„Nejdůležitější je získat si vzájemnou důvěru,“ říká zaměstnanec sdružení pro podporu prevence a práce s drogově závislými Krystal Help v Krnově, který je sociálním pracovníkem v terénu už téměř pětadvacet let.
Proč jste si vybral zrovna drogově závislé matky?
Jsou hodně specifickou sociální skupinou, která vzbuzuje neuvěřitelné množství emocí. Z pohledu laické veřejnosti je matka užívající drogy velice ohrožující pro společnost a hlavně pro dítě samotné. Tím pádem jsou jednou z nejožehavějších skupin mezi drogově závislými.
Čím je práce s nimi tak odlišná?
Určitě to není pro každého. Nesmíte do práce s nimi přenášet svá měřítka hodnot o tom, jak má vypadat správná rodina. Zvlášť pro ženy, které mají samy doma dítě, je to náročné. Já mám jako muž potřebný odstup a dokážu si s nimi vybudovat vztah založený na důvěře. Mnoho z těchto maminek mělo v minulosti problém s oddělením sociálně-právní ochrany dětí. Nesou si z minulosti škraloupy, sociálním pracovníkům už nevěří a bojí se znovu spolupracovat. Mají strach z odsouzení a odebrání dětí. Já si s nimi vytvářím křehký vztah, kde je důvěra to nejdůležitější.
Jak práce s nimi vypadá?
Začínáme s každou maminkou úplně od začátku. Učíme se komunikovat a často využíváme přístup zvaný harm reduction, což je snaha o minimalizaci rizik. V praxi to vypadá tak, že mamince řeknu, že pokud už drogy musí brát, měla by se snažit, aby to bylo bezpečné. Měla by zajistit pro dítě hlídání, zabránit jeho styku s infekčním materiálem a dítě by nemělo drogy doma vůbec vidět. Stejně tak by neměla domů zvát další uživatele drog.
Takže matky nepřesvědčujete, aby drogy přestaly brát?
Klást přílišný tlak na abstinenci maminek je zbytečné, protože právě na tom všechno kolikrát pohoří. Ony často nejsou schopné ze dne na den s užíváním drog přestat. V momentě, kdy na tom budu trvat a lpět, nebudou schopné dostát svým závazkům a znovu odejdou z toho vztahu poničené a se špatnou zkušeností se sociálními službami. Chce to postupovat pomalu, aby mě přijaly.
Pomáhá to?
Právě díky němu se mi v minulosti dařilo v Bruntále vybudovat skupinku asi dvanácti matek, se kterými jsem dlouhodobě pracoval. Nejprve navázal spolupráci s jednou maminkou a jejími dětmi a ona pak své dobré zkušenosti se mnou začala říkat i dalším maminkám v rámci komunity. Začaly si pak na mě dávat echo, že jsem pro ně v pohodě, můžu s nimi pracovat, a takto se mi postupně vytvořila celá skupinka.
Jaké drogy nejčastěji řešíte?
Nejvíce se setkávám s pervitinem. V momentě, kdy maminka kouří marihuanu, tak to nebývá takový problém v péči o dítě, v jejím zdravotním stavu a také v celkových dopadech na společnost. Pokud ale užívají pervitin, je všechno mnohem horší.
Kolik klientek máte na starost?
To je hodně proměnlivé a jsem limitován svým rozvrhem. Nedávno jsem navíc změnil působiště z Bruntálu do Krnova a tam si klientelu začínám znovu budovat. V současné době ale spolupracuji dlouhodobě s deseti maminkami. Kromě Krnova dojíždím také na Osoblažsko, do Horního Benešova, Jindřichova nebo Albrechtic.
A tyto klientky vás kontaktují samy?
Někdy ano, ale jako terénní pracovník jezdím na místo a aktivně se tyto lidi snažím vyhledávat. Občas mě ale kontaktuje také někdo z jejich okolí. Například partner.
Jak dlouho taková spolupráce trvá?
Dokud to jde. Práce klidně může trvat i deset až patnáct let a nepřestává. Pomáháme těmto maminkám navázat spolupráci i s dalšími návaznými službami nebo s oddělením sociálně-právní ochrany dětí. Postupně tak získávají větší zázemí. Někdy se podaří zařídit i nějaké sociální dávky nebo příspěvky na bydlení. Bavíme se i o vzdělání samotné matky a její schopnosti vrátit se zpět do běžného života, aby mohla normálně fungovat.
Stává se také, že se ženy zbaví své závislosti na drogách úplně?
Ano, někdy se to podaří. Jiné se naučí drogy omezit natolik, aby byly zodpovědnými matkami. Setkal jsem se například s maminkou, která brala pervitin, ale vyhledala pomoc adiktologa i dalších služeb. Život se jí srovnal do té míry, že drogy brát přestala. Začala mít stabilní bydlení, vystudovala vysokou školu a v současné době je úspěšnou vedoucí v jedné firmě. Na druhou stranu jsem ale pracoval i s klientkou, které čtyři děti museli odebrat z péče. Ona i přesto otěhotněla popáté a měla vizi, že tentokrát už bude skvělou mámou. Bohužel ani popáté se to nepovedlo a i nyní hrozí odebrání dítěte z její péče. Ale to je extrémní případ selhání a s tím se nesetkávám tak často.
Jak intenzivně s klienty pracujete?
To je hodně individuální. Někdo vyžaduje kontakt dvakrát týdně, někdo jednou za čtrnáct dní. Vždy zjišťujeme požadavky konkrétní maminky a snažíme se ji naladit na spolupráci.
Jak taková schůzka vypadá?
Základem je rozhovor, který je na začátku neformální. Pro mě je ideální navštívit klientku u ní doma, kde můžu zmapovat celkovou situaci okolo dítěte. Jestli žije v přijatelných podmínkách, jestli není zanedbávané, zda je čisté, nebo špinavé nebo má i nějaké hračky. Zkoumám také projevy dítěte a jestli jsou úměrné jeho věku. To všechno mi pomáhá utvořit si ucelený náhled na situaci klienta. Dále používáme techniku smart plánování.
Co to znamená?
Klademe si reálné cíle, na které je maminka schopna dosáhnout a plnit je. Někdy se může jednat o drobnosti. Vše s časovým odstupem vyhodnocujeme. Cílem ale je klientce posílit sebevědomí a nějakým způsobem ji vrátit do normálního fungování v životě.
Můžete uvést příklad?
Někdy to mohou být opravdu banality jako to, že klientka vypere pračku dítěti, věnuje se mu a jde s ním na procházku. Nebo že si sama vyřídí sociální dávky a zajde si pro novou občanku. V našich očích se jedná o drobnosti, pro ně jsou to ale neuvěřitelné kroky.
Takže slouží jako motivace?
Přesně tak. Pokud se to povede, tak maminky chválíme a snažíme se je podpořit. To je velice důležité. Když nastoupí kritika, je to krok zpátky.
Jak se na spolupráci odrazila pandemie?
Velice se zhoršila komunikace se sociálními službami, což mělo na sociální slabší skupiny velké dopady. Někdy došlo k úplnému přerušení léčby, a to byl opravdu výrazný zásah do života těchto lidí. My konkrétně jsme se snažili v rámci mezí zákona služby poskytovat, ale nebylo to vůbec jednoduché. Šlo nám hlavně o to, abychom nezpřetrhali pouta, která jsme tak pracně vybudovali. Bohužel ale nepomáhá ani to, že po pandemii zase přišla inflace a zdražování. Klienti se často dostávají do existenčních problémů. Takovým lidem může hodně pomoci i jednorázová pomoc.
Vzrostl během covidu počet uživatelů drog?
V podstatě ne, ale více se to ve společnosti rozkrylo. Zvýšila se výměna injekčního materiálu zhruba o 10 procent. Všimli jsme si ale také, že se snižuje věk prvních užití návykových látek i pravidelných uživatelů. S marihuanou se setkáváme u dětí od 11 let a pervitin se dostává na scénu ve 13 až 14 letech, což je zneklidňující. Současným trendem je i kratom, který je legálně dostupným doplňkem stravy. Už ale existují studie o tom, že způsobuje závislost. Gram kratomu stojí pět korun, což z něj dělá velice výhodný artikl a nedaří se nám proti tomu bojovat. Přichází také první signály ze škol, že se o něm děti baví a nosí ho do školy.