Ač nejde o vinařský kraj, před staniční budovou nádraží v Martinicích v Krkonoších roste místo květin vinná réva. Není to však jediná zajímavost tohoto přes 150 let starého nádraží.
 |
Do obce se sjíždějí hlavně milovníci starých časů na železnici. Jde o jedno z posledních nádraží v republice, kde se dochovala stará návěstidla, mechanický ruční systém, výhybky, pumpy na vodu pro parní lokomotivu a mnoho dalšího. A vše ve funkčním stavu.
Díky Spolku železniční historie Martinice v Krkonoších se podařilo prohlásit nádraží v roce 2016 kulturní památkou. Prý navzdory odporu Správy železnic.
Zprávy z dráhy
Sledovat další díly na iDNES.tv„Bylo to téměř na poslední chvíli. Plánovala se tu modernizace, která by to všechno historické a krásné smazala. Dokonce se vedl soudní spor, kdy Správa železnic napadla rozhodnutí památkářů o prohlášení nádraží za památku. Soud se ale za nás postavil, konečný rozsudek padl letos v květnu,“ líčí předseda spolku Petr Pěnička.
Teď jsou podle něj vztahy se Správou železnic lepší. A to natolik, že státní podnik plánuje rekonstrukci historické budovy. Díky tomu se bude moci rozšířit železniční muzeum, které spolek provozuje.
Divoká modernizace nehrozí
„Připravuje se to ve spolupráci s památkáři, takže bude zachován historický ráz. Žádná divoká modernizace nádraží, jak to známe z jiných rekonstrukcí. Opraví se fasáda, vymění se plastová okna za dřevěná, plechovou střešní krytinu nahradí břidlice, ale úpravy se dotknou i vnitřku. Zmizí odsud umakart, obnoví se štuky do původního stavu, udělají se nové podlahy. Pro nás je pak důležité, že se rekonstrukce dotkne i sklepení, kam pak budeme moci rozšířit naši muzejní expozici,“ těší se Pěnička.
Sklep na martinickém nádraží totiž není žádný zatuchlý sklípek, ale velký, klenutý prostor, kde se dřív skladovalo uhlí pro parní lokomotivy. Ty zde přestaly pravidelně jezdit v roce 1977.
„Ve sklepení bychom chtěli mít i modelářský sál, prostor pro kulturní akce. Na půdě pak počítáme s konferenčním sálem pro různé přednášky a podobně. Snažíme se, aby památka sloužila i pro vzdělávání,“ vysvětluje Pěnička. I proto vybudoval spolek kolem nádraží naučnou stezku o historii tratě, nádraží i obce Martinice. A tím to nekončí.
Spolek chce koupit využívanou vodárnu
V merku mají nadšenci ze spolku i dnes využívanou budovu vodárny. V ní by měla vzniknout expozice železničního vodárenství. Žádost o odkup budovy od Českých drah už má spolek podanou. I když se podařilo uchránit unikátní mechanická návěstidla, modernizaci se stanice i tak nevyhne. Správa železnic tu plánuje dálkové řízení, tak jako jinde.
„Naštěstí to ale bude tak, že historická mechanická návěstidla zůstanou, bude tu i nadále výpravčí. Do dálkového řízení dopravy se stanice zapojí tím, že nová návěstidla budou dál před stanicí, aby se nenarušil historický ráz stanice. V kolejišti stanice ale budou počítače náprav, takže centrální dispečink dostane informaci o tom, že vlak je ve stanici,“ přibližuje Pěnička.
Jeho snem je přitom pravidelný sezonní provoz s parními lokomotivami, které by cestující vozily z Martinic do Vrchlabí a na druhou stranu přes Jilemnici do Rokytnice nad Jizerou.
Chybí deset kilometrů tratě za miliardy
„Jednáme o tom s Libereckým krajem, svazkem obcí Krkonoše a Klubem přátel železnic Českého ráje z Turnova. Zdá se to být na dobré cestě. Myslím, že tak do tří let by tu takový pravidelný provoz mohl být,“ doufá Pěnička.
Teď spolek zajišťuje nostalgické jízdy čtyřikrát během léta. Kromě parních lokomotiv se cestující mohou těšit i na motorák přezdívaný Hurvínek.
Další, mnohem složitější jednání, se vedou o prodloužení tratě. Ta teď končí v Rokytnici nad Jizerou, ideální by bylo její protáhnutí až do Harrachova. Tak jak si to ostatně přál už hrabě Jan Harrach, který nechtěl, aby trať končila v Rokytnici jako slepá. Zemřel však v roce 1909 a plány na protažení pak definitivně zhatila první světová válka.
„Vlastně k tomu chybí deset kilometrů. Zdá se to jako drobnost, ale jde o miliardy, protože by se musel budovat tunel. Ale zase to je stavba, která by tu byla na stovky let. Liberecký kraj by měl teď zaplatit vyhledávací studii, kudy by bylo možné prodloužení vést. Kdyby se to povedlo, vznikl by železniční okruh kolem celých Krkonoš včetně polského území. Zajímavý by byl nejen pro osobní, ale i nákladní dopravu,“ poukazuje Petr Pěnička.