Naposledy se ve své letošní knize nazvané Bruntálsko snažil zmapovat mizející krásu sudetské krajiny, psaným textem mu v tom pomáhal Jiří Siostrzonek ze Slezské univerzity v Opavě.
Když jsem poprvé viděl snímky z vaší nové knihy, připadalo mi, že se vám podařilo poměrně přesně zachytit ducha sudetské krajiny. Co bylo vlastně cílem? S jakým záměrem jste publikaci tvořil?
Publikace v podstatě navazuje na mé předchozí projekty. Ten první jsem dělal někdy před šesti lety a týkal se Ostravy, mého rodného města, kde v současnosti žiji, ten druhý se týkal Karvinska, celého okresu, tedy podstatně širší oblasti, než byla předtím Ostrava. Fotograficky zajímavý mi přišel i okres Bruntál.
Proč právě Bruntálsko? Čím vás zaujalo?
Proto, že jsou to Sudety a že ten historický odkaz je tam stále patrný. Tím, že žiju tady, v Moravskoslezském kraji, je mi to blízké. Bruntálsko navštěvuji už asi dvanáct let, poslední dva roky jsem tam jezdil intenzivně fotografovat. Snažil jsem se podobně jako v předchozích projektech zachytit poslední pozůstatky původního charakteru daného místa a regionu.
 |
Chápu to dobře, že tím, jak se dnes krajina i města unifikují, se ještě snažíte zachytit původní duch daných\ lokalit?
Určitě. Ta místa se výrazně proměňují a nemyslím si, že vždy k lepšímu, alespoň to tak vnímám. Někteří lidé nemají takovýto pohled rádi, ale já se snažím vyhledávat krásu v té omšelosti.
Jak dlouho trvá příprava takové knihy?
Samotnému fotografování předcházela poměrně pečlivá příprava. Doma jsem předtím jezdil po mapách, studoval Street View, abych si vytipoval místa, která by pro mne mohla být zajímavá. A tím, že jsem měl předem vytyčené nějaké body, cestou za nimi jsem potkával další místa, která mne zaujala, a fotografoval jsem je. Něco jsem znal už z dřívějška, to bylo především město Bruntál a jeho okolí, s dalšími lokalitami, jako je třeba Osoblažsko, jsem se seznámil až později, tam jsem třeba strávil intenzivním fotografováním několik dní. Takže fotografování trvalo asi dva roky, sestavit samotnou knihu už bylo mnohem snazší, to už bylo jen pár měsíců. Fotografií bylo kolem tisícovky, nejtěžší bylo z nich vybírat a dát celému souboru nějaký klíč.
Podle čeho jste finální fotografie vybíral?
Snažil jsem se to koncipovat tak, aby to bylo zajímavé jak obrazově, tak i motivy. S výběrem mi pomáhal kolega Jiří Siostrzonek, který ke knize psal průvodní slovo a také všechny cesty absolvoval se mnou, protože tu krajinu má také rád a chtěl ji i nějak navnímat. Takže hrubý výběr jsem udělal já, pak mi s tím pomohl Jiří Siostrzonek a dále nám radil i fotograf a editor knih Tomáš Pospěch, který nabídl i jiný úhel pohledu.
Když jste předtím fotil Ostravsko a Karvinou, bylo to se stejnou filozofií jako na Bruntálsku?
V Ostravě jsem šel po předem vytipovaných konkrétních místech a objektech, například průmyslových anebo ikonách Ostravy minulých desetiletí. Tam to nebylo tak náhodné jako prvotní fotografování u Bruntálska. U Karvinska to bylo taky jinak, tam jsem taky jezdil a fotografoval přímo na místě, ale když jsem z toho dělal knížku, přidával jsem k tomu archivní fotografie, které se týkaly průmyslu a hornictví, a navíc jsem vytvářel inscenovaná zátiší na základě asociací, jež se mi s Karvinskem pojily.
Jsou tyto vaše dřívější publikace o Ostravě a Karviné ještě k dostání?
Ostrava v důchodu vyšla v roce 2015 a bohužel už není dostupná, vyprodala se tři měsíce po vydání, což nás velmi překvapilo. Ale může to být i tím, že o věci týkající se Ostravy a jejího průmyslového odkazu je mezi lidmi velký zájem. Karvinsko vzniklo původně jako katalog, loni jsme udělali rozšířený dotisk, ale jen ve velmi malém nákladu oproti Bruntálsku, pouze tři sta kusů.
Když se vrátíme na úplný začátek, co vás vlastně přivedlo k fotografování?
Začalo to tím, že jsem si koupil fotoaparát, ovšem nejenom kvůli tomu, abych pořizoval čistě jen záznam, ale zaujalo mne to i z tvůrčího hlediska, a tak jsem se tím začal více zabývat. Zajímal jsem se o slavné české i zahraniční autory, šel jsem studovat na Střední uměleckou školu fotografie a pak jsem šel na Slezskou univerzitu na Institut tvůrčí fotografie, kde dnes pracuji. Ale bylo to bez toho, že by mne k tomu někdo z rodiny přivedl, začínal jsem jako samouk.
K tomu, co dnes děláte, tedy pokus zachytit mizející krásu míst v regionu, jste se dostal postupně?
Zpočátku jsem experimentoval a hledal jsem cestu, která mi bude nejbližší, a až v době maturity mne učitel Jiří Hrdina nasměroval k takovému opravdu deskriptivnímu způsobu fotografování, kdy jsem chodil po Ostravě a zachycoval staré obchody. A to byl zlom, kdy mne tento způsob vidění a uvažování o fotografii zaujal. Pro mne je fotografie záznam, subjektivním prvkem v tom je výběr motivů. Snažím se, aby to byl prostředek k zachycení toho, co se mění a mizí. Takhle pracuji už posledních deset let.
Ostravský fotograf Ondřej Durczak
Mnoho míst, která jste zachytil v knize Ostrava v důchodu, už dnes neexistuje, například domy v Přednádraží nebo komín Strakáč. Takže jste skutečně zachytil to, co pak zmizelo. Jaký to je pocit?
Když pak potkávám ta místa, která jsem fotografoval, a vidím je opravená nebo zdemolovaná, mám pak ještě větší radost z toho, že jsem je fotografoval. V paměti těch svých fotografií pak cítím smysluplnost.
Jaké jsou vaše další plány po Bruntálsku?
Jak už jsem zmínil, už asi deset roků fotografuji staré prodejny, takové mizející obchůdky. Zpočátku to bylo jen v Ostravě, postupně jsem to rozšiřoval a teď je fotím po celé republice. Je to časově náročný projekt, který počítám, že tak do dvou let ukončím. Teď je to právě v takové intenzivní fázi, hodlám ještě navštívit některá vzdálená místa v severních a západních Čechách.
I tady používáte k přípravě na fotografování Street View na online mapách?
Obchody fotografuji spíš náhodně. Když někam jedu, nechodím po hlavních ulicích, ale spíše po těch vedlejších, kde se dají podobné staré obchody najít ve větší koncentraci. Občas se stalo, že jsem se díval na Street View, ale když jsem na dané místo přijel, už to bylo zbourané nebo změněné a modernizované, což mne rozesmutnilo a přestal jsem to dělat. Velmi dobré lokality jsou v pohraničí, kde je trochu bezútěšný stav, takže se už nedívám předem, ale jednotlivá města si prochodím, a když něco najdu, tak to nafotím. Ale když se ještě vrátím k tomu, co se chystá, tak letos chystáme s kolegou Jiřím Siostrzonkem publikaci, v níž nebudou mé fotografie, ale archivní snímky z Ostravy z 50. a 60. let, kdy bylo město na velkém vzestupu. Máme k dispozici široký obrazový materiál.