Důvodem změny v centru města byl zoufalý stav původních budov a nápad na výstavbu nové, prostorné a reprezentativní radnice. Současná Hláska na Horním náměstí je totiž původně provizoriem.

Stopku přinesl únor 1948, a když se pak koncem 60. let začalo s otázkou nové zástavby opět pracovat, přednost dostaly obchodní a restaurační plochy.

„Dnes už to tak nevnímáme, ale pokud hovoříme o jižní frontě domů na Horním náměstí, musíme hovořit o celém bloku mezi náměstím a ulicemi Popská a Ostrožná,“ popsal opavský historik architektury Pavel Šopák.

„Prostor, kde je dnes park za Slezankou, byl hustě zastavěný. Protínaly jej jen dvě uzounké uličky – Rathausgasse a Breuergasse,“ dodal.

Také Ostrožná a Popská byly mnohem užší. Zástavbu tvořily domy se středověkým jádrem, jejichž zděné konstrukce začaly vznikat na přelomu 16. a 17. století a v dalších obdobích rostly o další patra. Fotky z 30. let minulého století ukazují, že nebyly v dobrém stavu.

„Kdybychom do těch uliček vstoupili, viděli bychom prověšené konstrukce, vzlínající vlhkost, těsná schodiště, špatnou hygienickou situaci, hlodavce, šváby. Šlo o velmi zchátralé budovy,“ nastínil Šopák.

Vnitroblok obývala chudina, bylo tam také zázemí různých provozů. Domy lemující přímo linii náměstí měly v přízemí restaurace, obchody a další provozovny, nahoře byly byty.

Archeologové řeší tajemství domů na náměstí v Opavě, výzkum začne na jaře

Součástí fronty byla i původní opavská radnice. Ovšem kvůli rostoucí agendě už léta nestačila. Město s ní krčky propojilo sousední domy, ani to ale problém neřešilo.

„Po roce 1938 začala v rámci nacistického programu sociální výstavba kolem dnešních ulic Těšínská, Strossmayerova, Englišova, Nerudova a Karolíny Světlé,“ uvedl historik. „Bytovky s malými okny a valbovými střechami vznikaly v letech 1939 a 1940 s myšlenkou tam dělníky a chudinu z centra přesunout.“

Vystěhování obyvatel

Zástupci Opavy chtěli chátrající domy v centru vybourat, postavit novou radnici a rozšířit Horní náměstí. Vyhlásili architektonickou soutěž a část obyvatel stihli i přemístit.

Nebyli první s vizí na novou budovu pro městský úřad, Opava plánovala stavět radnici už na konci 19. století. „Jsem přesvědčený, že kdyby nevypukla světová válka, v tom místě by vznikla. Za první republiky pak Leopold Bauer radnici projektoval vedle Bredy. Přišel ale rok 1938 a představitelé Opavy se vrátili ke konceptu, že asanují blok na jižní straně náměstí a postaví radnici tam,“ řekl Šopák.

Změn se nebáli. Některé architektonické návrhy pracují s posunem linie náměstí k Popské, jiné s asanací budov až k dnešní Beethovenově a další s odstraněním divadla a zvětšením náměstí tímto směrem.

Bourání opavské Slezanky se posouvá, ze sousední budovy má být památka

Vše zastavil rok 1942, kdy se Hitlerově Německu přestalo dařit na frontě. Plošně tak blok domů padl až s koncem války. Opava čelila bombardování a starou radnici i další budovy zapálili nacisté, když nestihli evakuovat dokumenty. Na demolicích pak pracovali Němci určení do odsunu a internovaní v táboře na náměstí Joy Adamsonové. Roli hrály i stavební firmy, které v bourání viděly využitelný stavební materiál. Do roka bylo hotovo.

Na plány postavit novou radnici se nezapomnělo. „I Čechoslováci chtěli stavební čáru posunout, protože jim náměstí bylo malé. Přistupovali k tomu v duchu myšlenky na nový začátek,“ poznamenal Šopák. Městský úřad se provizorně přesunul do Hlásky, jež byla původně muzeem s byty v horních patrech. Vznikly nové návrhy.

Po roce 1948 plocha zůstala prázdná. „Stávaly tam cirkusy. Máme snímky kolotočů i ruského kola u konkatedrály,“ popsal Šopák.

Slezanka vznikla začátkem 70. let podle návrhu architekta Josefa Krischkeho jako komplex restaurace se salonky i terasou a obchodů. „Máme příležitost centrum opět proměnit. Je zásadní otázkou, jak k tomu přistoupit,“ dodal Šopák.