iDNES.cz

Tůně i poldr. Hlučínský spolek ukazuje, jak zadržet vodu v krajině

  7:56
Bahno po přívalových deštích pomáhají v hlučínské místní části Darkovičky zadržovat drobná ekologická opatření. Členové spolku Žít s krajinou tam vybudovali tůně i poldr. Výsledek je znát už krátce pro proměně.

Spolek Žít s krajinou obnovuje tůně a snaží se také o obnovu polních cest. Na fotografii Tomáš Matýsek. | foto: Alexandr Satinský, MAFRA

„Jednu lokalitu jsme koupili. Je v údolnici a my jsme ji osadili jinou kulturou, která zadržuje vodu, a vytvořili poldr. Dříve byla zemědělsky obhospodařovaná a když byla pooraná, nějakou část roku tam nic nerostlo. Zatravnili jsme ji, takže je tam teď celoroční pokryv,“ popsal opatření spolku Žít s krajinou jeden z jejich iniciátorů Tomáš Matýsek.

Že i drobné opatření funguje, je poznat. „Voda a bahno, které při přívalových deštích stékají z okolních polí, se tam zadržují. Před naší lokalitou je po deštích val bahna. Jde o malé funkční opatření na ekologické bázi. Jen kdyby jich bylo víc,“ uvedl Matýsek.

V lokalitě nazývané Nad Vaňurkou nadšenci zároveň vytvořili tůně, které jednak rovněž zadržují vodu po deštích, ale jsou také jejím zdrojem v letních parnech pro místní živočichy i vysazené stromy.

Pomoc proti bleskovým povodním

Darkovičky, místní část Hlučína, opakovaně trpí přívalovými dešti a náplavami bahna. Členové spolku Žít s krajinou se takto snaží ukázat, že řešením je jiné hospodaření s krajinou a změna zemědělské praxe. 

„Před kolektivizací na řadě těchto míst louky byly, a ty vodu zadržovaly. Jejich přeměna na pole je hlavní příčinou, proč přívalové deště obec trápí,“ konstatoval Matýsek.

Podle údajů v historických pramenech a vzpomínek pamětníků totiž Darkovičky postihují bleskové povodně od 60. let 20. století, kdy se malá políčka spojila ve velké půdní bloky. Okolní lány v současnosti čítají až několik desítek hektarů.

Příliš rozlehlá pole přírodě škodí

Spolek Žít s krajinou jednotlivá opatření uskutečňuje na propachtovaných či vlastních pozemcích na vlastní náklady, spolupracuje i s některými místními hospodáři. Pokusil se obnovit také historické polní cesty, kde vysazuje stromy a keře.

„Rozčleněním krajině pomůžeme. Ať už jde o ochranu půdy před vodní a větrnou erozí, nebo o zvýšení biologické rozmanitosti. Taková krajina si dokáže i srážky přivolat snáz než jedna velká plocha pole,“ míní Matýsek.

Po obnově prvních tří cest se ale celý proces zadrhl, polní cesty totiž komplikují zemědělcům manipulaci s velkými zemědělskými stroji.

zpět na článek