„Když za mnou přišel 13. října ředitel lázní, jestli bych se neujala vedení dětské skupiny, kam by chodily děti našich lékařů a zdravotníků, neváhala jsem ani chvíli. Hned jsme začali vše chystat a už druhý den přišly první děti,“ vzpomíná 56letá Miluše Bílská z Klimkovic.
Má pedagogické vzdělání, po škole byla rok vychovatelkou v místní škole. Pak byla dvacet let jednatelkou soukromé firmy a dalších deset let pracovala v bance. Nyní je už druhým rokem kulturní referentkou v sanatoriích, kde připravuje veškerý volnočasový a kulturní program pro dospělé i děti a půjčuje knihy.
„Teď se hromadné akce konat nemohou. Jediné, co nabízím, je bezkontaktní kvízová soutěž. Lidé si vyzvednou volně položené archy, vyplní je, hodí do krabice a já každý večer losuji vítěze. Ale až poté, co si rodiče odvedou děti. Už jich mám na starost devět,“ líčí Bílská.
Dopoledne výuka, po obědě zábava
Děti jí rodiče předávají při příchodu do práce, každé ráno v době od 6.45 do 7.15. Odvádějí si je nejpozději v 16 hodin. Jde o žáky prvních až pátých tříd. Dopoledne mají online výuku, proto tráví s vychovatelkou Bílskou čas v provizorní škole, a teprve po obědě si mohou hrát, nejčastěji venku.
„Využíváme velké prostory dočasně uzavřené restaurace. Každý žák má k dispozici stůl a vlastní nebo náš notebook. Všichni mají sluchátka, kamery a mikrofony, takže se vzájemně neruší. Když někdo zapomene a zvýší hlas, sáhnu mu na rameno, hned si to uvědomí a ztiší se,“ popisuje „školu“ Miluše Bílská.
Děti chtějí jít do skupiny, i když mají někoho dospělého doma. Podle rodičů se jim doma nechce učit.
„Ve skupině je to motivuje víc. Chybí jim vrstevníci. A někdy mají potíže s technikou. Když si nevím rady ani já, pomůže IT specialista lázní. Školy používají různé programy, leckdy to vypadává a děti jsou nešťastné. Pomáhám jim tak, aby nebyly ve stresu,“ říká Bílská.
Těší ji, že se na čas vrátila k tomu, co vystudovala. „Děti jsou skvělé. Rychle se seznámily, pomáhají si, po obědě dovádějí v parku. Už jsme pouštěli i draky,“ dodává.
