, který by ho identifikoval jako pachatele krádeže peněz,“ poznamenal soudce.
Obžalovaný si na samotný útok prý nepamatuje
Loni v prosinci se silně opilý Kandráč vypravil do pohostinství U Lišáka v Ostravě-Hrušově. V pozdních hodinám tam osaměl se servírkou, která v zařízení pracovala krátce. Občas spolu prohodili několik slov. Šestačtyřicetiletá žena nedlouho před uzavírací dobou udělala osudovou chybu, když před Kandráčem začala počítat tržbu.
„Viděl jsem stovky, dvoustovky i nějakou pětistovku. Chtěl jsem si ty peníze vzít,“ popsal Kandráč. Z baru vzal odložený nůž, pak i peníze a ženu donutil odejít do skladu. Tam ji pak podle obžaloby padesátkrát bodl do hrudi, krku i hlavy. Napadená neměla šanci přežít.
Kandráč si prý samotný útok nepamatuje, říkal, že má výpadek paměti. Při zahájení líčení plakal a omlouval se s tím, že si čin nikdy neodpustí. Když ho soudce vyzval, aby se podíval na fotografie oběti, stále odvracel hlavu. Vinu přiznal, odmítal však, že mrtvou ženu navíc okradl o peníze, mobil a další věci z její kabelky.
Partner zavražděné: Život za život
Kandráč je otec osmi dětí, rodina žila hlavně ze sociálních dávek. Muž sice pracoval na dohodu u příbuzné, ale současně měl přes dvacet exekucí, například za služby mobilního operátora. „Ve vězení budu pracovat a dluhy splácet,“ sliboval.
Jednání se účastnili i partner a syn zavražděné ženy. Muž řekl, že si nejprve myslel, že partnerka po směně šla ještě někam oslavovat svátky. Jenže pak mu telefonoval kamarád, že se v hospodě něco stalo. Volal vedoucí, která si na něj vzala číslo, a pak už přijeli policisté.
„Byl to pro nás obrovský šok. Pokud dostane navrhovaných sedmnáct let, tak i to je málo. Jak se říká, život za život, ale co naděláme,“ uvedl ještě před vyhlášením rozsudku. Po něm pak oba pozůstalí rychle opustili jednací síň.
