Na vlnu si chci sáhnout alespoň jednou denně, říká autorka oceněných ponč

  10:58
Od ovce až po svetr. Vznik vlněného oblečení v polevské dílně připomíná příběh o krtkovi a kalhotách. Zuzana Froňková popisuje, jak ručně zpracovává ovčí rouno, proč její oblečení stojí tisíce i to, proč se chovatelé vlny zbavují, přestože je to nenahraditelný a jedinečný materiál.

Zuzana Froňková má vlastního beránka a mohérového kozlíka. | foto: Ota Bartovský, MAFRA

Dům, ve kterém Zuzana Froňková bydlí, se na první pohled moc neliší od venkovských stavení na Polevsku v podhůří Lužických hor. Co se děje za jeho zdmi, už tak obvyklé v dnešní době není. Skříně přetékají vlnou, v kuchyni je připravený kolovrátek a téměř jednu celou místnost zabírají tkalcovské stavy. A na zahradě se nerušeně pasou beran s kozlem, kteří poskytují potřebný materiál na výrobu oblečení a módních doplňků.

Jak dlouho vám trvá ručně utkat pončo?
Když je připravený materiál, může vzniknout během jednoho měsíce. Já to mám ale rozvržené tak, že od konce jara přes léto vlnu zpracovávám, takže hlavně peru, češu a barvím. Pak nastanou podzimní a zimní měsíce, kdy je člověk v podstatě zavřený doma. To přijde na řadu kolovrátek, pletení a tkaní.

Můžete podrobněji popsat celý proces – od pasoucích se oveček až po finální hřejivý výrobek? Všechno děláte ručně jako za starých časů?
Přijde mi rouno, které musím vyprat – samozřejmě ručně, do pračky se nemůže dávat. Beru vlnu od chovatelů, u kterých vím, že mají ovečky čisté a dobře živené. Jejich vlna je pěkná, není špinavá, zakrmená nebo zplstnatělá. Potom se musí rozvolnit, vyčesat na česačce, pak se barví. Když je nabarveno a jsou vyčesané pláty nebo česance, tak se přede. Většinou dělám dvounitku, aby to bylo pevnější. A když je upředeno, natahuje se na stav. Nejdříve se natahuje osnova, vše se připraví. A samotné tkaní už je třešnička na dortu. Je to čistá práce, za kterou jde vidět ten výsledek.

Čím vlnu barvíte?
Buď se barví přírodně nebo chemickými barvami. Vybírám barvy, které jsou šetrné k přírodě a jsou vhodné i pro miminka. K přírodnímu barvení se používají rostliny – u nás se dá vypěstovat i indigo, ale protože žiji v chladnějších podmínkách, pěstuji si boryt barvířský, kterým barvím namodro. Barvy od žluté přes béžovou až po krásně kaštanovou dostanu z ořechových slupek, hodně se používá i kůra, třeba březová či jabloňová. Dají se použít i kořeny, třeba od svízele, nebo houby, se kterými člověk docílí krásných červených barev. Dobře barví také lišejníky, těch u nás ale není tolik. Netrhám je z větví, používám jen to, co spadne. Dá se barvit i košenilou, což je brouček, který žije na kaktusech. Použije se samozřejmě, až odumře. To pak vznikají nádherné fuchsiové barvy nebo překrásná červená. Některé rostliny, jako třeba ten boryt, si pěstuji, mám takovou svou barvířskou zahrádku.

Na vašem e-shopu stojí pončo i svetr kolem 5 tisíc korun a kabát prodáváte za téměř 10 tisíc. Jsou lidé ochotni za vaše výrobky zaplatit?
Když si člověk spočítá ty hodiny, tak není ani na reálné ceně. Třeba na ponču strávím od samého začátku 100 hodin, a když vezmete, za kolik se momentálně pracuje, tak nejsme ani na minimální mzdě. Částečně do toho vkládám svou lásku k vlně, zároveň si potřebuji něco vydělat. V zahraničí takové výrobky stojí třikrát více. My jsme v Čechách, tak musím vycházet z toho, co je reálné. I tady jsou ale lidé, kteří jdou novým směrem, vrací se zpátky k přírodě, začínají si uvědomovat vlastnosti vlny i to, že je v podstatě nenahraditelná. Už nepotřebují deset svetrů, které po roce vyhodí. Koupí si jeden svetr, jedno pončo a ty jim vydrží velmi dlouho.

Vyžaduje vlněné oblečené speciální péči?
To je spíš mýtus. Vlna má samočisticí účinky, a když na ní neuděláte viditelný flek, tak ji prát nemusíte. Pachy se dají vyvětrat, při příznivém počasí se svetr zavěsí ven, aby ve větru vyvanul. Nebo nad topení, kde proudí teplý vzduch. A když už se třeba svetr pere, stačí až po několika letech. Kabáty se skoro neperou, ty se dávají jen vyklepat nebo vyvětrat. Výrobky z vlny vydrží opravdu dlouho, když se do nich nedostanou moli, kteří milují teplo a tmu. Oblečení se nechá dát i do mrazáku – kdyby tam nějaký zárodek mola byl, tak pomře. Vlněné oblečení se dříve dědilo po generace. Teď samozřejmě jdeme módním směrem, sháníme na sebe neustále něco nového. Myslím si ale, že je lepší mít kousek nadčasový, který se hodí ke všemu a který si můžete vzít kdykoliv a kamkoliv.

Podle vás tedy stačí jeden svetr na celý život? Znamená to, že si u vás lidé nakoupí jeden kousek a už se nevrací?
Vrací se, protože nešetříme tolik, jako šetřili naši předkové. Teď si můžeme dovolit mít víc kousků takového oblečení. Nebo přijdou lidé opakovaně, protože chtějí vlněný výrobek darovat někomu, na kom jim velmi záleží. I mně je milejší, když prodám jeden kousek člověku, který si toho opravdu váží a je ochoten za to zaplatit – člověku, pro kterého představuje to oblečení něco výjimečného.

Máte vlastní ovečky?
Mám jednoho beránka a mohérového kozlíka. Beránek má hrubší vlnu na koberce a mohér je doplňkové vlákno. Jinak sháním vlnu od známých, na internetu, nabízejí ji chovatelé i střihači, kteří dokážou posoudit její kvalitu. Vlna je momentálně definovaná jako nebezpečný odpad, takže se likviduje, což je absolutní nesmysl. Nechápu, jak je to vůbec možné. Vlna je jeden z mála materiálů, které se dají zpracovat beze zbytků. Ovečka má na sobě rouno, to se zpracuje třeba do příze a z té se vyrobí oblečení. To se roky využívá, a když už je ho opravdu třeba zlikvidovat, není nic jednoduššího než přírodně nabarvený svetr, kde nejsou chemické látky, dát do kompostu. Jde to zpátky do půdy, z půdy vyroste tráva pro ovečku a tak dál. Je to takový bezodpadový cyklus.

Myslíte si, že v současnosti chybí osvěta o vlně, že lidé nemají dost informací?
Přesně tak. Chovatel ovcí má nejen náklady na stříhání, ale i na likvidaci vlny. Musí ji zabalit, odvést do spalovny a zaplatit za to, že ji tam nechá spálit. Což je obrovská škoda. Vlnu si od nich kupuji za symbolickou cenu, někdy ji dostávám za to, že si pro ni zajedu. U nás v Čechách není pořádná manufaktura, která by se zabývala zpracováním vlny třeba jako v Anglii. Malá manufaktura, která to nedělá průmyslově, ale má malé zařízení na malé ploše a je třeba schopná zpracovat vlnu od dvou oveček. Teď bude začínat první manufaktura na Slovensku, kde mám i já připravenou svoji vlnu na zpracování, moc se těším. Vymysleli perfektní věc, zpracují vlnu i z těch částí ovečky, která se vyhazuje; nohy, břicho, hlava, krk. Taková vlna se nedá zpracovat, protože je znečištěná, obsahuje zbytky sena. Oni z toho udělají pelety, kterými se dá hnojit. Vlna je skvělá třeba na mulčování kolem stromů, pod jahody nebo se v tom krásně pěstují brambory.

Na skladování vlny, na praní, česání, sušení, tkaní i na všechny ty stroje potřebujete asi hodně místa?
Ano, vevnitř i venku. Momentálně mi všechno zabírá skoro polovinu patra našeho domu. Je to kolem 60 metrů čtverečních a už se tam téměř nevejdu. Už slýchám od svého muže, že má vlnu pomalu i na talíři (směje se). Prostor je skutečně třeba. Tkalcovské stavy mám momentálně tři, z toho jeden zapůjčený, historický. Ten má sám o sobě dva a půl metru na dva a půl metru. Je to opravdu velký kus. Letos bych na něm chtěla utkat deku, takový první vzorový kousek.

Na podzim vaše ponča vyhrála soutěž Regionální českolipský výrobek roku 2022 v konkurenci 85 dalších výrobků.
Přiznávám se, že jsem tomu moc šancí nedávala, soutěžících a výrobků bylo oproti loňsku opravdu hodně. Vítězství mě docela překvapilo, ale jsem za to moc ráda. Porota ocenila jednak to, že materiál pochází z Čech, i to, že jsem ho kompletně zpracovávala ručně – až po finální výrobek.

Kolekci čtyř ponč jste pojmenovala poeticky Čtyři roční období. Proč?
Vyplynulo to z barev, když jsem viděla, jak jsou nabarvené jednotlivé česance. Modrá s nádechem jemných fialových tónů mi připomněla zimní období. Vložila jsem do ní ještě bílou. Jaro představovala tajemná zelená s trochou fialové, což mi připomnělo čas, kdy začíná všechno kvést. Léto už přešlo do výrazné zelené se žlutooranžovou barvou a podzim byl v barvě tónů padajícího listí.

Jak to všechno stíháte? Zahradu, zvířata, rekonstrukci domu, jarmarky v Německu i v Česku, celoroční práci s vlnou?
Pracuji od rána do večera, neumím jen tak sedět a nedělat nic nebo koukat na televizi. Potřebuji si na tu vlnu alespoň jednou denně sáhnout. Je to hodně terapeutická záležitost (ze sáčku vyndává jemný chomáček vlny, který postupně probírá mezi prsty). Nejpříjemnější ze všeho je ta zpracovaná vlna, když se češe a rozvolňuje. Ne nadarmo se používá i pro děti, které mají rozptýlenou pozornost a nedokážou se soustředit. Tohle je věc, která je dokáže zklidnit.